|
| ||||
| ||||
|
vali,,od pánův páterův budou se vykonávati; a když se requiem bude míti konati, má se všemi zvony po třikráte ke mši svaté zvoniti, též do kostela před oltář mají se máry postaviti s příkrovem, kterýmž se mrtvá těla přikrývají, když se ke hrobu nesou; čfyry svíce okolo mar rozsvícené na svícny a dvě na oltář postaviti, ;a pokudž se mše svatá koná, mají hořeti, též Také svíčkami rozsvícenými všichni literáti okolo oltáře mají jíti a padle možnosti každý ofěru dáti.
D r u h é: Také v jednom každém měsíci novou neděli o blahoslavené Panně Marii, rodičce Boží, mše svatá bude se vykonávati. T ř e t í: Na svátky Zvěstování Panny Marie, Početí Panny Marie, Narození Panny Marie, Obětování Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie a při Posvěcení chrámu mše svaté se konati budou. A když se takové mše svaté konati budou, literáti čtyřmi svícemi rozsvícenými při pozdvihování velebné Svátosti mají před oltářem klečeti a po mši svaté ,a po,ofěře takové svíce v jistá místa ukládati a to i !na časy budoucí má se zachovávati. Pročež kdož by koliv ze starších neb mladších literátův takové služby Boží omeškal a se neopavěděl, slušnou příčinu ,odchodu, proč do 'kostela nepřišel, neoznámil, tehda vedle předešlého snesení má čtyři groše rníš. nezastírajíce se ničím, pokuty složiti; '.a mladší literát, když se koliv služby Boží konati budou, každému z literátův má dáti časně znáti, a pokud by mladší nemohl pro příčinu slušnou té práce vykonati, jeho povinností bude, předešlému mladšímu přijíti a za zastání jeho v tom požádati a on také bude povinnen k sobě to přijíti. K a ž d é h o r o k u všichni literáti v té společnosti trvající na den sv. Mikuláše jedenou do roka mají se scházeti a spolu z bratří svých mají sobě starší literáty voliti. Pak zvolení aby všem ku příkladu byli a jiní všichni zase k nim jsou pa-vinni všelikou poslušnost a poctivost zachovávati a k nim se vážně chovati. Jestliže by pak mezi mladšími jaké různíce, nevole, sváry vzešly, mají se o to k starším literátům přede vším právem světským utíkati, na ně své sfížnosti vznášeti a oni vyslyšíce obě strany, spravedlností aby je podělovali. Pakli by ne-mohli čeho starší literáti spokojiti, aby to bylo odloženo do společného všech shromáždění, to jest na den sv. Mikuláše, biskupa, tak ;aby mezi nimi k napravování nevole práva světského nebylo potřeba. Také při společném shromáždění všichni literáti mají každých suchých dní po šesti krejcařích jednou v roce ;dáti, a i co se o těch suchých dnech z ofěry vybere, to se má starším literátům k rukám odvozovati a starší literáti nemají těch peněz jinam obraceti než na ty věci, které ke cti a chvále Pána Boha,a literátskému dobru přináležejí. A z toho zase ze všeho aby pořádný počet činili při společnosti jednou v roce. Poněvadž je všem známo, že hned po stvoření světa Pán Bůh ráčil dáti na-učení, pakli stvoření Boží —člověk -- se pochovávati měl, vědouce my o tom ra jsouce sobě tím povinni pro rozkaz Boží, pro poctivost těl křesfanských, snažme se o to, abychom poctivě mrtvá Pěla naše pochovávali. Tak jsou činívali mnozí svatí, že jsou tak pochovávali těla mrtvá poctivě pro dokázání lásky jak k živým, tak k mrtvým. Nadto pak ti, ;kteří jsou k tomuto církevnímu bratrství a tovaryšsfví přistoupili, mají ten řád dobrý držeti a zachovati. A když by Pán Bůh prostředkem smrti z tohoto světa vzíti ráčil z bratrstva literátského bud' hospodáře nebo hospodyni, syna, dceru nebo čeledína, tehdy mají oznámiti služebníku literátskému, aby všechny literáty +obešel, aby všichni, když se prepuls zvoní, k provázení těla mrtvého se sešli a kdo by se tak neposlušně zachoval a nechtěl přijíti, ani příčiny slušné nevzkázal, neb se starším literátům neopověděl, po-kuty aby dva groše dal, po pohřbu iaby mladší literát nebo servus příkrov, kterým se mrtvé tělo přikrývá, svícemi z krchova vzíti a v jisté místo uložiti má; a ten, kdož by toho pofřeb,oval, servusovi za práci jeho aby dal dva krejcary. Také literáti sejdouce k pohřbu a provázení těla mrtvého, jestliže by ze společnosti hospodář nebo hospodyně umřely, tehdy na koho by starší ukázali, hned bez vejmluv k marám jíti a tělo mrtvé k hrobu nésti mají. Ano i to za dobrý, chvalitebný řád býti se uznává, aby ti, kteří k církvi svaté ra k tomuto bratrství duchovnímu jsou přistoupili, když by se s tímto světem rozděliti měli, podle dobré vůle své jeden každý k takovému cechu literátskému kdo by co chtěl, aby ,odkázal pro čest a slávu jména Božího a dobrý řád, neb jsou tak činili i naši předkové, jichž památky trvají a trvati budou na věky." 41 | ||||
|