|
| ||||
| ||||
|
sbor „Svatý Václave” na text J. V. Sládka (Cyril) a sborová „Vánoční ukolébavka” (F. A. Urbánek). Z úprav lidových písní jsou nejznámější „Koledy a staročeské písně vánoční” (M. U.), „Veselé koledy z Krkonoš” (M. U.), tři sešity „Sborových písní” (Školní nakladatelství), „Ze Sukova kraje” (Hud. Mat.), ,Lidové písničky z Rakovnicka a Křivoklátska" (M. U.), „Rumunské národní písně” (Škol. nakladatelství) a j. Z obsáhlejších sborových skladeb sluší uvésti alespoň „Tři staročeské modlitby k sv. Václavu” (Kotrba) a v Cyrilu vyšlé Nenceslae memor esto?" a „Civitatis vaticanae gloria”. Z četných skladeb rukopisných zvláště vyniká ,Ceská vánoční mše" a rozlehlá kantáta pro smíšený sbor, var-hany a dechové nástroje ,Balbínova prosba". Krásným výtěžkem Cmíralova zájmu o -obrozenskou píseň jest výběr ze Škroupovy-Chmelenského sbírky ,Věnec". Jednou z posledních publikací jsou „Naše znárodnělé písně”.
Jako organisátor a lidovýchovný pracovník proslovil četné přednášky hudeb-ně výchovné v mnohých institucích odborných i osvětových před obecenstvem nejrůznějšího druhu a věku. Jeho neúnavná energie přispívá pomocí i iniciativou též při počátcích školského rozhlasu. V poslední době usiluje o zvýšení hudeb-ní úrovně na odborných školách pro ženská povolání, mezi nimiž je mnoho ženských škol klášterních. Snaží se o to, aby hudební výchova byla pevněji zapojena do celkové výchovy příštích českých matek i aby zvláště v klášterních školách byl povznesen nejen světský zpěv, nýbrž také hudba církevní. Těžko bychom našli odvětví hudebně-pedagogické a osvětové činnosti, v němž by nebylo záslužně vepsáno jméno profesora Cmírala. Při své šedesátce je jubilant svěží a v piné tvůrčí síle. Ačkoli již v roce 1939 odešel z činné služby, má práce daleko více než dříve, jak sám s radostí přiznává. Vzpomínám na slova, kterými se loučil s posluchači svého hudebněpedagogického oddělení: „Pro mne neznamená odstup z aktivní služby, kterou jsem dovršil piným počteme služebních let, konec práce. Jsem zvyklý pracovat a pokud budu zdráv, budu pracovat. Je ještě řada věcí, které bych rád pomohl řešiti.” Ano, je ještě mnoho věcí, které čekají na Vaši radostnou pracovní energii a Vaše vzácné zkušenosti, náš milý pane profesore? A proto Vám přejeme z upřímného srdce my, Vaši bývalí žáci, a s námi jistě všichni, kdož Vás znají: Zachovej Vás Bůh ve Vašem příkladném idealismu a nadšení v piné svěžesti a zdraví po dlouhá léta? Ant. Srba: Ohlas chrámového zpěvu v lidové písni české. Domněnky, výklady a doklady ,o vzniku lidových písní našich nejsou a hned tak nebudou ukončeny. Téma to je totiž velmi lákavé, ale nedává naděje, že by jednou bylo zcela vyčerpáno a shrnuto v pevné úsudky. Ačkoli největší užitek přináší pozorné studium nepřeberného pokladu, jakým lidové písně jsou hudebně i slovesně, tedy zkoumání jejich hudebních prvků, melodie, rytmu, skryté harmonie a přerozmanité stavby, přece jen nás také zajímá, jak asi vznikly. O tom se vyslovily již různé autority. Za pramen mnoha písní pokládají zejména hudbu nástrojovou, hudbu, která se hrála o venkovských „muzikách”. Někdy však poznáme i na textu písně, že nevzešel přímo z lidu, nýbrž, že jej psal ,ně-kdo, kdo se vyznal lépe v notách nežli v básnění. U písní svatebních, zejména však pohřebních, jejich umělý původ slovní i hudební bije přímo do očí. Nezapomínejme, že za zpívání o pohřbu se platilo a platí. Pátráme-li po původu lidových písní podle jejich obsahu a rázu, napadne nás mezi jiným také otázka, zdali a jaký asi vliv měl na ně chrámový zpěv. Vždyf právě v době, kdy vznikl největší počet zachovaných a pak zapsaných lidových písní, projevovala se zpěvnost našeho národa i v chrámech, v nichž hlaholem se k Bohu nesly písně ze starobylých kancionálů známé. A zajímavo jest, že také úpadek písně lidové ve století XIX. šel ruku v rupe s poklesem zpěvu chrámového. Svědectví o tom vydává usnesení synody pražské z roku 1860 a ustanovení diecésní synody tamtéž z roku 1863 -o sborech literátských pro povznese-ní posvátného zpěvu českého. V Kancionálu svatojanském, vydaném k tisíciletí příchodu svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje do našich zemí, čteme v předmluvě kněze Vincence Bradáče vroucí prosbu: „O dejž, Božei na přímluvu našich sv. pat- 21 | ||||
|