|
| ||||
| ||||
|
ká odvětví, a mohli bychom uvésti dlouhou řadu velikých jmen, až k Otakaru Březinovi, hloubajícímu nad analogií mezi myšlenkou, hudboua linií.
Umění je svědomí doby. Zachycuje její vnější i vnitřní, její duchovou tvář. Umění uctívá veliké myšlenky a vleliké číny, uctívá krásu ,a ctnost. Staletí si po-dávají ruce: Madona nabývá podoby na plátnech Rafaelových; první lidé ožívkrjí pod štětcem Michelangelovým; svatou Zerezu a Gesú zachraňuje lidské paměti mramor Berni,niho; Bottícelli kreslí apokalvptické vidiny Danteovy; Shakespeare nalévá novou krev stínům Caesara a Coríolana; Beethoven staví pomník mrnnželské lásce a věrnosti; ze spěže Myslbekovy volá k nám sv. Václav, a Smlečana křísí k nesmrtelnosti Libuši a Přemysla. Umělec, obětuje kráse, vyslovil svůj dík Bohu a obdiv dílu Božímu. Zue všechny k svému prostřenému stolu. Jsme všichni pozváni. Blažení, kteří uslyšeli hlas krásy. Jos. B. Foerster. (Z předmluvy k dílu „Mistři evropského malířství” u Šforcha-Mariena.) Dr. Jar. Fialka: „Valašská jitřní” Jaroslava Křičky. O minulých vánocích provedlo pěvecké sdružení Gregler v Bysfřici pod Hos Týnem novou skladbu Jaroslava Křičky „Valašskou jitřní”. Jest to česká pasforálka vynikající úrovně, dílo formy církevní, napiněné hlubokým obsahem duchovním, prýštícím z hloubi srdce. „Kéž se s příchodem Páně znovu zrodí světu láska a pravda, ve které lidstvo dojde spásy”, to jest hlavní myšlenka, na které jest dílo postaveno a která je činí tak opravdovým, vřelým, zbožným a umělecky prav-divým. 1 Kyrie počíná vroucí prosbou a zároveň jedním z hlavních motivů díla, unisonem sboru ve vážném g-!moll. „Bože, Lásko, Bože, Pravdo,” který se ve střední větě při modlitbě „zvedni srdce, povznes ducha” zjasní do G-dur za doprovodu smyčcového orchestru, načež po krásné gradaci dozní v pianissimu. Gloría na-proti tomu vítá jásavou fanfárou zrození Páně, přinášející „mír a pokoj lidem všem na tom světě pozemském”; tato zazní úvodem ve čtyřhlase ženských hlasů, k němuž se připojí hlasy mužské v slavnostním doprovodu varhan a žestů. — Graduale a Of fertorium jsou koledy vánoční; prvá opěvuje narození Páně a jest psána na Křičkův text. Druhá jest valašská koleda, zpívajícíovalašských pastýřích, přinášejících jezulátku darem jehňátko a cymbál. jest to krásný obrázekčistě valašského rázu, stojící na krátkém motivku staré koledy, který v tempu mnenuetta graziosa, nevybočujícího však z důstojného chrámového prostředí, vnáší zvláštní jas a kouzlo do tohoto zpěvu vánočního. Cre,do stojí jako ze žuly; pevný, výrazný rn~otiv víry ve vítězství pravdy Boží, nastupující unisonem v d=moll, mění se v durovou proměnu motivu lásky a vy-stupňován jest mistrně a vrcholně v kanonickém závěru sborových hlasů, v jasu doprovodu velkého orchestru a plena varhan do jednohlasého zakončení smíšeným sborem, jež zazní jako nadšený souhlas a vyzní mohutným vírem tympanů. Jest to jeden z vrcholů celé mše, jedinečné síly a účinu. Sa,nktus stojí na krásném pastorálním motivu, který v obměnách ovládá celou druhou část mše; jest to zase motiv čistě valašský — jest to valašská pastýřská šalmaj, kterou tu slyšet v úvodu sopránového sóla a sboru, i v umných a přece tak přirozených mezihrách orchestrálních; motiv vyplývá přímo z krásného textu: „Na horách dech Boží cítíš vát,” a kouzlí v tónech vzývání Boha na horách; motiv mistrně rozváděný vyzní pianissimem v nekonečnu vysokých poloh smyčců. V následujícím Ben,ed'íctus vyrůstá zpěv obrněnou pastorálního motivu v mohutný hymnus celé přírody — ,H,osanna", který v krásné dohře orchestru zbožně vyznívá. — V Agnus se k tomuto hymnu připojí prosebné hlasy lidu, při-nášející nově hlavní myšlenku díla: „Jde neviděn, by pravdy, lásky nasil ?nám do srdcí, té nejkrásnější úrody, co spasí všechny národy.” V !očekávání tomto hlasy rostou v jásavý zpěv „Sláva na výsostech Bohu”, kterým se rozjásá ve fugafových nástupech celé lidstvo chválou Hospodinu, načež v ,ohromné gradaci zazní hlav-ní motiv „Bož'-e, Lásko, Boje, Pravdo”, a v nesmírně působivých harmoniích z G- do E As- přes C- dozní v G-dur prosba,,štíte náš" opravdu majestátně. 18 | ||||
|