|
| ||||
| ||||
|
ke spoluprožívání nejsvětější oběti, tak hudba a zpěv je má strhnouti a unášeti ke stejnému cíli. Vše záleží tu na dokonalém souladu vedoucího kůru s knězem u oltáře.
Týká se to všeho, co se na kůru děje a zač je ředitel kůru i sbor odpověden svému svědomí, ba samému Bohu: důstojné hry, zpěvu a odpovědí knězi. Není to tak snadné všemu tomu dobře vyhověti. Je třeba hlavně znáti obřady a jejich význam, chápati hluboká tajemství posvátných úkonů. Kde se tomu naučiti? Řekne se: to je prakse. Ale kde s ní začíti, když mám býti pohotov hned? Po-vím ti: Měj svého duchovního jako jediného nejlepšího učitele, neváhej častěji s důvěrou se naň obrátiti a o poučení jej požádati? Vzpomínám si ráda na ty chvíle, kdy jsme s naším panem farářem rozmlouvali o těch věcech. To byla škola Boží. Jak jsem se pak jinak dívala ku př. na obřady Svatého týdne neb na různá svěcení? Z takového porozumění plyne pak i důstojné provádění posvátných zpěvů při mši svaté i jindy, a tím i vzájemné povznášení myslí a srdcí k Bohu. Ono spojení kůru s oltářem jako by se póhybovalo jakousi tajemnou telegrafií bez drátu — ba ještě více — jedinou společnou velikou myšlenkou. Kněz u oltáře je zcela oddán své bohoslužbě, varhaník či vedoucí kůru sleduje bystře a ne-únavně jeho úkon očima i ušima. Tak se vypěstuje i naprostá kázeň a ukázněnost celého sboru. Cvičím-li sbor, seznamuji jej při každé příležitosti s posvátnými tajemstvími, vykládám příležitostně běh církevního roku a liturgii a s tím související zpěvy. Zpěvy a chorály latinské přeložím aspoň podle smyslu, aby každý rozuměl tomu, co zpívá, a tak dovedl věc předvésti. Pamatujme na plynulý a jednotný způsob odpovědí? Znalci posuzují dobrý chór podle odpovědí sboru knězi u oltáře. Moudré je, kde si zavedli v kostele, že odpovídá knězi všechen lid i při zpívané mši svaté. Vůbec jest si znovu a znovu přáti, aby oltář, kůr a spolu lid dole ovládal co nejjemnější soulad, co nejčistší harmonie. Tot pak pravý stánek Boží, lidmi napiněný a svorně s kůry andělskými chválu Boží hlásající. Vím, že tu nepíši nic nového, ani nechci po-učovati. Bylyt v samotném Cyrilu o té věci články obšírnější a věcnější; ale člověku to nedá, když vejde do kostela tu atam a stále vidí a slyší, co by mělo a co by nemusilo býti, aby, jak se říká, nepřišel s troškou do mlýna. A zde vlastně podává jen hrstku svých vzpomínek a myšlenek zkušená ředitelka kůru. Vojtěch Zapletal: Chorál a liturgie. Chorál jest zákonem pro liturgii a vždy jím zůstane. Třeba zákon ten nebyl církví ex officio vysloven, jest jeho příkaz obsažen v liturgických knihách (Missale Rom., Ceremoniale Pont. a j.) skoro od počátku církve; mluví-li se v těch-to knihách o zpěvu, vždy jest zde mírněn zpěv chorální. I v klášfeřích ženských užívalo se zpravidla chorálu, jen výjimkou vyskytla se několikrát v roce i hudba figurální. Ale všechny podobné indulty byly zrušeny papežem Klementem XI. (1712), když bylo prokázáno, že taková hudba od zbožnosti odvádí a strhuje k roztržitosti. Dekrety provinčních sněmů různých diecésí a různých století, kdykoliv mluví o zpěvu, vždy uvádějí chorál za jediný zpěv církevní, vyzývajíce představené důrazně, aby všemi prostředky (foto conamine) snažili se jej rozšířiti a zvelebiti. Bulla Benedikta XIV. praví: ,Cantus firmus seu planus est proprie carifus ecclesiae et solef dici ecclesiasticus." Jestliže se po celý rok (vyjma snad Sv. týden) chorál nezpívá, jest tento stav církevní hudby zvláště tam, kde jsou sbory chrámové, jistě necírkevní. Právem nazývá Proske (v časopise Musica divina) chorál Písmem svatým hudby církevní. Sv. Řehoř I. upevnil svůj antifonář za zlatý retěz na oltáři sv. Petra v Římě, aby sloužil na věčné časy za základ zpěvu chrámového. V Čechách těšil se chorál zvláštní oblibě za pražského biskupa Jindřicha jenž r. 1195 založil první hudební sbor chorálních pěvců, jenž byl asi pravzorem později založených kůrů literátských. I Komenský dosvědčuje, že Čechové, při-javše křest, spolu i příkladné písně (mezi nimi i chorál) přijali. Za Karla IV. a 4 | ||||
|