|
| ||||
| ||||
|
Skladba jest psána pro smíšený sbor, sopránové a fenorové sólo, menší orchestr a varhany; všecky party jsou velmi vděčné a nekladou při provedení ob-zvláštních obtíží. Dílo jest nové obsahem a hudebním výrazem, kterým hlásá myš-lenky a zásady pravé křestanské zbožnosti. Při tom zůstává lidové, notou valašské, dosahující hlavně v Offertoriu a v pastorálních motivech, které jsou základem díla, nepopiratelného charakteru specificky valašského; při tom jest srozumitelné a přístupné i při svém moderním hudebním ražení; jest opravdové a bezprostřední i v místech umělých forem, jako tomu jest v Agnus ve fugatu „Sláva na výsostech Bohu”, kde se připojuje jeden hlas k druhému, tak jako kdyby se celé lidstvo mělo rozezpívat v mocném chvalozpěvu 1 Stejně krásně ,a opravdově působí krásné polyfonické předivo orchestrálních meziher v Sanktus, splétající hlasy celé přírody v hold Hospodinu) V celém díle není místa plochého, vše jest tu procítěno zbožnou myslí a vřelým srdcem. Pro všechny tyto vlastnosti dobude si dílo Křičkovo nepochybně velkého rozšíření nejen po Valašsku, ale po celé naší vlasti. Věnováno jest olomouckému p. arcibiskupu Dru L. Prečanovi. Dílo bylo také pěveckým sdružením „Tregler” v Bysfřici pod Hostýnem pod sbor-mistrem J. Sládkem zdařile provedeno jak v partu sborovém, tak orchesfrál~ ním. Provedení se potkalo s velkým porozuměním ve veřejnosti, a to piným právem, neb,ot jde tu o dílo v řadě českých pastorálek nejcennější)
Marie Jeřábková - Kašparová : K šedesátinám prof. konservatoře hudby Adolfa Cmírala. Velmi se různí představy o tom, co tvoří lidské štěstí. Jedni si představují bohatství, jiní moc, jiní slávu. A konečně ti vyvolení vidí štěstí a obsah života v práci, kterou konají s láskou a obětavě. Takoví lidé nečekají na okázalé u-znání a hmotné ocenění. Stačí jim vědomí, že dobře a svědomitě pracují, a výsledky, které práce konaná s láskou vždy přináší, jsou jim p,osfačující od-měnou. Za nejlepšího kritika považují vždy vlastní svědomí. Pracují klidně, nečekajíce zvláštního uznání a vděku. Tím si uspoří mnohá zklamání, která by jim mohla ztrpčit a znechutit jejich milovanou práci. Zůstávají mladými optimisty až do stáří a jejich houževnatý idealismus je přímo nakažlivý pro celé jejich okolí. Jakým štěstím je, stane-li se člověk těchto vlastností vychovatelem rnládežel Tyto vlastnosti spojuje v sobě hudeb-ní pedagog, profesor konservatoře hudby Adolf Cmíral. Nechce se ani věřit, že 12. dubna t. r. bude tomu ffi šedesát let, co se narodil v Roztokách u Kři:-voklátu. Hudebně se vzdělával nejprve u Jana Růžičky, vynikajícího učitele a hudebníka a nadšeného znalce církevní hudby. Již jako 101etý chlapec hrával Cyril. Praha na varhany a zpíval ve sboru na 'křivoklátském kůru, který v letech devadesá- tých minulého století byl zásluhou pana řídícího učitele Růžičky jedním z nejlepších kůrů v celém kraji. Toto vyspělé hudební prostředí jistě dalo základ k pozdějšímu vřelému vztahu prof. Cmírala k duchovní hudbě. Skladby Jos. Foerstra Archiv Cyrila. Prof. Ad. Cmíral. 19 | ||||
|