|
| ||||
| ||||
|
Natur, den er anbefef. Die Kirchenmusik haf ihren Wirkungskreis beschlossen." Průběhem doby ubývá v Německu i v kruzích zastánců reformy řezenské na lodporu proti církevní hudbě Mozartově, a i u nich již objevuje se stanovisko shovívavější u mší a docela až obdivné u Mozartova „Requi.em”. Představitelem těchto změněných názorů je P. Griesbacher ve skvělém díle: ,Peaktion und Ref~orm."
Ll nás v posudcích o Mozartově hudbě církevní šli jistě po stopách staré Říše (Altreich). Mínění školy vídeňské našlo zastánce v někdejším horliteli pro řezenskou reformu a zakladateli ceciliánského hnutí u nás, F. Z. Skuherském; Tento umělecký i názorový přerod u F. Z. Skuherského popsal jsem v monografii o něm ve druhém ročníku „Hudební výchovy”, naproti tomu naši cyrilisfé za-stávali důrazně stanovisko řezenské školy. Avšak již Karel Stecker uznává význam Mozartových rnší, sice jedině pro kulturní historii, avšak mofetto ,Ave ve-rum" je mu už neskonale půvabným a o „Requiem” píše, že Mozart se tu ponořil s hlubokou zbožností do vznešené formy své církve a vytvořil dílo, jež velkolepým pojetím myšlenky, mistrnou charakteristikou a mohutností zvukovou nad ostatními duchovními skladbami Mozartovými daleko předčí (ze Steckerova „Dějepisu hudby"). III. Když uvažuji ,o významu Mozartově pro církevní hudbu, kterou psal, ne-míním si tak zjednodušiti úlohu, že bych se jenom zadíval do minula, abych ve strohosti zachycoval názorový vývoj o jeho církevní hudbě; konec konců šlo by hlavně o klasifikaci církevní Mozartovy hudby ve svém účelu. Jde mi o mnohem víc; o to, jak Mozart vysoce zasloužil se v tom, když si vytvořil svůj styl; baroko i rokoko, chápané jako sloh, jak jsme se tomu právě u nás naučili v poslední době, má svůj nepopěrný význam, a to ve všech uměních, poněvadž je pro vývoj uměleckého života vůbec tak životodárným, jako třeba renesance i klasicismus, stojí s nimi na úrovni, a jak to dobře napsal dr. Racek v „Duchu českého hudebního baroku”: „Vždyt se záhy po bližším studiu hudebních památek v 17. a 18. stol. poznalo, že jedním z mohutných pilířů, na němž spočívá klenba evropské hudby novověku, je právě barokní hudba.” I ve svých mších, hlavně v dí-lech mládí, Mozart také projevuje aspoň kus oné geniální tvůrčí vynalézavosti, kus objevitelské práce, jak je vypsána nahoře; u Mozarta mizí tu už třebas v jeho Korunovační mši ariosní základ sólistický, jak ho ve svém sólistickém stylu mají Handl a J. S. Bach. Tak aspoň po vnější stránce se vyjadřuje zřejmá souvislost s barokem světským; v Mozartových mešních skladbách se už dále zcela znatelně zhuštuje projevový výraz, zestručňuje se, mizí také v závěrech fugová anebo aspoň fugatová forma, i když rytmický základ zůstává hodně volný, i když harmonií se v novosti obratů nešetří, i když melodika pathetičnosfi obsahu a vinové-ho rozvinu v zevnějšku pestrost barvy nestírá, přece jen už i ve mších jsou mís-ta, kde barvitost výrazu ustupuje, kde jsou už náznaky k lepšímu výstihu slovního podkladu a aspoň ukázky k nástupu do prostředí klasicismu. Stačí vzít si do ruky aspoň některé ze mší Haydnových; srovnáte-li je s Mozartovými komposicemi Téhož druhu, vyjdou vám rozdíly najevo; všeobecně je můžeme označiti u Mozarta jako ponenáhlý ústup z barokního ovzduší, ale u Haydna jako jenom nepatrný odchyl z něho. Taková Haydnova mše B dur (Harmoniemesse) na př. ještě v ,Et incarnatus est” ukazuje zřejmě na arioso; ajinak vůbec z prostředí barokního neuniká. Proto Haydnovi, pokud se týče jeho církev-ní hudby, a totéž platí o jeho hudbě duchovní, přes jeho klasicismus vtiskují právě v tomto oboru povahu skladby barokní; Haydnovo „Stabat Mater” at ve vnějšku, či po stránce obsahové mne k tomu ještě více opravňuje. Mozart však ve svém „Requiem” už dokonale napinil svou úlohu objevitele a ukazovatele nových cest; v „Requiem” je baroko především; je tu J. S. Bach a Handl v ,Kyrie" a ,Agnus Dei", chcete-li. Je tu však i zřejmý příklon k renesanci církevní v místech, jak jsem je citoval, a v částech ostatních někde více, někde méně zřetelněji je slyšet již názvuky na hudbu klasickou; v tam všem, v oné vynalézavosti pro nejvýš štastné sloučení různých slohů, v tom, jak do této mixtury dovedl vlít Mozart ještě vzácný kus ze své umělecké bytosti, v tom všem zasfkvěl se opět jako umělec geniálně tvořivý; právě ve způsobu pojetí této skladby vchází M,iozart opětov- | ||||
|