|
| ||||
| ||||
|
katolickou
Čechách, nim, 1! posvátnou ve Slezsku. avat^r a tccIAtoz OBSAH: Reforma kostelního zpěvu v XIV, století v Praze. - Emausy a chorál. .. P. Kornmiiller o hud'~)ě instrumentální. - Cy- CíSIO ~~~V ~~~ ~~~ ryllská jednota; Obecná jednota Cyrillská. První valná hromada. c Mimořádná valná hromada. - Diecése Litoměřická: Z Bezna. Reforma kostelního zpěvu v XIV. století v Praze. „Nil novi sub sole 1” Tak jsem si pomyslil čta v objevené ,KanceIarii" našeho arcibiskupa Arnošta z Pardubic mezi jiným také zákaz, konati mše — s průvodem hudebních nástrojia. Nechtěl jsem očím svým věřiti, však přece tak jest, že u nás v (;echách již ve XIV. století o vše pečující veliký Arnošt uznal za potřebné, uřezávati též plané a škodné úponky a výstřelky kostelního zpěvu. Objevilt: snaživý universitní skriptor, p. F. Tadra před nedávnem v pražské c. k. knihovně vzácuý rukopis (signat. XVII. C. 17,), jenž zavírá v sobě převzácný materiál ke kul turnfm dějinám Čech ve _\'IV, století, t, mandáty a vrchnopastýřské listy arcibiskupa Arnošta z let většinou po vydáni jeho statut syndálných a též několik mandátů jeho pi•edchůdce biskupa Jana (IV.) z Dražit (1301 až 1343). V této sbfroe listin nacházíme jednu na listě 79. a .jež má nápis: „Inhibicio ne misse fiant intermixtis musicis instru mentis"*) Jaké to asi byly nástroje hudebné, slyším v duchu tázati se milé čtenáře ? Jmenuje mandát Arnoštův: „figelli, citarae, psalteria & alia instrumenta.” Jsou to nástroje, jichžto v Čechách již v XIII. stoleti obecně užíváno, jak svědči Velislavova obrázková bible z konce téhož věku. Tam nacházíme na tabulce 23. jmenované tři nástroje hudební nakreslené i vice jiných, též v passionálu abatyše Kun- *) Zákaz by nesloužily se mše s průvodem hudebních nástrojů. huty z r. 1319. Nástroje tyto jmenovaly se staročesky : húsle, ručnice a žaltář; na húsle se hrálo smyčcem, na ručaiei prsty, na žaltář dvěma paličkama. (Viz dra. Vocela Er. spis : Velislav's Bilderbibel. Prag 1871. S 48.) Však že hrálo se tehdáž i na jiné hudební nástroje ještě, jak dokládá i mandát, o tom svědčil ,již za Jana Lucemburského téhož sekretář Maohaut. Ve své kronice krále Cyperského Petra („chronique du roi Pierra ler de Lusiguan”) vypisuje, že na hradě císaře a krále .Karla v Praze byly též všecky hudebné nástroje : Orgues, vielles, micanons, — Ii,ubebes & psalterious, — Leiis, moraches guiternes . ., — Grubales, citoles, nagaaires a jiné. Celkem tu jmenuje 28 rozličných nástroji, na něž bud smyčcem nebo prsty se hrálo, nebo troubilo, foukalo a bubnovalo. Mezi nimi byly ovšem i varhany. (Via dra. Const. Jirečka: ,Guilaume de Machaut" v Čas. Musejn. 1878. st. 88 -89. a o hudebních nástrojích: Pam archeologické. 1876. str. 433.) Bylat ovšem bra tato (průvod zpěvů velmi ,jednoduchá, na nejvýš asi diafonická' zpěvu jen přidaná, „cantu intermixta”. Avšak hřmotná a lcmozná asi byla dosti, tak že pří-čin asi dosti mě1 Arnošt o ní doložiti, že ji „vzniká nepobožnost v lidu, pučí snaha tělesná či nedovolená (,zelus carnalis"), bují marnivost a tí7aa přemnohých pohoršení.” A to dělo se v pražsl,,.~jch kostelích netoliko světských kleriků, nýbrž i v klášternfcb. | ||||
|