|
| ||||
| ||||
|
kontrabas je zobrazen v Turnierbuchu Jošta Ammana z roku 1566, pak můžeme
říci, že starý kontrabas na třeboňském děkanství, t, zv. rožmberská basa, jest ne-li přímo unikátem, tedy jistě převzácným renesančním nástrojem, který by si zasloužil lepšího uložení. Druhým vzácným kusem jsou malé přenosné varhánky, t. zv. regál. Popis nástroje: celková velikost 97x70-13 cm, délka manuálu 68-7 cm, celo-tónový kláves 9 Y, 2 cm, půltónový 51 X 1 cm. Klávesy jsou zliotoveny ze zimastrázového dřeva, půltónové jsou tmavěji mořeny. Rozsah nástroje C — a2, spodní oktáva je f. zv. lomená (CDEFG), t. j. pro úsporu místa i materiálu vynechány půltóny fis a gis, rovněž tak i horní oktáva je zkrácena vynecháním gis. Dva klínové měchy 70-5 X 33 cm jsou pro snazší transport odnimatelné a jsou umístěny ihned za píšfalami. Vzduch z nich žene se u každého měchu dvěma obdélnými otvory přímo do vzdušnice, která je umístěna pod píšfalami. Píšfaly jsou všechny zachovány, jsou zhotoveny z olova, renesančního ještě tvaru, mosazné jazýčky lze laditi ladicími ručičkami, vzduch odchází z píšfaly 5 kulatými otvory. Všechny píšfaly jsou v 8' rejstříku. Umístěny jsou přímo za manuálem. Nad nimi byla prolamovaná lišta, jejímž sejmutím se mohl tón zesíliti; ta sice dnes chybí, ale je dobře patrno místa, kde byla vlo2ena.1 Regál jest uzavřen v dřevěné skříni s víkem, jež je sice v závěsech ulomeno, ale je zachováno. Skříň jest umístěna na podstavci z doby o něco pozdější, opatřené čtyřmi kovovými oky k prostrčení nosidel. Takový regál býval tofiž velmi často nošen při různých pobožnostech pod širým nebem k doprovázení zpěvu. Třeboňský regál celým svým ustrojením patří zřejmě do 1. polovice 17. století. To dokazuje vysloveně renesanční forma píšfal, jež se ještě do 17. stol. tradovala, pro vysoké stáří nástroje pak mluví také ta okolnost, že hlasy jsou výlučně jazýčkové a nejsou míšenv s píšfalkami retnými. Také konstrukce s krycím prolamovaným víkem nad píšfalami vyskytuje se jen u starých nástrojů. Později bývaly u píšfal připevněny zvláštní ozvučníky, které u starých nástrojů chybějí. Na rozdíl od positivu, který měl píšfaly retné, měly regály jazýčkové píšf.'aly s náraznými jazýčky. Původ jména není dosti jasný. Někteří odvozují j,e ad lat. regule neb regula, jiní z francouzského rigole; v angličtině v 16. stol. nazývá se regál rigol. Nejvíce rozšířen byl regál v době renesanční a barokní, zastávaje v domácnostech funkci dnešního harmonia. Také byl až do 17. stol. velmi oblíben jako generálbasový nástroj, poněvadž byl jeho tón daleko průraznější než positivu nebo cembala. Praeforius o něm praví: „es kann auch ... nicht allein in fiirstlichen Gemáchern vor der Tafel und anderen ehrlichen Conviviis, besondern auch in kleinen und grossen Kirchen fast besser als ein Positiv mit Lusf angehóref und gebrauchf werden.” Také Petr Vok z Rožmberka měl ve svém inventáři z r. 1599 zastoupen regál, který později daroval Honsovi Albrechtovi, jak praví poznámka v inventáři připsaná. Na místě něho jest v inventáři z r. 1601 zapsán zelený positiv, na nějž se jeho Milosti při stolu hrávalo. V druhé polovici 18. stol. regál rychle vymřel, poněvadž jeho hrubý, vřešfivý hlas neodpovídal již zjemnělému hudebnímu vkusu oné doby; také s laděním bývaly pofíže, poněvadž velmi podléhalo vlivu povětrnosti a hlasy musely býti stále ručičkami do,-lad'ovány. Jestliže Praetorius si takový regál ještě pochvaloval, mluví Matheson ve svém díle ,Das neueróffnete Orchestre" (Hamburg 1713) ,von den schnarrenden, hóchst eckelhaften Regalen". O nepříjemnosti tohoto hlasu možno se ještě na třeboňském regálu přesvědčiti, nebof lze naň dosud hráti. Komu je umění životem, toho život j,ast velkým uměním. - - Je třeba dovésti pravý čas bráti pravé klapky, a nástroj bude hráti sám sebou. JOH. SEB. BfT CH. 4 Michael Praztorius (1571—1621) ve své Organografii praví: „Es kann auch bald mit Ueberlegung, oder Zuschiebung des Deckels ganz still, bald, wenn es wiederumb erbffnet wird, ganz stark lautend gemacht, also, dass es sich unter einer vollen wolbestellten Music von Vokalisten und instrumentalisten gar eigentlich herausser vernehmen I~sst.” 104 | ||||
|