|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě ROČNfK LXVII ČERVEN-SRPEN ČESLO 5.6 Jan Boháč: liřík Ignác Linka. jiřík Ignác Linka, nebo jak sám se psal Linek, jest jeden z těch českých kantorů, kteří v XVIII. století hudbou a zpěvem udržovali kulturní život na českém venkově a budili národní vědomí po třicetileté válce k novému životu. Narodil se v Bakově nad Jizerou 21. ledna 1725. Prvního vzdělání hudebního dostalo se mu od otce, který byl rovněž kantorem v Bakově. Dalšího vzdělání hudebního získal na piaristickém gymnasiu v Kosmonosích, kde se r. 1735 uvádí v seznamu žáků jako spolužák slavného Jiřího Bendy, potom v Mladé Boleslavi, v Praze u slavného Seegra a konečně v Sobotce u kantora Josefa Svobody. Roku 1747 přijal úřad kantorský po svém otci v Bakově. V úřadu tom setrval až do své smrti. Zemřel 30. prosince 1791 na souchotiny a 2. ledna 1792 byl pohřben na bakovském hřbitově. Jiřik Ignác Linka byl nadmíru plodný a oblíbený skladatel. Národní museum chová v hudebním archivu na 230 jeho skladeb. Jsou to většinou sklad'iby církevní, mše, requiem,,offertoria, m~otetta, antifony, nešpory, litanie, Tede,a, svatojanské zpěvy a vánoční pastorely. Mimo to složil čtyři velikonoční oratoria, dva koncerty pra klavír, cembalo s orchestrem, pastorální symfonii, varhanní sklad-by, menší světské skladby, z nichž zajímavé jsou intrády pro dechové nástroje, které se hrály v Praze v průvodu při korunovaci královny Marie Terezie r. 1743. Skladby Linkovy mají všecky charakteristické znaky hudebního předklasicismu druhé polovice XVIII. stol. Tématicky zachovává Linka přesně tehdy vš2-,abecně platnou dvojdílnou formu základní a dominantní toniny. Píše homofonně, ale také nezapírá, že byl žákem slavného kontrapunktisty Seegra, a píše i fugy, z nichž velikolepou jest fuga závěrečné věty Gloria z jeho posledního díla ,B.akovské mše" z r. 1785. Harmonisace jeho jest jednoduchá, ale dokonalá a mnohdy zajímavá nonovými průtahy a chromatikou. V melodiích jeho objevují se často prvky národních písní. V orchestraci byl mistrem na svou dobu. Perfektně ovládá hudební nástroje a povahově je dokonale uplafňuje. Rytmus jeho orchestrálních skladeb jest živý a bohatý na typické figury triolové. je symbol vítězství Říše je příslibem šfastné budoucnosti českého národa je znakem největší vítězné epochy dějin je zárukou křesianské civilisace 49 | ||||
|