|
| ||||
| ||||
|
st., Wittovy, Stehleovy, Horákovy a Fiihrerovy tvořily základ repertoiru křivoklátského kůru. Objevila se také některá díla Vojtěcha Říhovského a Eduarda Treglera a velmi často zazněly skladby Jos. Leop. Zvonaře, rodáka z nedalekého Kublova.
Studia konal Cmíral na učitelském ústavě v Praze a na varhanickém a komposičním oddělení pražské konservatoře hudby, po jehož absolutoriu působil řadu let jako varhaník u sv. Tomáše na Malé Straně, později v Loretě a konečně na Strahově. Vykonav státní zkoušky pro střední školy a učitelské ústavy ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír, věnoval se záhy hudební pedagogice, která získala natrvalo jeho lásku a nadšenou pracovní energii. At to bylo na dětské pěvecké škole Umělecké výchovy na Král. Vinohradech, at v Hudební Budči, nebo za světové války na mužském učitelském ústavě v Praze i na reálce v Pra-ze VII, vsude si získal velké zásluhy o reformu našeho školského zpěvu. Vrcholným činem Cmíralovy snahy o zlepšení hudební výchovy školní i mimo školu je to, ž~e se postaral o odborné a důkladné šk!ole;ní učitelů hudby založením a vy-budováním hudebně pedagogického oddělení, které dnes, díky Cmíralově ne-únavné energii, je řádínou a organicky začleněnou součástí naší hudební konservatoře. Kolik učitelů hudby všech odborů a kategorií, kolik sbormistrů, varhaníků a ředitelů kůru vychoval prof. Cmíral za léta působení na tomto oddělení? Kc svým žákům měl vždy přátelský, možno říci otcovský vztah a jeho starost '0 ně nepřestala odchodem žáků z konservatoře, ani jeho vlastním ,odchodem z činné služby. Zůstává svým žákům rádcem a povzbuzovatelem k další činnosti. Tato bohatá činnost pedagogická však nestačila vyčerpat Cmíralovu tvůrčí energií. Rozvinul též rozsáhlou činnost jako hudební spisovatel a skladatel, Článků, studií, úvah a posudků napsal prof. Cmíral nepřehlednou řadu. Uveřejňovaly je všechny čelné časopisy hudební a pedagogické, jako: Cyril, jehož přispěvatelem je jubilant dlouhá léta, Pedagogické rozhledy, Hudební revue, Hu, dební výchova, Hudba a škola, Hudební rozhledy, Za hudebním vzděláním, Kom,enský, Školská praxe, Tempo, Věstník pěvecký a hudební, Souzvuk, Časopis pro školní výchovu, Školské reformy, Zvěstování, Divadlo a hudba, Pod Blaníkem, Rakovnické noviny a mnohé jiné měsíčníky a deníky. Nejvýznačnější Cmíralovy články o hudbě církevní vyšly právě v Cyrilu. Jsou to: „Jan Jakúb Ryba. o hudbě chrámové” (roč. XLI), dále „Lidová píseň duchovní v moderním vy-učování zpěvu” (XLII), „Eduard Tregler” (LIV), „J. L. Zvonař a církevní hudba” (LXVII) a j. Z článků a studií, jež přímo jednají o duchovní písni lidovér kterou náš jubilant zvláště milujte, uvádím zejména: „Povinnost k písni” (Lidové 'noviny 30. V. 1940), „Kdy vznikl chorál svatováclavský?” (Nár. politika 24. IV. 1940), „Chorál svatováclavský” (Venkov 24. IX. 1939), „Národní smysl duchovní hudby” `(Lidové listy 28. V. 1939), ,Hu-dební bohatství naší církevní hudby" (Hudební výchova XX. 1939), „Písečtí hudební buditelé Fr. Gregora a Boh. Jeremiáš” (Venkov 8. X. 1939 a 5. XI.1939), „Zapadlý vlastenec J. J. Ryba” (Venkov 30. IV. 1939), „Jak v Rumunsku koledují” (Radi,ojournal 1938, č. 52.), „Rumunské novoroční koledy” (Lid. listy 1. I. 1939), „Hudební půvab našich koled” (Venkov 25. XII. 1940) a mnohé jiné články delší i kratší. V poslední době obírá se prof. Cmíral studiem velkých kancionálů z doby barokní a je přesvědčen, žc v mnohém směru byl názor o špatné úrovni našich duchovních písní z této do-by nesprávný. Největší Cmíralovou knižní publikací je obsahově bohatá dvoudílná „Hudební pedagogika”, dílo svého druhu u nás jedinečné. Ve stati,o náboženských emocích v tomto díle upozornil výstižně na vliv náboženských citů na uměleckou tvorbu. Velmi populární jsou jeho „Základní pojmy hudební” (I.—III. díl), které stručně a srozumitelně poučí i neodborníka o elementární hudební Theorii. Cmíralova dvoudílná učebnice zpěvu pro střední školy „Jaro” je jak obsahem, tak i uměleckou vnější úpravou vzornou moderní českou školou zpěvu. Bohatá skladatelská činnost Cmíralova je diktována jeho činností pedagogickou a láskou k lidové písni světské i duchovní. Jsou to „Písničky pro mládež” (Fr. A. U.), „Kytička Kožíškových písniček” (Dědictví Komenského), „Jarní písně” (Melantrich) a j. Často se zpívá ve chrámech i školách Cmíralův jednohlasý 20 | ||||
|