|
| ||||
| ||||
|
prvém místě (mše) : „Vánoční česká mše” pro smíšený sbor s průvodem orchestru neobligátního, pak „Česká mše pro mužský sbor ke cti svaté Ludmily” bez průvodu, ,Ceská mše pro smíšený sbor ke cti sv. Václava", pak „Česká mše slavnostní” pro smíšený shor s průvodem varhan; sem také se připojuje „České requiem pro mužský sbor bez průvodu. Do oboru církevní hudby zapadají také dvě „Pange lingua”. Sem se také přidružují mimoliturgické skladby, uvedené v seznamu.
Jaromír Hruška jako církevní skladatel přichýlil se, jak jsem uvedl nahoře, k novějšímu směru ve vývoji naší církevní hudby; je zajímavo, že stál po jedné stránce blíže Fr. Pickovi, nežli svému učiteli Karlu Steckrovi, a to právě vzhledem k těm skladbám, v nichž harmonický základ dával jeho skladbám rámcový tón. Důsledným polyfonikem, jakým byl prof. Karel Stecker, Jaromír Hruška ni-kdy se nestal. Jeho uměleckou osobnost vytváří skutečnost, že tvořil vedle Picky, že docela záhy našel svůj vlastní projevový základ, zejména v ,oboru církevní hudby tak dobře šetřící jejího povahového prostředí, a napsal bych, že Jaromír Hruška byl právem v tomto ohledu jako skladatel úzkostlivější svého vzoru. Za-se jenom vlastnost, která mu pomáhala k osobitějšímu uměleckému projevu. K produkci: pan kanovník Boček přál si také posudek k provedení Hruškovy mše pražským rozhlasem. Pro mne reprodukce církevní hudby, zejména, když se jedná o dobře sezpívaný sbor, a ten Jaromír Hruška v Písku má, je vždycky otázkou, která mne velmi zajímá. Vždyt léta jsem zpíval sólově i ve sboru svého nebožfíka otce, léta pod jeho vedením dirigoval na jeho kůru, když on sám hrával varhany. A pak zase několik let v Čechách i na Slovensku církevní i duchovní hudbě jsem se jako sbormistr věnoval. Píši to proto, že také Jaromír Hruška vy-šel po této stránce ze školy mého otce, a zajímalo mne, co si z této školy Hruška ještě v Písku uchoval. LI svého otce jsem se naučil, že i reprodukčně musí hudba duchovní i církevní, a tato zejména, hledat vlastní cestu oproti hudbě světské. Toto učení nejlépe se projevilo tenkrát, když naše reprodukční vokální hudba štastně nalezla nové způsoby výrazové; z nich do hudby duchovní a zejména církevní přešlo docela málo. Prakticky zůstávala zvlášt jedna věc neměnnou: kostelní zpěvák všecky dobré zkušenosti, kterých získával ze zpěvu římského chorálu, tohoto nevysýchajícího pramene vody živé, i pro praxi reprodukční uchovával si pro přednes moderních duchovních i církevních děl. Měl samorostlou praktickou výchovu pěveckou, a podle té jsi ho lehce poznával. Reprodukce vokální hudby vycházela ze staré dobré tradice, která vzniká v reprodukční oblasti reformované hudby církevní; tato reprodukční základna i pro nejnovější dobu zůstává táž a přijaté jednotlivosti reprodukční z nově vytvořené reprodukce české vokální hudby onu tradici nelámou, nýbrž jen doplňují a zdokonalují. To je můj praktický názor na věc, a ten je mi vždycky základem pro posudek kritický. Když jsem poslouchal Hruškovu mši pod jeho vedením, bylo to pro mne milým objevem, že reprodukční způsob pro církevní hudbu, jak mu nás učil můj nebožtík otec, Jaromíru Hruškovi zůstal do dnešní doby. Dynamická a agogická svěžest Hruškova projevu jsou také podmínkami tohoto způsobu podání církevní hudby. Dílo Jaromíra Hrušky: I. Skladby církevní: A) Líturgické. Op. 2. Missa solemnis g mol (komp. v Ml. Boleslavi), pro smíšený sbor s průvodem 2 trompet a 3 trombonů a varhan. Op. 12. Missa ad honorem scfi. Josefi (h mol) pro smíšený sbor (ev. sóla) s prův. varhan a orchestru (neoblig.). Op. 33. Missa brevis pro smíšený sbor s prův. varhan. Op. 62. Dvě „Pange lingua”. Op. 74. Missa solemnis ad hon. B. M;ariae Virginis pro smíšený sbor s průvodem varhan. B) Mimolíturgické. Op. 28. Vánoční koledy (4) (vydáno v „České hudbě” v Kutné Hoře). Op. 29. Duchovní písně. 35 | ||||
|