|
| ||||
| ||||
|
skladeb věrným ucfivafelem Madony; jeho „Ave Maria” pro alf, dále „Ave maris sfella” vedle nádherného dvojhlasu „O sanctissima” pro barvfon a mezzosoprán to dokládají se zvláštní přesvědčivostí. A uctění Marie Panny i Marie Matky bvlo i jinde vůdčím motivem našim církevním skladatelům.
Všimněme si třeba skladatele mší, kde ,Et incarnatus est" božské mateřství Marie Matky vyzdvihuje. Právě ve mších českých skladatelů foto místo zhusta pafřívá k nejlvričtějším, bývá prolnuto něhou a vroucností a tvořívá vedle Benedictus jedno z nejkrásnějších míst ve skladbě. Na Sfeckera s jeho mší „Sol--mnis” si vzpomínám; na jeho podivuhodně hluboké a citem přepiněné ,Et incarnatus" s výsostně jemným, úpině samostatným průvodem varhan, nad nímž se vznáší v přísné kanonické formě sólový bas s altem — místo jedinečného půvabu. Skvělé ,Et incarnátus" vykazuje i ,Missa solemnis" Edvarda Treglera — je za-chyceno smíšeným sborem v průvodu varhan; základem sboru je skvělá imitační forma — kontrapunkt neobyčejně jemného obsahu, strhující podivuhodným své-rázem. Picka zase ve mši „F-dur` `sólovému altu napsal v půvabném doprovodu varhan stat melodicky navenek zcela jednoduchou, ale ve vnitřním základu hlubokou, jako zase v ,Et incarnatus est” ve mši ,Solemnis" nás postavil před úpině novy lyrický projev, kde sborový soprán ve své melodii vznáší se v poměrně rychlém tempu nad doprovázejícím sborem a varhanami — zase pino něžné krásy v duchu ryze církevním. A to jen tak v náznaku jsem zavzpomínal. A tak u nás ,Et incarnatus est" v kultu Madonině znamená pravidelné skladatelovo vy-pětí k nejlepšímu projevu, jako to vidíme u největších ve světě: u Beethovena v jeho mších C-dur i D-dur, u Fr. Liszta třeba v jeho Ostřihomské mši, kde je pino idvlické poesie, a u četných jiných. Souhrnný obraz, jak nám jej podal Eu-&ien Schmitz ve svém díle ,Das Madonnenideal in der Tonkunst", presvědčivě dolíčil, čím představa Marie Panny i Marie Matky dovedla býti v toku vývoje duchovní i církevní hudby. Dvořákovo ,Stabat Mater": nejhodnotnější, poněvadž nejpůvodnější a slohově nejryzejší Dvořákova skladba z oboru hudbu duchovní. Všimněme si nejprve způsobu, v němž Dvořák pojal tuto svoji skladbu; skladatel neprokomponoval básnickou předlohu v jednolitém toku, nýbrž rozdělil ji v deset čísel jednak sborových (se sóly), nebo sólových ve velmi pestrých formacích — bud sólový hlas sám, nebo sóla v kombinaci různé, po případě s průvodem smíšeného nebo mužského sboru. Tento způsob pojetí byl kdysi Dvořákovi zle vytýkán, a myslím, že naprosto neprávem (dnes, kdy nejnovější hudba opustila stanovisko k prokomponování podle přísných zásad hudbv programní, měli bychom už vše-obecně k Dvořákovu způsobu rozvržení skladby stanovisko daleko shovívavější). Řešení této věci možno usnadnit tím, když si alespoň zhruba zavzpomínáme; iak v průběhu dobv zachycení textu hudbou bylo tu chápáno. V době slavného vývoje italské hucíbv staroklasické byl text „Stabat Mater”, oné slavné básně řádového kněze Jacopone da Todi prokomponováván v jednom toku. Tak psal svoje slavné ,Stabat Mater" Josquin de Prés, tak je skládal i Palestrina. Následující období vývoje duchovní hudby ,stile nuovo", upravuje způsob zhudebnění textu docela jinak. Rozvrhuje text do jednotlivých částí, jež přiděluje smíšenému sboru, někde jinde zase sólům at už jednotlivě, či v rozmanitých spojích. Tak komponovali svoje ,Stabat" Astorga a Perdolesi a podle něho i j. Haydn. Obojí způsob zhudebnění slovní předlohy ú ,Stabat Mater" udržuje se i v hudbě novější. Tak právě starším způsobem, oním, jak Josquin de Prés a Palaestrina psali, zakládá svoje zhudebnění i Franz Liszt ve svém oratoriu ,Christus", v němž nalézáme vkomponováno vedle ,Stabat Mater Splciosa" i „Stabat Mater Dolorosa”. Je psáno pro smíšený sbor se sóly stručnými, ale neobyčejně výraznými. (Nepřehlížejme však, že foto Lisztovo oratorium zase vykazuje řadu samostatných čísel, sborů, ryzích čísel sólových vedle sól doprovázených sborem a vedle čísel instrumentálních — je tu způsob pojetí hudební formu oratoria, jenž se velmi sbližuje s oním způsobem, jenž text ,Stabat" rozvrhuje do více částí.) Shodně složil svoje „Stabat Mater” také Fr. Witt, který staroklasické hudbě církevní tím víc se při-blížil, že svou skladbu svěřil smíšenému sboru bez sól; naproti tomu v čísla je rozdělil J. Rheinberger. A kdybych do naší hudby měl zajít, pak bych musil zejména poukázati k je- 75 | ||||
|