|
| ||||
| ||||
|
75. Desetilístek mladého houslisty, op. 108. Deset snadných skladeb pro housle v I. poloze s průvodem klavíru. Stup 2ň II.—III. Smyky a houslový prstoklad upravil prof. Norbert Kubát. Vydal Mojmír Urbánek, Praha.
76. V duchu národním. Vážné a rozmarné skladbičky a národní písně pro jedny housle, neb dvoje housle. Vydal Mojmír Urbánek, Praha. 77. Květy písní národních. Národní písně, předepsané jako povinné pro školy obecné a měšfanské, v úpravě pro jedny nebo dvoje housle s podloženým textem. K této sbírce vydán zvláště průvod klavírní. Vydal Mojmír Urbánek, Praha. 78. Kytička slováckých p~-sniček. 30 národních písní pro sólové housle s podložen ným textem. Věnováno Dru Janu Poláčkovi. Upraveno též pro zpěv s průvodem houslí, nebo dvoje housle. Vydal Mojmír Urbánek, Praha. 79. Cestičky k úspěchu. Skladbičky pro nejmenší houslisty na motivy národních písní a řikadel pro jedny nebo dvoj housle. Vydal Mojmír Urbánek, Praha. 80. Tichá noc, přesvatá noc. Vánoční píseň F. X. Grubera. Pro varhany (harmonium neb klavír), housle (neoblig.) a zpěv upravil V. Ř. Vydal Mojmír Urbánek, Praha. 81. Vánoční píseň (Tichý kraj půlnoční) R. Fúhrera, op. 162. Pro varhany (harmonium neb klavír), neoblig. housle a zpěv upravil V. Ř. Vydal Mojmír Urbánek, Praha. Dr. C. Sychra : K letošní reprodukci Dvořákových duchovních a církevních děl. Dvořákův jubilejní rok byl nám poučným nejenom v tom, že téměř celé Dvořákovo dílo vystoupilo před námi po prvé v podrobném přehledu, přesvědčujícím v jakostech i ve množství ,o úžasné vynalézavosti, v ní o podivuhodné tvůrčí síle, dále i o objevitelské mohoucnosti skladatelově. Tento rok však nám také mohl vyvolati názor o stavu dnešního výkonného umení našeho vůbec, af sólistického, af instrumentálního či sborového; v tomto rámci zároveň mohl býti výstižnou přehledovou ukázkou v tom, jak naše prakse dovede vyjadřovat slohové podstaty, a jsme-li u těchto, jak dnešní reprodukce naše dovedla se vubec sžít se stylem duchovní a církevní hudby. Jsme u otázky, která vůbec pro dnešní poměry je vrcholně zajímava, zejména, když řešíce ji, díváme se i do někdejšího našeho vývoje reprodukce této hudby, která byla slavná a měla světovou pověst, Vzpomeňme na Liszta, jehož největší oratoria „Svatá Alžběta” a ,Christus" byla prováděna s velkým úspěchem. („Christa" na příklad ani v Bratislavě nedávali celého, nýbrž jen v ukázkách); byl zpíván i Bach af v „h moll mši”, či jiných skladbách duchovních, i Beethoven se mší ,Solemnis", i Hector Berlioz se svým „Requiem”, to vše jen tak v náznaku; a z domácích zpívalo se i hrálo všechno, co bylo duchovního i církevního u A. Dvořáka, hodně věcí J. B. Foerstera, Fr. Mu-sila a J. Nešvery komposice větší. Ve velké tradici projevovala se nejenom Praha, Brno, nýbrž i města provinciální velmi důležitě. Východiskem této neobyčejně plodné a hodnotné reprodukční činnosti byly beze sporu naše kruchty, na nichž dávána nejhodnotnější díla skladatelů domácích či cizích z oboru hudby církevní, někdy i duchovní; na nich také vzorně a s láskou byl zpíván gregoriánský chorál. Tak nám vyrostla řada skvělých církevních dirigentů, z nichž zvlášf vynikali: Křížkovský, J. Foerster, J. Nešvera, Fr. Hruška, O. Jeremiáš, O. Horník, J. C. Sychra a j.; pro toto dokonalé prostředí kůrové psali naši církevní skladatelé svá nejkrásnější církevní díla, jež mnohdy pronikala i do ciziny,a získávala si uznání nejvyššího rozhodně v Německu. Když u nás začal být rozrušován život na kůrech, upadala i produkce koncertní a u-trpěla i reprodukce hudby duchovní a církevní vůbec. V Dvořákově roce jubilejním bylo zas možno radostně zjišfovat, že se vracíme do dob, kdy reprodukční umění v hudbě duchovní a církevní tak krásně bylo rozkvetlo; než přece jen z údobí, kdy jsme takřka přerušili onu vynikající reprodukční tradici v tomto 90 | ||||
|