|
| ||||
| ||||
|
Proti tomuto zlořádu povstal Arnošt se vším důrazem svého úřadu a přísně zavázal všecky faráře a jich náměstky (viceplebauos) jakož i všecky správce farních kostelů na Starém Městě a na Malé Straně (tedy to bylo ještě před založením Nového Města), i všecky preláty řeholní, jeho moci podřízené, aby o to pečovali, by nikdo vice, at; jakékoliv hodnosti byl, ani sám nesloužil takovéto mše,
nešpory neb jakékoliv jiné služby Boží s přidangm průvodem instru)ytentálnjrn výjiica toliko varhany. A k tomu zavazoval pod trestem 4 kop grošů pražských, jež zaplatiti měli tolikráte, kolikrát postižen byl jednající proti tomuto rozkazu. Ty 4 kopy grošů připadnouti mělyzáduší kostela pražského. Ano známku takové neposlušnosti rovnal Arnošt dokonce kacířství. Ostatní klášterníky z jeho právomoci vyjmuté „per viseera Jesu Christi” co nejsnažněji napominal, aby takových věci ve svých domech a klášteřích na příště ani ne-činili, aniž více netrpěli, jelikož odřekli se marnosti světa, sluší se, aby podněty jejich skrze ně obzvláště . . . vykořeněny byly. Zároveň přikázal děkauu městskému, aby dal všem, jichžto se týče, tento rozkaz oznámiti a že tak učinil, aby do osmi dnů svou pečetí jemu ztvrdil. — Jací jsme my beránci proti přečetným zlořádům kostelní hudby za dnů našich u porovnáni s horlivým Arnoštem ! Konrád Emausy a chorál. Píše F. J. Leliner. Pražské jednoty Cyrillské dostanou mocného spojence. K desíti baštám přibude jedenáctá. Pluk cyrillský rozmnožen bude bojovníky novými, osvědčenými, neohrožeuými, utužilými. Znají užívati zbraní svých. Chorál jest každodenuím chlebem jejich. Vstávajíce a lehajíce pěji chorál — již mnoho let. S láskou, nadšeností, s andělskou zbožnosti! Do Emaus na Slovanech zavítá za krátko četná rodina mnichů sv. Benedikta přísné řehole. Klenové rodiny sešli se z různých končin světa. Stejná snaha svedla v jedno mixže různých národností. Těm, kdož se děsili je-jich příchodu, sloužiž k vědomosti, že světový řád křesEanský nedovede křivditi těm, kdož pohostinu jich přijímají. Církev jest spravedlivá. ~ád církevní stkví se známkou svého původu. Budoucí Benediktini Emausští žijí Bohu, Církvi, vědám a uměni. Po způsobu starého řádu pěstují především umění a vědy křesi=anské. Čítají v lůně svém umělce slovůtné. Nejeden z jejich malířů a architektů býval za pobytu římského důvěrným přítelem a učitelem našich prvních umělců českých tehdáž v ltímě meškajících. Přátelství na sídle umění, v městě věčném uzavřené mívá věčného trvání. Když pravice na rozloučenou si podávali, kdož by byl tušil, že zase sejdou se umělci, ale v rů,:ném povoláni 1 Prozřetelnost Boží podivuhodně vládne. Mladí umělci z lvíma se rozešli do veškerých úhlů světa. Nyní se zase sejdou, jedni laikové, druzi mnichové. Ale věrnými umění zůstali ti i oni a šlechetnými rovněž. Podivuhodné shledáni! Královské Prazo ku požehnání bude rozmnožený počet umélcit. Stát, který do vyhnanství vypuzuje umělce proto, že jsou mnichové, kráčí po nebezpečném okraji sopky k chrlení přichystaué. Do novč zřízeného kláštera Beuron.ského uchýlil se tak mnohý konvertita Bourou přítažlivou silou přitahoval duše zpřfzněné. Architekti a malíři, hudebníci a učenci vstupovali do řehole a stali se mnichy. Touhy po dokonalosti neudusila však v nich umělce. Stavše se mnichy umělci býti nepřestali. Každý z nich pěstuje dřívější své umění dále. Karet IV., otec umění, pousměje se, až 117řf své Emausy obydlené křestanskými umělci, obnovujícími jeho malby a ,jeho budovy. l?ůzuí mnichové různým uměním a vědou rozmanitou vynikající, jedenkaždý podle vlastníčh schopností, jednu věc všichni společně s láskou a zbožnosti pěstuji — chorál sv. Nehoře. Chorál gregorianský učinil je známými a slovůtnými široko daleko. Způsob, jakým chorál přednášejí, k pobožnosti uchvacuje. Ducli zbožnosti, který z jejich zpěvu vane, vniká až do útrob duše. Vypravovateli zní ustavičně na sklonku denní práce po večerní modlitbě v uších ozvěna nebesky krásného: „0 elemeng, o pia, o dulcis Virgo Maria !” které slýchal za nočního šera po večerní modlitbě v chrámě beuronském zpívati. Kdo kdy slyšel takové „clemens”, takové „pia”, takové dulcis", zná pak oceňovati krásu chorálu, do něhož z duše vylíti lze tu celou hloubku víry, lásky, citu, nadšeni. Každé slovo má svůj smysl a svůj ideální obraz tónový. Milovník chorálu do Beuronu putoval, obdivovatel chorálu odtud se vracel. Redaktor odkazuje laskavého čtenáře na obšírnější popis v rMe- | ||||
|