|
| ||||
| ||||
|
starší doby přejal Zvonař krásné zpracování písně „Kristus, příklad pokory” od Jana Zrajana Zurnovského (XVI. stol.) a některé víoehlasé skladby kontrapunktické neznámých autorů (hlavně ze XVI. stol.). Vydáním „Hudebních památek českých” získal si Zvonař velkou zásluhu jednak tím, že prokázal uvedenými ukázkami vysokou uměleckou úroveň české duchovní hudby minulých sto-letí, jednak také tím, že uskutečnil vydáním památek velmi významný čin ediční a kulturní.
Jako v jiných oborech byl Zvonař vždy předb.ojníkem zdravých a plodných myšlenek, jež prospívaly utěšenému rozvoji naší hudby, tak již v letech padesátých minulého století připravoval půdu pozdějšímu hnutí cecílskému a cyrílskám,u. R. 1857 vyšla zajímavá a také vnějškem velmi vkusně vypravená Zvonařo- va práce, nazvaná „Blažené pamáítce sv. Cyrílla a Methoda, blahověstů slov~an- ských”. Jsou to staročeské duchovní písně mešní s průvodem varhan. Na vnitřní straně titulního listu je otištěno několik Zvonařových slov, která jsou dokladem autorovy lásky k starým duchovním písním; v nich spatřuje Zvonař lék proti stoupajícímu nevkusu a naznačuje, že zdravá reforma našeho kostelního zpěvu je možna hlavně uvedením krásných starobylých písní do chrámu. Všimněme si Zvonařových slov: „Kdo jen poněkud do starých kancionálů nahlédne a zpěvy tam obsažené s nynějšími porovná, shledá hnedle, jak veliký mezi nimi panuje rozdíl. Prostost ducha, pravou zbožnost i důvěru pevnou, které ze starých zpěvů těchto vanou, pohřešujeme v nových docela. Však nejen co do kostelního ducha, nýbrž i co do umění stojí nové kostelní zpěvy daleko za starými. Má-li to lépe býti, musíme na to mysliti, jak bychom alespoň ty nejvýtečnější staré zpěvy za-se do kostela uvedli, aby duch náš posily v nich naleznuv k vyvádění podobných se uzpůsobil a srdce i mysl naše z nich kořistiti mohly. Jinou cestou se ztěžka dobré kostelní hudby doděláme ... Kéž by pomocí Boží kostelní zpěv náš pad ochranou sv. blahověstů Cyrilla a Methoda zase vznikl a tam dospěl, na kterém stupni si ho každý křestan a umělec přeje.” Skladatelská činnost Zvonařova v oboru církevní hudby je obsáhlá. Mnohá díla vyšla tiskem většinou nákladem pražských nakladatelských firem, větší část církevních skladeb Zvonařových zůstala v rukopise a šířila se hlavně v opisech. Mší napsal Zvonař několik, některé s textem českým, jiné s latinským. Hodno-tou hudebních myšlenek i hudebním zpracováním jsou to vesměs díla pozoru-hodná. Poznáváme z nich stejně jako z drobnějších Zvonařových skladeb církevních, že autor byl znamenitým znatelem staré klasické hudby církevní a že dbal vždy vážného a chrámu důstojného slohu. Uvážíme-li, že Zvonařovy církev-ní skladby vznikly v letech padesátých a na počátku let šedesátých minulého sto-letí, kdy na našich kůrech byla domovem namnoze hudba barokního a velmi málo důstojného rázu, musíme doznati, že úroveň církevtních děl Zvonařových je velmi úctyhodná. Ve všech těchto skladbách se projevuje snaha podati hudební myš-lenky opravdu závažné a zpracovati je co nejpečlivěji. Harmonický a modulační plán je vždy zajímavý a logický, vedení hlasů je vokálně plynné a mile zpěvné; každá skladba Zvonařova je založena na přirozeném zákonu kontrastu a snaží se o vhodné vyvrcholení. Uváděti výčet všech církevních skladeb Zvonařových nelze. Odkazuji k soupisu skladeb, jež uveřejnil Dr. E. Áxman v „Časopise Moravského musea zemské-ho” (roč. XV. 1915) a prof. Karel Kazd,a ve sborníku „J. L. Zvonař”, vydaném v krajinském věstníku ,Podbrdský kraj" (1924-5). Zbývá dotknouti se hudební životnosti Zvonařových církevních děl a jejich praktického významu pro naši dobu. A tu je možno říci, že jsou tyto skladby ne-právem opomíjeny. I když mše Zvonařovy nevyhovují dnešním liturgickým předpisům po stránce slovní, zbývá ještě řada latinských motet, jež by vykonala i dnes platné služby na našich kůrech. Z latinských motel bylo by možna vybrati zajisté slušnou řadu muzikálně svěžích drobných děl, která by se dobře uplatnila na větších i menších kůrech. Také českých skladeb sborových s duchovní-mi texty vytvořil Zvonař mnoho, a některé z nich by svou hudební závažností dnes působily jako objev. Vzpomínám tu překrásného a hudebně velmi půsabivéhúo mužského sboru „K Hospodivzu”, který je zcela zapomenut a jistě by se v našich chrámech při mimoliturgických pobožnostech nebo po Bohoslužbách vý- 96 | ||||
|