|
| ||||
| ||||
|
některé jiné příležitosti budou uveřejněny též obrázky samohlásek, zpívaných na různých tónech stupnice, a jejich rozbor objasní velmi mnoho, zejména pokud se týče srozumitelnosti zpívaného textu. Právě uvedený způsob může však posloužiti i při výcviku řeči a zpěvu u hluchých, protože akustické děje převádí na optické a umóžňuje zrakovou kontrolu mluveného slova a zpívaného textu. Po-psané zařízení je tedy netoliko dobrou pomůckou vědeckého laboratorního za-řízení, ale je schopno i praktického použití.
Msgre Fr. B. Vaněk: Profesor Dr. Dobroslav Orel -j-. Jeho nebesa poslala, aby pozdvihl a sjednotil u nás lidový církevní zpěv. Nejen každá diecése, pomalu každá fární osada chtěla mít svůj zpěvník. Mís-to odborného studia a vzdělání stačily nůžky, které z několika bezcenných zpěvníků vystříhaly „oblíbené” písně, k nimž se jich přidalo několik, které si některý poutník zpěvák složil a vesnický varhaník „dal do not”, a objevil se zase nový zpěvník, horší dosavadních. Nad textem lomila rukama poesie, často i theologie, zato světácký duch si mnul ruce: Při zpěvu některých „svatých” písní se mohlo dobře pochodovat na výlet, a proto byly tak „oblíbené”, a v některé takové ,posvátné" písni nechyběly ani erotické motivy (na př. melodie „Lešetínské zvony"), ani taneční, ba ani melodie z čardáše. Směrnice reformy církevního zpěvu, papežské dekrety Motu proprio a Constitutiones se přečetly, ale nepinily, protože náboženský vkus lidu byl zkažen a žádal „oblíbené písně”. Kněz, který učil na újezdní škole, do které přicházeli žáci z několika farností, upadl častokráte do zoufalé situace. Školáci z každé farnosti si sem přinášeli jiný zpěvník a v něm jiné písně, a s jiným textem a s jiným nápěvem — jak tedy mohl církevní píseň nacvičit? Na poutních místech, kde se sešlo mnoho procesí z různých krajů i diecésí, zavládl chaos, a ústa, která chtěla společně za-pět chválu Boží, oněměla. V Praze se docela šířil vtip, chce-li si kdo v kostele zazpívat, aby si vzal do batohu hromádku zpěvníků, a když varhany začnou, aby si je rozložil na lavici a hledal, z kterého v tomto kostele zpívají. Prof. Dr. Orel vrhl do tohoto chaosu proud světla, které umožnilo rozeznat zrna od plev. Vytvořil dílo, které mohl zvládnout jen vynikající hudební znalec s neumdlévající houževnatostí a mající k církevnímu zpěvu lásku víc než horoucí. Stopoval každou církevní píseň, fřebas i staletí pazpět, odkrývá její zrod, jméno skladatele, eliminuje, co není původem ryze české, odhazuje brak, af slovesný, nebo hudební, a ukládá jen perly našich duchovních písní do Českého kancionálu. Nejpřednější čeští skladatelé, jako Jos. B. Foerster, doporučují ministerstvu, aby zpěvník vydalo v zájmu české kultury vůbec, a tehdejší státní nakladatelství před 22 lety překvapuje českou veřejnost dílem, které si vyžádalo investice skoro dvou milionů korun. Český národ má zpěvník, který mu může záviděti každý druhý národ. Čeští biskupové nařizují, aby byl zaveden do všech farností, ale nepochopení a také slavomam různých skladatelů zpěvníků, někdy i obchod házejí překážky, až konečně po 20 letech, před svou smrtí, se tvůrce Českého kancionálu dočkává rehabilitace, že Český kancionál se cvičí v kněžských seminářích, odtud se šíří do farností, v kterých působí mladí kněží, a naposled získává Český kancionál i celou Prahu. V Pelhřimově jsme pozdravili prof. Dr. Orla dvakráte. Prvně, když mu Chrámové družstvo nabídlo, svolí-li, že z velkého a poměrně drahého kancionálu by vydalo menší zpěvník, přístupný cenou širokým vrstvám věřících. Kněz Orel přijal radostně námi podávanou ruku a s docentem Dr. R. Perlíkem pracoval u nás na konečné redakci tohoto lidového kancionálu. Po druhé překvapil r. 1940 valnou hromadu Chrámového družstva v sále „Slavie”. Právě když jsem předsedal a zahajoval valnou hromadu, vchází neočekáván profesor Orel, a když jsem hned začal vítat jeho Magnificenci (byl profe- 15 | ||||
|