|
| ||||
| ||||
|
dělské", ,Stabat Mater Speciosa", „Hru pastýřů” a „Pochod sv. Tří králů”; poslední dvě části jsou ryze instrumentální. Díl druhý obsahuje: ,Blahoslavenství", „Pater noster”, „Založení církve”, „Zázrak na moři”, „Vjezd do Jerusalema"_ Třetí díl vykazuje tato čísla: ,Tristis es anima mea”, „Stabaf Mater Dolorosa”, „O filii e filiae” a ,Pesurrexit". Koncepce „Christa” je zvláštností v dějinách formy oratoria; je tu sice vůdčí myšlenka, jíž je Kristus nikoliv jako osobnost, nýbrž jako idea. K této myšlence vztahují se ve svém obsahu jednotlivé obrazy, jež v podstatě zachycují některé hlavní děje pozemského života Kristova, ale ve třetí části oratoria již vyjadřují jeho život nadzemský. Není tu tedy vůbec dějového proudu. Jsou tu jenom statická zachycení někdy životních jevů, jindy j~-nom rozjímavých modliteb, jindy zase glorifikujících projevů (závěr). Již myšlenkový základ jednotlivých obrazů je sám o sobě hodně různorodý, a vedle to-ho i navenek vykazuje určité rozdíly mezi jednotlivými zobrazeními; jak uvedeno, jsou tu dva úpině samostatné kusy instrumentální, jinde zase jsou tu partie sborové s průvodem orchestru, výjimečně bez něho; bylo jistě těžko tyto slovní nebo pouhé myšlenkové předlohy zvládnouti slohem, který by byl v pod-statě jednotným. Ani Lisztovi se to nepodařilo, třebaže pro jednotnost slohovou měl velmi vyvinutý smysl. Nadto pokud se týče ryze instrumentálních čí-sel, nešel Liszt do věci tohoto oratoria nepřipraven; myslím tu zejména na to, že často jenom instrumentálnímu základu dával projevovati svoje myšlenky z hudby duchovní i církevní. Musím upozorniti na to, jak v tomto oratoriu po-dal nám Liszt některé partie, které n--náležejí do širšího rámce duchovní hudby, nýbrž docela dobře zapadají do oboru hudby církevní, v níž, a to je pozaruhodno, vlastně znamenají u Liszta ukázky nejryzejších projevů tohoto hudebního odvětví. Troufal bych si tvrditi, že takové sborové prostředí, jaké vytvořil Liszt na příklad v „Pater noster”, nebo ono nevystihle krásné „Osmero blahoslavenství”, j,ež vyzpíval ve sboru „B,. ati”, s jedinečným barytonovým sólem ve formě antifonových „anticipací”, dále ,Stabat Mater speci,osa", ,Stabat Mater dolarosa", marně bychom hledali v ;eho vysloveně jako církevně založených skladbách, jimiž jsou mše „Solemnis” a mše „Ostřihomská”; ani mše „Choralis” nevykazuje tolik ryzí hudby církevní, jako právě uvedená místa z Lisztova „Christa”. Je to církevní hudba, vedená jasně směrem reformované hudby německé, a to oním směrem, jemuž Řezno (Regensburg) udávalo tón.
Přecházím k hudbě církevnní. Sem patří zejména tyto skladby: ,Missa Quar tu,or" z roku 1848, mše „Solemnis” z roku 1855, mše „Choralis” z r. 1859, „ Uherská mše korunovační” z r. 1866, „Requiem” pro mužské hlasy z r. 1867 a řada žalmů. Tyto skladby však rozhodně nevykazují téhož slohu. Musíme činiti přesný rozdíl mezi slohem oněch dvou velkých instrumentálních mší, slohem, který je ještě od reformy hudby hodně vzdálen, který navazuje na instrumentální hudbu Beethovenovskou. Do sféry ryzí hudby církevní ve směru reformovaném můžeme vřazovati jenom mši ,Choralis" a „Requiem”. ,Missa quatuor" má ještě příměsky instrumentální hudby předreformní klasického směru. Je zajímavo, že mše „Choralis” byla přijata i do řezenského ,Vereins-Catalogu", kde ji posuzovali Witf a B. Mettenleiter. Witt: ,Diese Messe verbindet mit realistischer Schilderung der W~orte die geisfreichsten Ziige und erhált bel richtiger und starker Besetzung des Chores die imposanfesten Effekte."4 Mettenleiter: ,Selbst ein Liszt lasst sich von der StrSmmung und den Tendenzen des Cácilien-Vereines beeinflussen, welchen sich auch Gegner nicht mehr eintziehen kbnnen, wie solches der Wahrheit und ihrer unwiederstehlichen Kraft eigen ist.5 — Die Messe ist van religióser Begeisterung durchdrungen, in ihren Grundgedanken tief empfunden, grossartig angelegt und in fein kúnstlerischer Weise ausgearbeitet." Je tu ochetus, onen kacéřovaný prvek vokální hudby, o němž psal již Franc von Kóln v díle ,Musica et canfus mensurabilis": ,Ochetus truncatio est cantus, rectis omissisque vocibus fruncate prolatus" („Ochetus je přerývaný zpěv, před- 4 Xereines-Catalog% Friedrich Pustet, 1873, str. 37. & Tamtéž. 86 | ||||
|