|
| ||||
| ||||
|
stínítku osciloskopu stála specielní foto-grafická komora s velmi světelným ~objektivem. Fotografování se dálo na obyčejný kinofilm, jenž byl v této komoře . uváděn do pohybu přesným pérovým strojem. Pohyb může býti bud plynulý (rychlost 4 cm/sec) nebo skokem tak, že po každé exposici se posune film auto-maticky o jedno okénko. Tohoto zařízení bylo použito při všech dále uvedených fotografických záznamech samohlásek.
Samohlásky byly zpívány do mikrofonu hlasem střední intensity mf, tedy hlasitě, ale bez hlasové námahy. Zpěvák byl basista se školeným hlasem. Aby byl Cyril Praha. Archiv Cyrila. udržen trvale stejný základní tón zpíva- né samohlásky, řídil se zpěvák tónem la- Obr. 3. Zápis kmitů ladičky o 54o Hz katodovým osciloskopem. díčky. Tato byla připevněna na resonanč- ní skřínce; byla rozezvučována gumo- vou paličkou. Ladička dávala 540 Hz při teplotě 181 C. (Pro vyznačení kmitočtu užívá se nyní všeobecně jednotky hertz (Hz). Podle toho označení jest kmitočet áčka 435 Hz, kmitočet subkonfracé 16 Hz a pod.) Od Tónu 540 Hz byl snadno zazpíván tón o dvě oktávy nižší, o kmitočtu 135 Hz, což je tón poněkud hlubší než cis-des v malé oktávě normálního ladění temperovaného, jemuž přísluší 137,02 Hz. Rozezvučená ladička byla přiblížena k mikrofonu. Časová základna byla regulována tak, aby se obrázek ustálil. Na obr. 3 jsou vyfotografovány takto stabilisované kmity ladičky. V daném případě je na obrázku zaznamenáno 10 kmitů. Poněvadž frekvence ladičky jest 540 Hz, je doba jednoho kmitu 1'540 sekundy, a tedy na šířce obrázku je zapsán děj, jenž Prvá 10i540 čili 0,0185 sekundy. Tak tedy fotografický záznam stabilisovaných kmitů ladičky slouží k změření časové základny, které používáme při fotografickém záznamu. Podle znějící ladičky byla zpívána před mikrofonem samohláska ria tónu 135 Hz. Nasadil-li zpěvák správný tón podle ladičky, pak na stínítku se objevil synchronisovaný obrázek samohlásky a bylo možno jej fotografovati. Zpravidla však obrázek ubíhal trochu vpřed nebo vzad. Pak stačilo jen nepatrné snížení nebo zvýšení hlasu, jímž obrázek byl ustálen. Poněvadž zpěvák se díval na obrázek, mohl touto optickou kontrolou udržovati zpívanou samohlásku na stále stejné notě. V některých případech se postupovalo též obráceně. Samohláska byla zazpívá-na na notě 135 Hz podle akustického srovnání s ladičkou. Obrázek byl synchronisován regulací časové základny podle zpívaného tónu. Dodatečně pak (při ne-změněné časové základně) byly na stínítku vytvořeny kmity ladičky ,a z jejich počtu bylo usuzováno na velikost časové základny. Tento způsob optícké kontroly výšky zpívaného tónu jest velmi zajímavý a vel-mi přesný. Mohl by pravděpodobně prokázati velmi cenné služby při hlasových cvičeních. Zpěvák, jenž trochu disfonuje, není si toho často ani vědom. Učitel zpěvu upozorní zpěváka a vybízí ho, aby zpíval bud výše nebo níže. Žák jest pak odkázán na to, aby opakoval tón, který se mu hraje na klavír nebo housle. Jde-1i jen o velmi nepatrnou distonaci, tu často nedovede se správně přizpůsobiti. Ani učitel nemá možnosti správný tón žákovi vysvětlit jinak, než že mu chybný tón stále a stále předehrává nebo předzpěvuje. Při optickém způsobu vidí zpěvák na obrázku osciloskopu, zda výška tónu je správná. Pozná, jak zcela nepatrné změně tónu odpovídá veliké rozladění obrázku a tak může netoliko podle sluchové-ho vjemu, ale i podle zrakového dojmu k-origovati výšku tónu tak, až sedí na správné výšce. 3. Záznamy českých zpívaných samohlásek. V dalším budou uvedeny postupně obrázky českých samohlásek zpívaných na základním tónu 135 Hz a registrovaných právě popsanou metodou. 12 | ||||
|