|
| ||||
| ||||
|
Celkem tedy můžeme říci, že v našich lidových písních se ohlas hudby chrámové neprojevuje až na nepatrné výjimky vub,ec a že čistá a krásná naše píseň lidová nechala, co je Božího, Bohu. Lid i umělí nebo neumělí Tvůrcové jeho písní (muzikanti) zachovávali Tedy hranici mezi svým a Božím, kdežto pěstitelé chrámové hudby musili být několikrát přísně napomínáni, aby přede dveřmi Božího domu odložili své světské záliby a uctívali Boha jedině nábožným zpěvem, který „potěšuje i šlechtí mysl lidskou, zvelebuje chrámy a probouzí svatý život v rodinách”.
Dr. Cyril) Sychra: Beethovenova »Míssa solemnis«. Je nejvýš svízelnou cesta, vedoucí k poznávání tvůrčího tajemství, jež se po-dává průnikem do osobnosti skladatelovy, odkud přec díla sama vychází (pro-miňte mi tohle hledisko, ale nemohu se dost vpravit do zásad esfetiky strukturální); apřece je tahle cesta nutnou; když chceš si vypracovat svůj názor na duchovní hudbu, jak jí chceš rozumět, jak ji chceš pochopit, když chceš, aby měla svou linii, pevnou, neúchylnou, naprosto jasnou. Chápeš-li věc vzhledem k fakta pojaté duchovní a církevní hudbě, nesmíš se nikde a nikdy zalekaf práce, jež má hledat a nalézat; ani tenkrát ne, když se jedná o Velkého, probádaného, promyšleného u druhých. Právě Velký je ten, jenž nenaznačuje, ale přikazuje, světy obrací a nové objevuje; i toho nutno v jeho prostředí přezkoumat, do jeho fvůrčího tajemství pronikat. úloha vděčná, ale těžká a odpovědná; a přec tolik také nutná pro to, když chceš prosazovat svůj názor o jiných tvořících, o nichž nemluvili jiní, nebo jen ledabyle, či vůbec nesprávně. Naprosto nelze právě v duchovní a církevní hudbě mífet Beethovena, jednoho z největších: je i tu úhelným kamenem, je zjevem, který také v tomto oboru vy-tvořil oblasti nové, zázračné pro jich svéráz; objevitel nové země, z níž bylo možno teprve vcházet do oblastí dalších. Beethoven —objevitel, zakladatel nové-ho tvůrčího řádu, z něhož právě mohl vzejíti dnešek; velký přechodník, umožňující duchovní i církevní hudbě, aby si zajistila růst k svěží síle, z níž právě vy-tvářela se díla další a z níž musili Těžit všichni, kteří chtěli výš a dál. Aby ne-bylo pochybeno, je hned v začátku pokusu o výstih podsfafy duchovní a církev-ní hudby Beethovenovy nutno aspoň v náznaku podati základnu jeho umělecké osobnosti: Tento klasik, tedy umělec, který si vážil formy nade vše, jenž byl ve svých projevech jasný a průzračný padle obdoby křišfálu, jenž byl obsažný, hutný, nejvýš střídmý v projevu a při tom se rozpínal do výší i do hloubek, měl právě jako dítě své doby nejtěžší úlohu v tom, jak se vymknout, vyšinouf z prostoru barokové i rokokové duchovní i církevní hudby, z prostoru zvláštního už tím, že tu nebylo znatelných mezí, a to jak co do vnějšku, tak co do vnitřku proti to-mu, co dávala hudba světská, zejména ona pro jeviště vytvářená. Nejspořejší výjimky jen uplatňovaly pravidlo. Haydn, tento hluboce věřící katolík, nedospěl ve svých komposicích duchovních či církevních nikdy do těch výšek jako v hudbě světské; totéž platí o Mozartovi až na „Ave verum” a ,Pequiem". Právě tu vzcházela pro Beethovena úloha zvlášf potížná, když měl přecházet na nové cesty, nebof musel vlastně dožívat to, čeho před ním nedovedli podat ti, kteří předcházeli. Uvidíme, že práce nezdařila se mu hned; v jeho první duchovní hudbě je ještě obsažen s přílišným důrazem vliv hudby barokní. To vše nebylo nehodou. Mělo to výhodu v tom, že Beethoven brzy poznal přes počáteční úspěch své duchovní prvotiny, že to není pravá cesta, po níž bylo by možno jemu, objeviteli, pokračovati dále;,dílo ho vůbec neuspokojilo, odvrátil se od ríěho a vstoupil na cestu docela jinou, která byla naprosto samostatná, čistě jeho. II. Aby bylo možno spolehlivě zjistit vlastní podstatu děl Beethovenových z oboru hudby duchovní a církevní, nutno nejdříve přesně určit osobní vztah velkého skladatele k nim. Je tu vokální hudba; Tu tedy slovní podklad má svůj piný význam a je nejvýš důležito určit si poměr skladatelův k němu. Musíme si tu zo~ pakovat některá data, která stanoví tento vztah. Beethoven byl především 2á- 23 | ||||
|