|
| ||||
| ||||
|
4 -m
in gerovi. Benediktini z Beuronu od[ prnsské vlády vypovězení nalezli prozatím títočiště v tirolském klášteře servitů ve Voldersu, kde činnost Jejich příliš od světa odloučená vy-volala přání, aby jim v některém klášteře blíže Vídně dopřáno bylo usídliti se, zač vřele přimlouvá se list, který za doklad kompetentního věru soudce uvádí se, jak následuje: Velectěný Příteli ! Přečetl jsem přátelsky mi zdělené promemoria benediktinů ,kultůrně vydobytého" kláštera Beuronu — a nedovedu ani říci, jak hluboký dojem na mne učinilo. Vždyt jest, jakoby „regenerace hudby kostelní”, za kterou byehom osobně tak rádi veškerým životem a veškerou silou se zasadili, v povětří visela. Mnohé, zdánlivě nepatrné a prozatím nepovšímnuté může při povšechném spolupůsobení míti následků velkých — jest-li nejde svět vstříe katastrofě, která skuteč)zoec kulturu (nikoli cfsařsko-prusskou) na ,jedno či několik století v pocbybnost uvede. Důležitost jisté události lze v prvním okamžiku podceňovati — vždyt největšf stromy z malých semínek vyrůstají 1 Takovou události zdá se mi býti přeložení Beuronských do Rakouska. Čeho tím získati lze, přichází neočekávaně -- tak jako by na místo sprostého meteoru náhle hrouda zlata s nebe spadla. Nám ostatním copařům, tmářům, ultramontánům atd. lze v tom, jakož v mnohém jiném spatřovati dílo Prozřeteinosti, možno-li za dnů . , . ještě našich o Pro-zřetelnosti mluviti, aniž bychom na sebe poštvali veškerou „intelligenci” a veškerou ž .. . rotu. Jak Vám vědomo, byl klášter Beuron co sídlo ryzého zpěvu gregoriánského (nikoli té chamradi, která se nám dnešního dne pod tím názvem poskytuje) předmětem obecného obdivu — znenáhla stal se vysokou školou — zpěv sám plodil dojmy úžasné. Yromemoria mluví o tom skromně, ale dosti důrazně. V mém elaboratu na J. Ex. pana ministra vyučování učinil jsem též zmínku o klášteře beuronském — a citoval jsem svědectví velmi závažné ze „Saturday Iteview° v textu původním. V Rakousku, kde otcové Beuronští útočiště nalezli, mohla by činnost jejich nabýti rozměrů zcela jiných. Pak ovšem nepostačí, aby zůstali seděti v hornatém konté tirolském, stranou IIallu, nýbrž pošinouti se musí blíže ku středa říše — pak stanou se střediskem cirkevnlho zpěvu 1 Mimoděk myslím na pře-krásné opatství benediktinské v arcikuížectvírakouském — na X~Ik především. Vžd`yt' mniši Beuronštf jsou též benediktini. Hlášter )II, pravý to zámek královský, poskytoval by dosti mista a prostředků ku přijeti řeholních bratři z vlasti vypovězených. Kostel v Milku jest takový, jako si jen přáti třeba. Jakých zásluh tyto kláštery (také Lilienfeld a jiné) o vědu si vydobyli, jest známo. Slávě Milku přibylo by nového lesku, kdyby se stalo místem, na kterém by vzkříšeni své slavil podivuhodný, všude 7,nešvařovaný, gregoriánský chorál, kdyby klášter stal se vysokým učením zpěvu gregoriánského. Věci prospělo by ještě vfce, ve Vídni samé se usídlili —žákům byl by přistup velmi usnadněn. Bez odporu by ovšem nebylo! IIudebnt pýcha žebrácká jistých „řiditelů kúru” zbouřila by se bezpochyby a žurnalistika ... vyvolala by bouři pekelnou. — Nečetl jste, ktorak Jist ....” nedávno se rozdurdil, že Fiihrichův pohřeb byl rázu klerikáhtího", to jest — žc byl pohřben podle obřadů církevních ? Ze-mře-li znamenitý žid (na p. Mayerbeer), a do-provází-li jej celý tucet rabínů, oznamuje se to dojemně. 0 nás ubohých pariů! Liti ne-máme, a nesmíme, umřfti a dáti se pochovati á notre aise také již nesmíme — v každém případu .... vojsko pfšfcicb ž ... naposled. Leč — kam jsem zabloudil ? ! — Ba, můj příteli, jsme Don Quixoty idealismu — vlastně opáčnými Don Quixoty : skutečné obry mfváme mnohdy za -pouhé mlýny povětrné a na vítězství doufaifce, jdeme do boje. Jak věc pak s hrůzou se končívá, oba ze skutečnosti dostatečně známe. Jsme však bohužel nepolepšitelní 1 Z pina srdce Váš A. W. Ambros. Q čem v Beuronu r. 1874 redaktor -se přesvědčil, potvrdil r. 1876 A. W. Ambros. Laik s knězem ve všem souhlasí. V ústech dvou svědků jest pravda. Poměry hudby církevní ve vlasti cyriilo methodějské jsou bohudík: muohem přízui~ ějšf, než-li jsou poměry hudební vídeňské a rakouské, jak je líčí Dr. Ambros. U nás veřejných odpůrců není. Čásopisectvo veškeré směr cyrillský pod-poruje. Velký kus díla u nás za těch 6 roku práce již se vykonal a ostatní s pomoci Boží Jednota Cyrillská vykoná. Noví dělníci isou však velevitaní. K desíti farním jednotám pražským druží se kostel jedenáctý. I''i eltozt do Prahy může každého dne při mši svaté slyšeti v Emausfch vzor -- gregorianského chorálu. | ||||
|