|
| ||||
| ||||
|
z prostředí Lisztova a právě ohledně jeho stěžejního díla „Christus” vyšly snahy podávat Liszta jako jakéhosi pantheistu a ne jako hluboce věřícího katolíka.13 Proti tomu netřeba nežli citovati strohý, ale naprosto přesvědčivý posudek Fr. Liszta naším prof. K. Sfeckerem: „Osoba Kristova není sama střediskem díla, nýbrž jím jest idea „Kristus”, t. j. Kristův život, jak nám jed předvádí ritus katolické církve.1-1 Pourtalěs Liszfovu ryzímu katolicismu ničeho neubírá, napsal bych jenom, že ho dokonale nevyčerpává, třebaže na příklad dobře traktuje vstup Listzfův do řádu františkánského.,,Bylbych upřímně rád, kdyby byl v úterý ráno v hohenlohské kapli přítomen náš milý páter Ferrari, aby mne mohl před slavnostním obřadem vyzpovídat on. Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a tof jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše. Epištola sv. Jana pro dnešní den ,Quasimodo geniti".” — Druhého dne, 25. dubna, vstal před 6. hod. Pomodlil se několik modliteb, vyslechl ranní pobožnost a pokračoval v četbě „Pojednání o svatých řádech” od pařížského faráře Olivera, zakladatele Svatého Sulpicia. Vyzpovídal se a potom konečně přijal fonsuru. „Tonsura musí být vystřižena ve (varu koruny,” píše, „aby tím byl v hlavu duchovního a vůbec veškerého duchovenstva vtištěn obraz trnové koruny našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Znamená rovněž královskou důstojnost toho, jemuž se dostalo cti přijetí do kruhu duchovenstva.” Základní slova obřadu, která jsou vyňata z XVI. žalmu, vyřkl Liszt ústy i srdcem zároveň s biskupem, když ho poznamenával znakem tonsury: „Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého.” Obřad zakončil několika modlitbami z LXXXIV. žalmu: „Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů."15
Studujíce Liszta a jeho dílo at' slovesné či hudební z cizích pramenů, musíme býti svrchovaně -opatrnými, chceme-li se dopídit objektivní pravdy, zejména o eho životním a světovém názoru, o jeho katolicismu naprosto nesmlouvavém. Wkový Segnitz na př. ve své citované práci dovede objektivně psát o Lisztově katolicismu — viz staf ,Zweiter Aufenthalt in Rom” v II. části díla „Franz Liszt und Rom”; naproti tomu takový Dr. Julius Kapp, když sestavuje svůj „Liszt-Brevier”, — ,einige kostbare Perlen aus dem Schatze Lisztscher Kunst- und Lebensanschauung", — vpisuje do tohoto brevíře všechny významnější myšlenky a výroky Lisztovy, jenom o vztahu Lisztově k Bohu, k náboženství, nenachází v sebraňých spisech, ve všech dopisech Liszfových ani jediné věty, kromě zmínky o mši ,Ostřihomské", z níž je tu aspoň věta ,Genitum non factum — und daher konnte ich wahrheitsgetreu sagen, dass ich meine Messe mehr gebetet als komponierf habe", a pak je tu také výrok Lisztův o tom, jak se má přednášet ho mše pro mužské hlasy, končící větou: „Der kirchliche Komponist ist auch grediger und Priester, und wo das Wort fiir die Empfindung nicht mehr ausreichf, beflúgelt und erklart es der Ton.” To je tak všechno a přec, kolik sentencí o Bohu a Církvi dá se najít třeba v korespondenci Lisztově s kněžnou Wittgensteinovou a v jakých skvělých formách kolikrát stylistickou zajímavostí až strhujících! Liszt sám napsal v dopisu z 13. září 1856 kněžně Wittgensteinové: „Říkají mi celkem dobře německy: Zu einer Halfte Zigeuner, zur andern Franziskanerl”` Jako Františkána - církevního skladatele Pourtalěs Liszta do piné poloviny rozhodně nedolíčil. Píši o Lisztovi nejen s všeobecného hlediska jako,o jednom z nejvěfších církevních skladatelů, ale také jako o skladateli, jehož dílu naše Praha věnovala zcela mimořádnou pozornost. Tak třeba jeho ,Ostřihomskou" mši dávali nejprve v Ostřihomu, Srafislavě a — v Praze."Liszt zmiňuje se o mši „Osfřihamské” ve svém dopise z 18. září 1856, adresovaném kněžně Wittgensteinové, že tato mše bude provedena na svátek sv. Václava, patrona země České, 28. září toho roku. O ní znovu se zmiňuje v dopise z 22. září a z Prahy datuje dopis ze 27. září, kde mluví o tom, že navštíví svatovítský dóm, aby tam vyposlechl svou mši. V dopisu 13 Viz na př. dílo Liny Ramannové „Franz Liszt's Oratorium „Christus”, sír. 15- 14 Karel Stecker, „Všeobecný dějepis hudby”, str. 160.. 15 Pourtalěs „Fr. Liszt”, str. 201-202. 16 Viz Dr. Dobroslav Orel, ,František Liszt a Bratislava”, 1923, str. 40. 100 | ||||
|