|
| ||||
| ||||
|
členů španělských v tomto bratrstvu byl značný počet, třebaze nelze tvrdit, žC by se bylo jednalo veskrz o hudebníky.
Dalším vynikajícím členem císařské kapely byl dvorní kaplan Matheo Flecha. První zpráva o něm datuje se z r. 1568,1 tedy též ještě z doby císaře Maximi-liána II.; týká se jeho platu. R. 1570 se mluví :o náhradě cestného za cestu do Špar nělska. Téhož roku se mu poukázalo 25 zl. za mši jím složenou a císaři věnovanou. Skladba tato nebyla doposud nikde zjištěna. Zato se zachovala alespoň částečně jiná jeho skladba: ,Divinorum completarum psalmi, lecfio brevis et Salvu regina cum aliquábus motetis", kterou dal vytisknouti r. 1581 v Praze u Jiřího Nigrina. V dedikaci, podepsané v Praze, nazývá se opatem tijhonským.5 R. 1585 byl opět vyslán do Španělska; tentokrát je i účel cesty uveden: jednalo se o získání nových zpěváků ze Spanělska. Flecha skutečně dva zpěváky při-vedl, byli to kastráfi, a ještě r. 1590 jednalo se o náhradu cestovních útrat. Flechou přivedení zpěváci nejsou jménem uvedeni, ale zdá se, že to byli diskanrtisté Peter Lopez a Hieronymus de Ochoa, nebot tito dva nastoupili svoji službu v kapele stejně, totiž 15. VIII. 1585. Nesetrvali dlouho, Lopez byl propuštěn 31. VII. 1590, de Ochoa dokonce již 31. III. 1587.6 Není vyloučeno, že španělských zpěváků v kapele bylo víc, ale při zkomolení jmen v seznamech nelze je s jisto-tou uvésti. Další místo, kde se pěstovala španělská hudba, byl klášter v Emauzích. Do-stal se do rukou benediktinů montserratských r. 1635 na nátlak činěný vídeňským převorem Benediktem Peňal~osou na císaře Ferdinanda III., jehož chof Marie, dcera španělského krále Filipa III., již před svým sňatkem usilovala o založení kláštera „černých Španělů” ve Vídni' (Wien). Klášter montserratský v. Španělsku byl vynikajícím hudebním sfř ediskem, z něhož vyšla celá řada skladatelů, takže se mluví,o škole montserratské.$ Tato činnost mnichů montserratských nikoho nepřekvapí, kdo ví, na jaké obrovské výši stála španělská hudební kul-tura v době klasické polyfonie, ba již předtím. Španělské hudební památky, dnes znovu vydané,9 rovnají se, jak co do počtu, tak co do kvality, památkám nizozemským a italským. Je tedy přenos španělské hudby do Emauz věcí zoela přirozenou, třebaže pro foto tvrzení nemáme dnes více dokladů. Zato víme, že nástupcem Peňalosovým v opatství emauzském byl od r. 1646 dobrodružný Juan Caramuel de Lobkowitz, narozený 23. V. 1606 v Madridě z matky z rodu Lobkowiczů, polyhistor, diplomat, voják a kněz zároveň. Literárně činným byl ve všech vědních oborech, a co nás nejvíce zajímá, také v hudbě.10 Vydal r. 1644 dílo ,Arte nueva de musica" a již předtím, r. 1642, ve své ,Mathesis audax" a potom r.1662 ve svých ,Cursus mafhemafici" pojednal o hudbě.11 Jsa odpůrcem solmisace, vynalezl zvláštní notový systém k snazšímu naučení se hudbě, podle něhož se v Emauzích vyučovalo.11 Toť jediný výslovný doklad pro pěstování španělské hudby v Emauzích. Zdá se ovšem, že tato se zde dlouho neudržela, jednak proto, že Caramuel se v Praze jen málo zdržoval, ba r. 1659 hnal jej jeho neklidný temperament zas jinam, jednak, že v polovici XVII. stol. staré polyfonní skladby byly nahrazovány skladbami nového slohu. Řád jesuitský, který skladby tohoto instrumentálního stylu pěstoval, vzal sice svůj původ také 4 Smijers 1. c., sír. 106, 135, 136. 5 Emil Bohn: ,Bibliographie der Musik-Druckwerke bis 1700", str. 133, zaznamenává 4 hlasy z dvojsborové skladby v ústavu pro církevní hudbu při universitě ve Vratislavi. Ernst Kirsch ve své disertaci „Die Bi)liothek des Musikalischen Institutes bei der LIniversitát Breslau” z r. 1922 dílo foto neuvádí. Hugo Ri°mann (Musik-Lexikon, S. vyd., str. 316) a Robert Eitner (Quellen-Lesikon III, str. 475) znají ještě jiná díla Flechova ale jedině shora uvedené bylo vytištěno v Praze. Viz též Dlabač 1. c. I, 403. 6 Smijers 1. c., str. 148. T František Ekert: Posvátná místa král. hl. města Prahy, II, str. 198 a násl. 8 Nové vydání jejich děl pod názvem: Mestres de 1'escolania de Montserrat. Obres musicals dels monjos del monastir de Montserrat 1500-1800. Montserrat 1930. 9 Výčet sbírek u Riemanna 1. c., str. 239, pod heslem ,Denkm iler spanischer Tonkunst". io Dlabač 1. c. II, 214, Eitner 1. c. II, 324, a podrobný životopis ve Studien und Mitteilungea zur Geschichte des Benediktiner-Ordens, sv. XXV, str. 659. u Eitner ibid. Paul Nettl zaznamenává ve svých ,Beitr5de zur bóhmischen und máhrischPn Mu_ sikgeschichte (Brúnn, 1927) v Lobkowiczké knihovně v Roudnici, dílo: Architectura civil, recta y obliqua, v jehož Tratado VII. De algunas ciencias nese Articula V. název „De la musicá `. ia Stud. u. Mittlgn., str. 661. 84 | ||||
|