|
| ||||
| ||||
|
rev, který v přednesu sólové hudby duchovní Antonína Dvořáka vracel nás do slavných dob reprodukčního umění v tomto oboru; když jsme vyposlouchali jedinou ukázku velkého umění pí Olgy Valouškové, ze vzpomínky stala se nám výčitka tvrdá a nesmlouvavá; obracela se nám do kruhů oněch odpovědných, kteří řídí náš dnešní hudební život a kteří dovedou míjet umělkyni takového významu a té svěžesti, jako je velké umění pí Borové-Valouškové. Tenhle případ volá o nápravu urychlenou; je nám fřeba naléhavě výkonů jmenované pěvkyně, která je dnes jedinou českou kontraaltistkou. A když ji dovede nezaslouženě míjet divadlo, ať se jí otevře alespoň koncertní síň a zejména také dveře kůrové. V dobách jejího velkého jevištního umění byly to právě velcí dirigenti koncertní, s nimiž spoluúčinkovala, a kruchta v Karlíně v chrámu sv. Cyrila a Metoděje by mohla vypravovat o skvělých výkonech pí Valouškové z dob, kdy produkce chrám-ové řídil vynikající regenschori Ondřej Horník.
Adolf Cmíral: Josef Leopold Zvonař a církevní hudba. (Dokončení.) Prostředí, v němž vyrůstal J. Leopold Zvonař již ve svém rodišti a v němž pro-žíval celý svůj život, bylo prostoupeno zpěvnými vlivy duchovními i světskými. Lidová píseň světská žila tehdy v našem lidu ještě v piném květu a písně duchovní byly domovem nejen v chrámu, ale i v každé domácnosti. Bylo již řečeno, že právě matka Zvonařova pilně zpívala staročeské písně duchovní za úsvitu, v podvečer i mezi dnem. Také vesnický kůr, kde vnímavý hoch záhy zdomácněl, velmi podporoval zájem o chrámovou hudbu. Když pak se dostalo Zvonařovi štěstí, že mohl studovati na pražské varhanické škole, jež byla již od svého vzniku semeništěm dobré církevní hudby, utužil se zájem mladého nadšence ještě více. Již na ústavě jako posluchač, — aovšem i později jako mladý umělec a učitel varhanické školy, — všímal si Zvonař vedle teoretického stu-dia a praktického výcviku především staročeských písní duchovních a dobré umělé hudby duchovní. Studiem starých našich kanci,onálů nabyl Zvonař širokého rozhledu v dějinách staročeských duchovních zpěvů a vnikl svými bystrý-mi postřehy do hudební stavby těchto vzácných skladeb jako nikdo jiný z je-ho vrstevníků. Výsledkem této Zvonařovy lásky k staročeské písni duchovní jest kromě mnoha jeho různých statí a článků zvláště významné dílo, které ukázalo nesmírné bohatství a vzácnou hodnotu naší duchovní lyriky. Je to čtyřsvazkové dílo, jež vydal nakladatel I. L. Kober pod názvem: „Hudební památky české. Výbor krásných zpěvů českých, církevních i světských pro smíšený i mužský sbor v původní skladbě i v novém upravení s průvodem piana i bez průvodu z rozličných zpěvníků staročeských vybral J. L. Zvonař.” Je to vlastně soubor našich lidových písní duchovních, počínaje nejstaršími našimi písňovými památkami („Hospodine, pomiluj ny" a „Svatý Václave”) až do století osmnáctého. Skladeb, náležejících hudbě umělé, je ve sbírce poměrně málo, a písně světské, které uvádí titul díla, chybí vůbec. Přepis písní je proveden v moderní notaci a v přes-ně předepsaném taktovém rozdělení. Klavírní doprovody sólových zpěvů jsou psány tak, aby bylo možno hráti je také na varhany. Harmonisace sborových úprav písní je vesměs umělecky velmi štastná, přiléhavá a stylově velmi krásná. Celá harmonická struktura sborových písní ukazuje jemný smysl autorův pro ušlechtilou vokální techniku vedení hlasů. Důsledkem jemné znalosti vokálních možností je neobyčejně krásná zvukovost všech skladeb v díle obsažených. Ze znamenitých našich starých skladatelů si oblíbil Zvonař zvláště Václava Karla Holana Rovenského (1644-1718), autora obsáhlého díla, nazvaného ,Capella regia musicalis. Kaple královská, zpěvní a muzikální v řeči a v jazyku Českém, Svatováclavském, t. j. kancianál a kniha zpěvní na všechny svátky a slavnosti výroční" (vyd. r. 1693). Z tohoto zajímavého zpěvníku, obsahujícího jednohlasé i vícehlasé zpěvy bez doprovodu i s průvodem, vybral Zvonař řadu skladeb, jež vřadil do svých „Hudebních památek českých”. Z vokálních polyfoniků 95 | ||||
|