|
| ||||
| ||||
|
„Te Deum”. Tato skladba dělala mu rozhodně pofíže, nepronikl jejím slohovým prostředím náležitě a nevystihl ho. To by konečně nemohlo býti mladému dirigentovi vytýkáno, poněvadž se jedná o skladbu psanou v těžko pron.knu`.elném slohu církevním, nebot toto „Te Deum” je pro vývoj naší církevní hudby dalším ukazatelem cest. Překvapilo však, že Dr. Smetáček, když řídil Křížkovského kantátu .Svatý Cyril a Metod", maje k ruce výborný mužský sbor „Hlaholu”, zůstal téměř vše dlužen pra pochopení této skladby, která přece pro dirigenta dávno přestala býti nějakým problémem. V řízení Dvořákovy mše měl Dr. Smetáček sice již šťastnější ruku, ale dokonale v jeho podání přece skladba nevyzněla. Zejména tam, kde ve mši je znatelnější přík:cn k barokní církevní hudbě, škodil dirigent věci tím, že volil rychlejší tempo. Platí to zejména o ,Kyrie". Sólové partie byly naproti tomu velmi dobře obsazeny.
Dne 4. května byla zpívána M,še D-dur v chrámě sv. Františka u křižovníků, kde ji řídil Jaromír Herle, na varhanách doprovázel Dr. Al. Michl, instrumentální průvod obstarali členové orchestru Národního divadla a v sólech vystoupili Vrbová, Dobr. Sudíková, J. Škoula, Luboš Svoboda. Jar. Herle Dvořákovu mši podal naprosto stylově a v každém směru vzorně. Jeho kůr, nejlepší z kůrů pražských a nejvšestrannější, dával předem záruku dokonalého provedení. Pěstuje se tam hudba církevní skoro ze všech údobí svého vývoje, sbor je obsazen zpěváky letitých zkušeností, kteří do hloubky pronikají slohové zvláštnosti círk,evní hudby, neztratili souvislosti s oním údobím piného rozkvětu chrámového zpěvu. Proto jejich výkon je naprosto dokonalý. Je tu také stálá souhra mezi orchestrem, sborem i výbornými sólisty. Proto provedení Dvořákovy mše řízením Jar. Herle stálo nad oním, které provedl pražský Hlahol. Z Moravy přihlásil se vzorný kůr v olomoucké katedrále, řízením ředitele G. Pivoňky. Tento chrámový shor patří k nejlepším na Moravě a zazpíval mši s piným zdarem. Naplňuje tak dobrou pověst kůrů moravských. Neměl jsem možnost poslechnouti si mši Dvořákovu v chrámu sv. Jakuba pod řízením Dra Pelikána, který zvlášt' letošního roku byl velmi pilným a provozoval věci vysokého významu. Žalm s49- Slyšeli jsme jej nejprve 3. dubna ve Smetanově síni v provedení zpěváckého spolku „Hlahol” v Praze pod taktovkou Dra V. Smetáčka. Bylo to zdařilejší pro-vedení nežli u mše D-dur. Doprovázela Česká filharmonie skvěle. Jedinečně zdařilým bylo provedení toho krásného Dvořákova díla Pěveckým sdružením moravských učitelů, jež vedl jejich sbormistr prof. Šoupal. M•oravšfí učitelé uvedli se v Praze zajímavými ukázkami z oboru duchovní i církevní hudby. Bylo to o vánocích loňského roku, kdy zpívali s krásným religiosním výrazem Křížkovského kantátu „Pastýř a poutníci”, pak kantátu „Sv. Cyril a Metod”. Je velkou zásluhou Moravských učitelů, že pěstují i tento obor hudby s takovým porozuměním a výrazem, že v české reprodukci stojí dnes jako mužský sbor nesporně nejvýše. Jejich provedení Křížkovského „Requiem” v Praze v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě zapůsobilo na nás dojmem, který nikdy nedovede vymizet z paměti. Je přirozené, že tento světový sbor, když zvládl obfížný duchovní a církevní sloh, mohl přistoupiti k Dvořákovu Žalmu 149. s pinou jistotou úspěchu. Jsme vděčni Moravským učitelům za tento jedinečný výkon, který měl úroveň, hodnou významu Dvořákova jubilea. Dvořákova Biblická píseň v podání pí Olgy Valoun kově. Neměla souvislosti s oficielním programem Dvořákových oslav; nebyla ani přednesena v prostředí, které by ve své povaze mělo znamenat vyšší souhrn zvláštních hudebních hodnot. Ozvala se z intimního ovzduší pražského rozhlasu, jemuž dali jenom vzpomínkový ráz s ohledem na někdejší činnost operních sólistů Národního divadla, kteří dnes už tráví zasloužená léta odpočinková. Bylo to překvapením, když ve hloučku těchto nám všem tak drahých pracovníků, zasloužilých o vývoj našeho nejlepšího operního jeviště, najednou zaslechli jsme hlas zrovna mladistvě svěží v nádherné síle zvuku, překrásných výrazových ba 94 | ||||
|