|
| ||||
| ||||
|
z 25. září z Prahy zmiňuje se o svých příznivých dojmech, v listu ze 24. září o návštěvě u arcibiskupa Schwarzenberga, a v dopise z 28. září o dojmu, který vzbudila jeho mše. Byl živý a silný. Výkon v Praze nebyl tak uspokojující a ani tak harmonický jako v Ostřihomu a zejména v Pešfi, ale dojem byl rozhodný. Liszfův „Christus” i „Sv. Alžběta” byly rovněž v Praze provedeny, zrovna jako ,Missa choralis" zpívána i po venkově. Teprve doba popřevratová Lisztem přestala se
u nás zabývat. Jsme šfastni, že i naše hudební literatura může se pochlubit význačnějšími pracemi o Lisztovi a jeho tvorbě. Je tu na př. přednáška sbormistra pražského „Hlaholu” členům tohoto spolku ze dne 13. listopadu 1877:17 .Liszfův ,Christus" odpovídá vysokému vývoji, k jakému dospěla hudba vůbec, avšak nejen to: Liszfův „Kristus” tím, že spojuje v sobě vznešenost slohu Palesfrinava a uvádí tento sloh v soulad se všemi vymoženostmi doby nové, ukazuje perspektivu do budoucnosti, -on jest základním kamenem rozvoje novodobé hudby církevní. Nebo mylný jest náhled většiny nynějších tak zvaných reformátorů hudby církevní, jako by spása hudby církevní spočívala na napodobení skladeb slohu Palestrinova, kteréžto otrocké napodobení zevnější formy těchto skladeb nemůže zakrýti děsnou duševní chudobu napodobitelů." Je tu dále velmi zajímavý spisek od Rudolfa Zamrzly: „F. Liszt: Christus",18 v němž výstižně napsaný úvod správně vtěluje tuto skladbu do prostředí její doby a další podrobný rozbor bezvadně rozebírá zejména její tématick,ou základnu. Je tu dále vysoce originální dílko Ferd. Pujmana ,Lisztov.a myšlenka”, a dále „Frant. Liszt umělec a učitel”, líčící však jenom světskou hudbu Lisztovu v jejích mravních základech. Jedinečným dílem je tu však záslužná práce univ. prof. Dra Dobroslava Orla, „Fr. Liszt a Bratislava”. Dílo neobyčejně hutného obsahu, které ve svém rozvodu dovedlo by vypinit až knihu, dílo, za které hudební Bratislava měla by být autorovi svrchovaně vděčna. Dílo, které, přiznám se, zvábilo mne, abych se opět věnoval studiu církevní hudby, jež patřívala k láskám mého mládí. Dr. Vladimír Hašek: Dva staré hudební nástroje na třeboňském děkanství. Na našich chrámových kůrech zachovalo se sice ještě dosti starých hudebních nástrojů, ale jsou to valnou většinou ubohé trosky toho, co kdysi bývalo. O šestnáctém století nelze mluviti skoro vůbec, ze sedmnáctého zachovalo se toho poskrovnu, teprve 18. století je hojněii zastoupeno. A to ještě jen velmi špatný-mi, většinou defektními nástroji. Poměrně málo zachovány jsou nástroje smyčcové, což je snadno vysvětlitelno: nedoznaly od staletí podstatných změn a dá se jich dosud používati; proto se ztratily. Jinak se to má s ostatními nástroji: u dechových nástrojů mechanika dávno nevyhovuje dnešním pofřebám a tak těchto nástrojů zachovalo se poměrně nejvíce, hlavně různých klarinetů a lesních rohů. Tu a tam v závětří zachoval se i nástroj starší a vzácnější, ale to jsou celkem výjimky. Takovou výjimkou j,e i kůr děkanského chrámu v Třeboni, kde chovají dva vzácné nástroje: starý kontrabas a regál. Onen kontrabas není snad v Třeboni mezi muzikanty neznám, říká se mu „rožmberská basa”, a to, jak později uvidíme, právem, ale v odborné literatuře, pokud vím, o něm psáno nebylo. Jen archivní rada Dr. Frant. Mareš se o jeho existenci letmo zmiňuje ve svém článku „Rožmberská kapela” v Č. Č. M. 1894. Sfůjž zde nejprve popis tohoto nástroje: Celková délka 206 em (část voluty je uražena), délka korpusu 124 cm, horní šíře 58, střední šíře 43.4 cm, dolní šíře 74.5 cm, výška lubu 24.9 cm, šířka horních rohů 60 cm, dolních 69 cm, vzdálenost ozvučných otvorů 29.5 cm. Nástroj jest celkem dobře zachován, až na některé ne- 17 uveřejněno v „Daliboru” 1877, str. 376-377. 18 „Hudební rozpravy” č. 27 fy Fr. A. Urbánek v Praze. 101 | ||||
|