|
| ||||
| ||||
|
vati správné tempo, přiměřený rytmus. — Stejného názoru byl i Karl M. Weber, když Tvrdí, že pochybený rytmus může celé dílo vážně poškoditi, byt jinak byla přesná i harmonická souhra nástrojů, anebo zpěvné hlasy sebe krásnější. Podobně soudí i Haydn.2
K tomuto měření taktu užívalo se již na počátku minulého století různých nástrojů a pomůcek. Obvyklý nástroj nazýval se chronometr, metrometr, rytmometr, až konečně všeobecně bylo užíváno metronomu, jejž vynalezl r. 1817 dvorní mechanik ve Vídni Jan Nepomuk Málzel. Zařízení bylo jednoduché. Bylo to kyvadlo, jež uváděl do pohybu hodinový stroj. Kyvadlo bylo opatřeno malým olověným závažím, jež dalo se posunovati nahoru nebo dolů. Za kyvadlem byla upevněna bílá tabulka se škálou; nejvyšší bod škály byl označen číslicí 50, spodní číslicí 160. Udávala tedy škála 1101. Po-sunulo-li se závaží před číslici 50, udělalo kyvadlo za jednu minutu 50 výkyvů, bylo-li spuštěno dolů až k číslici 160, bylo výkyvů 160. (Příklad.) Metronom udává: M. M. ; = 60, v jedné minutě 60 kmitů, má Tedy čfvrtová nota (rvání jedné vteřiny. (Příklad druhý.) Udal-li skladatel tempo M. M. = 90, má čtvrtová nota (rvání 1/90 minuty, to jest 60190, čili 2/3 vteřiny. — M. M.; = 120, f j. 1/12o minuty; má tedy nota osminová trvání fi0/1201 t• J• 1/2 vteřiny, a pod. I moderní měřiče zakládají se přirozeně na témž principu. To ovšem neznamená, abychom vždy rychlost rytmu odměřovali podle číslic metronomu, spíše má býti jakýmsi korektivem v pochybných případech. Jakou cenu má tedy metronom pro dirigenta? Jistě může mu býti při studiu partitury vhodným regulativem rytmu, jak si jej myslil skladatel. Zručný dirigent dobře ví, že hudební umění nelze vždy měřiti veličinami matematickými, spíše rozhodují zde často volná hnutí ducha a mysli, k čemuž jest potřebí někdy rytmu zrychleného, jindy opět volnějšího. Často jest míti i zřetel na počet členů pěveckého tělesa, sílu orchestru, akustiku kostela nebo koncertního sálu; též duševní stav účinkujících i dirigenta má nemalý vliv na zdařilé provedení skladby. I svědomitý dirigent má dbáti metronomických značek, ale není vždy nutno, aby při nich otrocky setrval až do konce. Beethovena napsal: Kdo má dokonale vyvinutý cit umělecký, mefronomu nep,ofřebuje; kdo ho nemá, tomu vždy nepomáhá, jelikož na něj zapomíná! To znamená, že mistři hudební a géniové, kteří řídí na př. i cizí uměleckou skladbu, dovedou vhodnými pokyny při zkouškách tuto i zdokonalit. Podobně K. M. Weber praví, že rytmus nemusí býti vždy pohánějícím kladivem, spíše má býti často jen přirozený, jako puls naší Tepny. Je-1i rytmus udán značkou presto, neznamená to, že by v celé skladbě nebylo místa, kde by nebylo třeba i rytmu klidnějšího. Umění hudební prožívá se uvnifř, i v duši lidské, zvláště u umělců talentovaných. Chronometrické značky mají býti jen abstraktním regulativem, aby se dirigent uvaroval hrubších omylů. Umělecké, třeba i jinak odlišné, pojetí vnitřní struktury skladby jest cenné, protože jest umělecké, a naopak mnohá skladba zůstává při provedení nepůsobivou, mrtvou, protože její vnitřní cena nebyla pochopena. Možno to pozorovati i při našich národních zpěvohrách, kde rozhodují i hlasy i herecký talent — a dirigent. 2 Jest pochován v Madarsku v městě Eisenstadt. Mramorový pomník, ozdobený lyrou, dal kníže Esterhazy r. 1916 ozdobiti poz'.aceným nápisem, jenž obsahuje slova bible: ,Neumru, ale žíti budu a stále oslavovati díla Hospodinoval" 3 V moskevském archivu nalézá se vtipný dopis (Beethovenův) z r. 1824, který vypravuje tragikomickou historku, kde posmívá se Beethoven svým ctitelům, kteří se pokoušeli vyprositi aspoň kadeř jeho vlasů. Těmito nadšenými přáteli byl poslán choti hudebníka (Halmia) chomáč bílé kozí viny — jako Beethovenova kadeř. 30 | ||||
|