|
| ||||
| ||||
|
odborně provedené opravy. Víko (horní deska) jest z mladší doby, rovněž tak struník, hmatník a kobylka. Na dnu (spodní desce) nástroje vyřezány jsou fři malé růžicové ornamenty a vroubkované dvě lišty kryjí spáry tří dílů, z nichž deska je slepena. Kolem víka taženy jsou obvyklé dvě černé žilky. Ze čtyř starých kolíků jeden je ulomen. Na místě strun nataženy jsou motouzy. Uvnitř jest dno vyztuženo dvěma příčnými lištami a jednou podélnou, spojující obě paralelní lišty příčné. Struník upevněn jest k žaludu železnou smyčkou, přitaženou ke struníku dvěma šroubky. Hmatník jest zcela nového původu a přitažen dvěma šrouby ke krku, aby krk, ve dví zlomený, držel pohromadě.
K datování nástroje vede nás toliko lístek, uvnitř nástroje nalepený: „Der undere Theil ist óemacht im Jahr Anna 1579, der obere Theil ist (semacht im J. 1754.” Lístek jest psán rukou 18. století, tedy patrně při zhotovení nového víka. Pak ještě v kronice Hrdličkověl čteme tuto zmínku při popisu třeboňského kůru: „Violinum Bassum dictum antiquissi- mum esf ef oridinem suam ab ipsis n~;_ Cyril, Praha. Třeboňská basa. Archiv Cyrila. n1S de ROSenberg duclt, quod excisa in dorso rosa demonstrat, est instrumenfum alia recentiora ejusdem speciei mulfum superans.” Q. 95.) Jiných archivních zpráv nebylo lze o nástroji zjistiti. Hrdlička ovšem mluví o jedné růžici rožmberské na zadní desce vyřezané, na nástroji jsou ve skutečnosti fři růžicové ornamenty, nikoliv však známé pětilisté růže rožmberské. To lze vysvětliti povrchním názorem: i dnes jsou ony růžice velmi často považovány za rožmberské růže. Důležitá jest ta okolnost, že Hrdlička nazývá nástroj antiquissimum, tedy velmi starý, a dále, že ostatní nástroje tohoto druhu o mnoho převyšuje. Kontrabas skutečně svou neobvyklou výškou 206 cm (původně měřil ještě o několik cm více, uražená část hlavice znemožňuje přesné změření) pafří k oněm subbasovým violovým nástrojům, které se právě kolem 80. let 16. století objevily. Podíváme-li se na kontrabas, jeho elipsovitý, nevytříbený ještě obrys, vidíme, že tento nástroj pafří na samý počátek vývoje tohoto druhu a odpovídá velmi dobře renesanční formě této skupiny smyčcových nástrojů. Také nepoměr vrchního líce, (f. j. část nad výkroji a pod nimi), který jest mnohem menší, k spodnímu líci ukazuje na typ nevyvinutý, starý. Všimněme si také, že luby vrchního líce při-mykají se ke krku v pravém úhlu a nejsou vyvedeny ke krku špičatě, jak tomu jest u dnešního kontrabasu a jak tomu bulo u starých viol. Touto partií i svým celkovým oválním obrysem silně připomíná starou fiduli ze sbírek býv. císařské-ho domu ve Vídni, která jest datována kolem r. 1500. Do té doby byly v pod-statě v užívání nástroje diskantové a altové. V této době, pro stavbu hudebních nástrojů tak revoluční, byly analogicky podle vokální hudby zaváděny také nástroje fenorové a basové. A tu není nic přirozenějšího, než že při sestrojování nových basových nástrojů byly zprvu zcela mechanicky proporce existujících již nástrojů zvětšovánv a teprve během doby empirickou cestou a zkušeností do- 1 Aquilin Hrdlička, křest. jm. Jan Křt., nar. 22. června 1737 v Soběslavi, zemřel 24. června 1811 v Č. Budějovicích, řádový kanovník v Třeboni, sepsal Liber memorabilium parochiae Trebonensis... A. 1798. Více o něm Kalousek ve Věstníku Kr. Č. Spol. nauk 1893, VIII. 2 Viz Julius Schlosser: Die Sammlung alter Musikinstrumente, Wien 1920, str. 63. 102 | ||||
|