|
| ||||
| ||||
|
Budtež zde na konec uvedeny aspoň některé obvyklé značky chronom-etrické:
1. Largo, grave, ,adagio = 50 až 60. .1 2. Andante, larghetto = 60 až 90. 3. Moderato, maestoso ; = 90 až 120. 4. Allegro, agitato ; = 120 až 145. 5. Vivace, presto ; = 145 až 160. Rytmus určuje v neposlední míře i text skladby (srovnávej na př. „Píseň jar-ní"). Adolf Cmíral: Josef Leopold Zvonař a církevní hudba. (Část další.) Josef Leopold Zvonař je rodákem z Křivoklátska. Narodil se dne 22. ledna 1824 jako synek zednického tovaryše Františka Zvonaře v útulné vesničce Kublově pod památným vrchem Velízem. Matka Kateřina, jež byla rovněž rodem z Kublova, vynikala velikou láskou ke zpěvu a znala nespočetné množství písní národních. Zvláště milovala a s chutí zpívala staročeské písně duchovní, které slýchal vnímavý synek Zvonařův z úst matčiných již v nejútlejším dětství. Jako dospělý muž zmiňuje se Zvonař o krásném zpěvném prostředí svého dětství ve své vynikající studii ,Ceské národní písně”, uveřejněné v Nerudových ,Obrazech života" r. 1859. Čteme tam tato krásná slova: „Máme ještě písně, jež vším právem národní nazvati můžem, any byly ještě před nedávným časem v ústech našich otců a matek, a jež se rozléhaly po celé naší vlasti, jak daleko český jazyk se rozprostírá. Jsou to ony písně zbožného obsahu, jež mnohý z nás mladších na úsvitě, z rána a večer zpívat slyšel... Škoda, že se zpěvy tyto skoro již zcela vytratily, čehož tím více co želeti jest, any texty jejich nevšední básnickou cenu mají. Kdož by, jsa synek venkovský, nebyl za svítání slýchal píseň „Můj milý člověče, blíží se svítání” aneb „Svatá trojice jeden Bože” (podle latinského textu), „Den se bílý ukazuje”, „Minula noční hodina”, anebo nešporách „Rod večer tvá čeládka”, „Kdož ochrany nejvyššího” a jiné.” Dále se Zvonař zmiňuje i o jiných písních, které slýchal ve svém mládí. Jsou to zejména písně: „Narodil se Kristus Pán”, „Kristus příklad pokory”, „Ach, můj nejsladší Ježíši”, „Mé jsi po-těšení”, některé písně mariánské a svatojanské. Bystrý kritický duch Zvonařův nemohl ovšem ve zmíněné studii potlačiti stesk do úpadku lidového vkusu při výběru duchovních písní. Praví o úpadkových písních toto: „Nic jiného z nich ne-vysvítá, leč nadání pro příjemné melodie. Podivná věc, že postoupivše ve světské písni kupředu, zůstali jsme v církevní velmi pozadu. Nemůžeme ani jednu píseň z novějších dob pojmenovat, která by se jen poněkud s některou starou sblížila, nebo se jí dokonce vyrovnala. Příčina toho leží jednak ve vlivu, jejž cizí hudba nových dob na nás měla, jednak také v tom, že jsme pravé ohnisko zanedbávali, ba skoro zcela opustili...” Zpěvný a hudební zájem, jejž tak krásně podnítila matka malého Zvonaře hlavně zpěvem lidových písní duchovních, dostal nové podněty ve škole a v chrámu. Kublovskému učiteli Františku Klierovi se zalíbil svěží hochův hlásek, a pro-to drobného pěvce záhy zařadil mezi dospělejší dívky a hochy, z nichž si vy-choval chrámový sbor, aby mohl — jak praví ve svých pamětech — „každý svátek i neděli figurální mši nebo litanie provozovat”. Na kublovském kůru se nadaný sedmiletý chlapec uplatnil po prvé o Božím hodu velikonočním r. 1831. Srdečné a milé prostředí chrámového kůru probudilo a upevnilo Zvonařovu náklonnost a lásku k hudbě i zpěvu, a soustavná práce učitele Kliera i jeho nástupce Václava Eismanna měla mocný výchovný vliv na rozvoj hudebnosti mladé-ho hudebního nadšence. Ve zpěvu záhy vynikal, a tak již o nejbližších vánocích zpíval o půlnoční mši svaté sólově staročeskou koledu ,Ej, věc divná, neslýchaná", jejíž krásný starobylý nápěv nalezl ,o dvacet let později ve vzácném českém 31 | ||||
|