|
| ||||
| ||||
|
Hudební tradice v Bakově nad Jizerou.
O hudební kultuře z dob předbělohorských není známo téměř nic. Jediná parriátka z té doby jsou „Pašije” z roku 1535 (roku 1868 byly uloženy v Národním museu). Od 2. poloviny 18. století byl nositelem hudební výchovy ,Literácký spolek", který od dob Linkových sdružoval nejen chrámové a pohřební zpěváky, nýbrž i hudebníky („kůr literácko muzikantský"). Linka byl „starším” tohoto spolku, členy pak místní řemeslníci a živnosfníci. Seznam členů v literácké paměf,ní knize ukazuje, kolik nadšených hudebních diletantů mělo nevelké tehdy městečko. Jejich hudebnost vycházela jistě z nadšeného srdce a vedla k jistému stupni školenosti, třeba ne k virtuositě. Neprojevují to jen zajímavé p~ozn,ámky u jednotlivých jmen v literácké knize („troubyl dobře principál"), ale přímo Lin ova díla, která byla jistě psána především pro ně. Orchestrální, zejména pak zpěv-ní party děl ukazují, že tito diletanti něco, uměli. Pa Linkově smrti vychovávali bakovské zpěváky a hudebníky jeho nástupci v úřadě kantovském i literáckém: J. A. Fibiger, který v Bakově působil 56 let, Josef Tonder a Vojtěch Horčička. Fibigerovi patří zásluha o vzorné uspořádání hudebního archivu bak~ovského kůru a o zachování díla Linkova téměř v jeho úpinosti. Dnes jsou Línkova díla uložena skoro všechna v Národním museu. Josef Tonder byl po matce dědečkem bývalého rektora konservatoře Karla Hoffineisfra, který ve svých „Vzpomínkách” pěkně vylíčil kouzlo muzikantské-ho ovzduší, které kolem sebe tito bakovští kantoři vytvořili. V 2. polovině 19. století chrámová hudba počala upadati. Světským zpěvem zabýval se zpěvácky spolek „Slavoj”, který po delším období nečinlnosfi byl před nedávnem obnoven působením obětavého odborného učitele měšfanské školy Tosefa Černého. Členstvo „Slavoj e” provede při chystaných oslavách Linkova díla. Tak budou tato díla oživena a jisté nezapadnou ani v budoucnu v trvalé zapomenutí. Bude to splátka města Bakova jeho vynikajícímu rodáku, který před 200 lety sloužil svým uměním národu, a který spolu s mnoha jinými připravoval cestu Smetanům a Dvořákům. Jaroslav Dušek: Vojtěch Ríhovský a jeho životní dílo. (Pokračování.) 49. Graduale in Dominici IV, post Pascha. (Alleluja. Dexfera Domini fecif virtutem...) Pro čtyřhlasý mužský sbor a capella. D dur - C — Vivo. Komponováno 17. IV. 1941. Rukopis u P. J. Štikara v Praze. 50. Graduale in Festo scti Jacobi -- 25. Julii. (Gonstitues eos principes super omnem terram... (Pro smíšený shor s průvodem varhan. B dur -- C Moderafo. Komp. 23. VI. 1941. Rukopis u P. J. Štikara v Praze, 51. Graduale et Offertorium in Festo scti Laurentii. — Graduale (Prabasti, Domine, cor meum... (Pro čtyřhlasý mužský sbor a capella. B dur — C — Con moto moderato. Of fertoríum (Confessio et pulchritudo in eonspecfu ejus...). Pro čtyřhlasý smíšený sbor s průvodem varhan. C dur — C — Maestoso. Komp. 4. až 6. VI. 1941. Rukopis u P. J. Štikara v Praze. 52. Offertorium in Dominica IV. post Pascha. (Jubilate Deo universa terra...). Pro čtyřhlasý mužsky sbor a capella. C dur — C - Maestoso. Komp. 17. IV. 1941. Rukopis u P. J. Štikara v Praze. 53. Tantum ergo. Pro smíšený sbor bez průvodu. G dur --- Con moto. — Vzniklo před r. 1901- Rukopis u P. J. Štikara v Praze. Estetika fednoho umění je f a táž jako umění druhého — ae je to malířství, spisovatelství, sochařství nebo hudba. R. Schum=. 64 | ||||
|