|
| ||||
| ||||
|
8 9
harmonii naleznouti možno jen ve skladbách starých. V době však, o které mluvíme, ležely poklady tyto zahrabány a zapomenuty v prachu archivů a bibliotek, ve starých skříních kostelnícb, kterými nikdo hýbati nechtěl, až konečně vyskytnut se muž, který se na tuto práci odvážil. Téhož roku, co v Praze zřídila se „jednota ku zvelebení kostelní hudby”, posvěcen jest v nezně na kněžství plukovní lékař, Dr. K a r e 1 P r o s k e, jenž poznav úpadek a zkaženost hudby posvátné, za jediný prostředek ku opravě vedoucí považoval navráceni se ku staré h u d b č c f r k e v n í. Když pak r. 1830 stal se kanovníkem při „staré kapli” Řezenské, věnoval veškerý čas, který mu po vykonání kněžských povinnosti zbýval, za dobu déle než 30 let trvající, neunavenému zpytování, shromažd'ovát,,f, opisování a praktickému zavádění nejznamenitějších děl slovútných mishá starých. Jsa nadán neobyčejnými vědomostmi lmdebnfmi, ,jakož i přirozenou ušlechtilostí ducha, co kněz pak v podstatu litarbie zasvěcen, ve stálém styku s výtečným biskupem Sailerem, v němž upřímného přítele naleznul, počal sbírati vzácné poklady církevní hudby po Německu a Italií, kam třikráte cestoval Co se dalo koupiti, koupil; ostatní pak vlastnoručně opisoval v archivech a knihovnách v Římě, Assisi, Neapoli, Florencii, Pistoji, Bologni a j. Nemiavuou činnosti nashromáždil h u d e b n f knihovnu, která čitá několik tisíc hudebních děl starších i novějších mistrů, rozličných zemi i jazyků z XV., XVI., XVII. a XVIII. věku, tak že této sbírce málo která na světě se vyrovná. Navrátiv se z cest, počal s neobyčejnou horlivostí úkol života svého prakticky prováděti, k čemuž shledal výtečného pomocníka a spohipracovníka v osobě J. H. M e t t e n l e i t e r a, biskupem Reisachem odporučeného, jenž r. 1839 při řečené „staré kapli” řiditelem kůru ustanoven jest. Co Proske z nashromážděných pokladů do života povolati za dobré uznal, Mettenleiter s pečlivostí a pietou provedl bez ohledu na odpor, s jakým se potkával. Pod dozorstvfm Proskeovým vypracoval Mettenleiter svůj „E n c h i r i d i o n” a na vzájem ponuíhal onomu u vydáváni pamětihodné sbírky „M u s i c a s a c r a.” Za občtovné namabání dočkali se oba radosti, že stará hudba dobyla si mnohých přátel, že šířila se ustavičně v další kruhy; největší však radostí bylo oběma, že v hlavním chrámu Řezenském officieině zavedena a výtečně provozována jest od kněze Josefa S c h r e m s e, který r. 1840 za kapehúka hlavního chrámu a inspektora pěvecké školy povolán jest. Schrems s nevídanou horlivosti a píli podivuhodnou provozoval starou hudbu tak dokonale, že jej lze nazvati nejznamenitčjším kapelníkem, jaký kdy v Řezně působil. Toi jest ona trojice slovutných restauratorů hudby posvátn(~ v Řezně. Letni jejich žáci roznesli vědomosti v Řezně získané do nejvzrl;ílenějšfch končin. Jedním z nich jest Dr. Fr. Witt, jemuž patří zásluha, že ideu rozšířil a reformu prakticky provedl po veškerých končinách Německa. Co pacholík konal studia v Řezně, kde do pěvecké školy hlavního chrámu bezplatně přijat, jakožto zpěvák působil při řečeném chrámu. Maje takto od mládí již výtečnou příležitost seznámiti se s veškerými for-mami skladeb starých, při neobyčejných vlohách hudebních a železné ía.silovnosti a vytrvalosti sfmě od učitelů svýcli zaseté rozšířil a v život uvedl, co skladatel pak v ducliu starých mistrů s hudel)ními však prostředky moderními novou razí cestu hudbě posvátné. Mezi tím, co kleslá církevní hudba v il,eznč historickým nadáním na zřídlech staré hudby posvátné se osvěžila a znovuzrodila, brala se „j e d n o t a k n z v e l e b e n í koste 1 u í hudby” v Praze k témuž cíli jinou cestou, více theoretickou. Roku 1830 zřídila Jednota „varhanickou š kolii,” jsouc vedena zdravou myšlénkou, že zvelebeni hudby kostelní docíliti ]ze jen silami hudebně řádně vzdělanými. Nestaravši se prozatím o rozluštěni kardinální otázky : která hudba zasluhuje nazývánu býti církevní? jala se nejprvé odchovávati výtečné varhaníky a vzdělané theoretiky. A ku cti ústavu budiž vysloveno, že mladší naši skladatelé velkou většinou děkuji hudební své vzděláni tomuto ústava. Z malých nepatrných počátků „varhanické školy” o jednom ročníku vyvinul se poznenáhla „ústav pro v z d ě 1 á n i v a r h a n í k i i a ř e d i-t e l ů kůru,” na kterém ve třech r o č n í c f ch budoucím ředitelům kůru poskytuje se příležitost k důklachiému a všestrannému vzděláni hudebnímu. Za spoltri éinkování a řízeni na slovo vzatých hudebních umělcii : J. V i t á s k a, Rob. F ii h r e r a, E in. H o r á k a, P i č e, Zvonař o, Ii r e j č ih o, Blažka, zkvétal a rozšiřoval se ústav utěšeně, až konečně za nynějšího řiditele J. S k u h e r s k é h o škole varhanické přidán třetí ročník pro vzdělání řiditelií kůrů, čímž ústav stal se skutečně „vysokou š k o 1 o u hudby koste 1 u í.” Čeho v Německu, jakkolivěk reforma hudby posvátné cestou v předu naznačěnou zdárných již dodělala se výsledkův, se vším úsilím, až dosud však marně se domáhají, — vyššího ústavu pro církevní hudbu —, to my nyní hotovG a dokonalé před sebou máme. | ||||
|