|
| ||||
| ||||
|
i
šího?" Martin Gerbert, opat kláštera benediktinského v St. Blasien (ve Schwarzwaldě) v století XVIII. v I. díle velikého sborníku ,Scriptores ecclesiastici de musica sacra potissimum" povzbuzuje duchovenstvo, aby snažili se proniknouti ducha chorálu a přednášeli jej co nejdůstojněji. Dosti tvrdá jsou jeho slova: „Sunt enim clerici, qui artem musicae jucundissimae neque sciunt, neque scire volunt, e#, quod gravius es#, scientes refutant e# abhorrent, et quod si aliquis musicus eos de cancu, quem vel non rite vel incomposite proferunt, compellat, impudenter irati obstrepunf, nec veritati acquiescere volunt, suumque errorem suo conamine defenduntl” Vážné jest také poučení, které obsahuje Pontificale Romanum: ,Vide, uf quod ore cantas, corde credas, et quod corde credis, operibus comprobes?" Kardinál Bona ve spise ,Divina psalmodia", cap. XVIL: „Nos autem generibus musicae jugiter exercemur, in concordia vocum et morum laudes divinas in hoc exilio decantantes, donec mereamur divinae musicae consortes fieri et ad consumatissimos cum sanctis angelis hymnos elevari Eis enim, qui' sapienter psallunt et legitime canunf, praemium erit carmen aeternum?” Dr. Cyrili Sychra : Wolfgang Amadeus Mozart. (Jeho hudba duchovní a církevní.) Wie der Name Raffael fiir uns alle Schánheit umfasst, so gilt uns der Nam2 Mozart, als der Inbe;riff a!l~-s Wohlklanges. 1. Hans Merian, aby mohl dolíčiti význam Mozartovy hudby i velikost jeho ducha a pomohl si snadněji k tomu, aby přesvědčil o genialitě tohoto umělce, šťastně si volil ve srovnání Raffaela za protějšek. Ostatně neučinil tak sám (v úvodu své práce ,Mozarts Meisteropern"); Fred Bérence do předmluvy k svému „Paffaelovi, neboli moci ducha”, aby doložil jedinečnost Raffaelovy malby, klade zase vedle Raffaela Mozarta a přistavuje k nim ještě Gstha: ,Božský" Raffael, „melodický” Mozart, ,olympan" G~the se stali obecným rčením, tolikrát slýchaným, že se již ani nemyslilo na smysl přívlastků, připínaných k je-jich jménům. - „Naše doba, rvaná všemi problémy, jež byly i problémy renesance florenfské, znova objevuje Gótha, Mozarta, Raffaela a chápe, že jejich snadnost, nadobro zdánlivá, tak jako snadnost přírody, je utvořena z nahromaděných nesnází jejich umění, je synthesou netoliko jedné doby, nýbrž hledaní poznatků, aspirací věčných ducha lidského.” LI Hanse Meriana i Freda Bérence to-hle srovnání mezi Raffaelem a Mozartem (na ně se jenom obmezuji), má společný kořen; ne, že by se chtěl zachytiti v připodobnění určitý úsek vývoje umění výtvarného a hudebního, vždyt Raffael patří k renesanci, Mozart k vídeňskému klasicismu, do něhož u Mozarta, zejména v hudbě duchovní a církevní, prolíná silně rokokový styl, na což kdysi u nás tak přesvědčivě J. B. Foerster ukázal. V této paralele jde o něco docela jiného. Má daleko vyšší smysl; chce ukázat, jak křištálová přímo jasnost a podivuhodná jednoduchost projevu obou z největších umělců všech dob byla podmíněna úpornou uměleckou prací, v níž úlohu hrál nejenom umělecký instinkt, ale i mocné síly rozumu; oba velcí pronikli právě tím, že nestřebali v sebe všechno to umělecky hodnotné, co před nimi předcházelo, že z uměleckých prvků z dob předchozích dovedli vytvořit nový celek, v nějž vložili každý kus své vlastní bytosti a každý svým uměleckým dílem ote-vřeli cesty nového dalšího uměleckého vývoje. Napsal bych, že několikerá je zásluha tohoto výtvarníka i onoho hudebníka. Dovedli podivuhodným způsobem čerpat z toho všeho, co bylo před nimi, soustřed'ova# a dokonale spájet a současně ze sebe vydávat nové a dokonalé, dovedli se tak najít každý nakonec v ;nejvýš osobitých hodnotách a přitom současně ote-vírat brány do nových vývojových možností dokořán. V tom je jejich velikost, v tom jejich zásluha. 7e Mozart v hudbě instrumentální pak v jevištním dramatu tuhle svou krásnou úlohu dokonale napinil, to jsme si opakovali v době pra3~-ských oslav Mozartových, říkajíce si mezi jiným, 2,e hudba Mozartova je na pří-klad v symfoniích jasným přechodníkem pro velkou symfonii beethovenavskou, jeho komposice jevištní pak přímou přípravou pro objevitelské dílo Richarda 6 | ||||
|