|
| ||||
| ||||
|
nezmohla u pana faráře nebo patrona kostela krátká oktáva, to vyhraje docela jistě Vox coelestis, kterou také slyšel pan farář v tom neb onom kostele, a bylo to nádherné! A neštěstí je hotovo: Bud' celé varhany přijdou pryč, anebo v nejlepším případě vyhodí se křiklavé rejstříky a dá se tam Aeolina, Vox coelestis, Harmonia siderea a podobně.
Tertius gaudens, to je varhanář. Má práci a je spokojen výdělkem. Obyčejně se řídí přáním varhaníka, nebo rozkazy duchovního správce. Samostatně jedná v případech, kde vidí bud neznalost, nebo nezájem. A pro všechny tyto případy nutno připomenouti: Caveant consulesl Odstraníte-li staré varhany, budou nové lepší, nebo aspoň rovnocenné? Bohužel, z četných případů nutno si vzíti výstrahu: Dopadlo to špatně, když se nepostupovalo umělecky a věcně, a to s obou stran. Nejprve u duchovního správce, jako rectoris ecclesiae. LI něho neznalost ve věcech kostelního zpěvu a hudby, zvláště varhan, je pouze v řídkých případech omluvitelna úpinou negramotností in musicis. Nezájem o tyto věci omluvitelný není, ježto kůr a varhany v katolickém kostele podle vůle a tradice Církve jsou spojeny s oltářem při nejsvětější Oběti. Kněz má věděti, že dnes se pohlíží s úctou na dobu barokních varhan, jako na vrchol varhanářského umění, pokud se týče materiálu píšfal, jeho zpracování, hlavně pak mensur, nízkého flaku vzduchu a konečně po výtvarné stránce uměleckých divů barokních skříní varhanových. Barokní disposice mají na zřeteli pleno varhan, avšak ani v užitkovém doprovodu nejsou nemohoucny. Budiž zásadou pro duchovního správce v takovém případě, kdyby se jednalo o nějakou změnu dochovaných varhan, nejednati svémocně nebo pod vlivem nespokojeného varhaníka, ale poraditi se se znalci varhanářství (sdělí Obecná jednota cyrilská, Chrámové družstvo, Památkový úřad), kteří nutné a potřebné poradí. Neméně důležita je volba svědomitého varhanáře, protože pochybené výtvory v jiných oborech umění nepůsobí tak bezprostředně na účastníka, jako právě hra na varhany. Před nepodařenou sochou nebo obrazem mohu zavříti oči, uši však při hře na varhany mám stále otevřeny. Víme dobře, že varhany jsou pro 99 procent lidí knihou sedmi pečetěmi zavřenou, a že možno v tom ohledu stvořiti opravdu královsk~i nástroj, ale také žebrácký výtvor, přioděný toliko královským pláštPm. Proto je stavba varhan opravdu věcí svědomí, a řekněme hned důvod: Ony mají slaviti a hráti Králi králů a Pánu pánů, jenž jedenkráte bude všechny souditi a odplácefi? A tu je nutno říci důležitou věc: Na všechno v kostele dá pan farář a dobrodinci, na sochy, obrazy, malbu, oltáře a pod., když však dojde na varhany, což se stává obyčejně až naposled, tu podivuhodně se vynoří heslo: „Jen, aby to moc nestálo?” — Jediná správná odpověď je staré přísloví: „Za málo peněz — málo muziky.” Mocí toho hesla o láci stlačují se rozpočty konkurujících varhanářů, což je první nemravnost, protože podle zásady spravedlnosti má solidní varhanář za solidní práci nárok na solidní zaplacení. Jestliže se jedná proti Téfo zásadě, neodnese to varhanář, nýbrž varhany. On si na své peníze přijít musí? Proto pryč se skrbleníml — Obyčejně je pak zadána práce nejlacinějšímu oferentovi. Je to druhý faux pas, a z toho, co dříve řečeno, pozná se k pozdní lítosti při nutných opravách nebo přestavbách takových varhan, že ten nejlacinější projekt přišel nejdráže? Budou-li rozhodující činitelé postupovati podle hesla: ,Ho-den jest dělník mzdy své," dočká se jak duchovní správce, tak i jeho osada jen radosti na dokonalém výtvoru varhanářově. A nyní upřímné slovo k pp. varhanářům: Buďte si toho nekompromisně vědomi, že nejste žádnými flašinetáři, ale skutečnými umělci, jejichž díla mají závodit s nejkrásnějšími výtvory stavitelů, architektů, sochařů, malířů, řezbářů a jiných umělců, jak nám o nich mluví dějiny výtvarných umění. Varhanářství není pouhé řemeslo, je to umání, varhanář musí být umělcem. Nenechte tuto svou čest ponižovati nejnižšími peněžními ohledy? Klobouk dolů před jednou varhanářskou firmou, která při zadávání varhan (pro Prahu do koncertního sálu) odmítla zúčastnit se konkursu s poukazem, že není právě s to, aby dodala prvotřídní výrobek. Tomu se říká umělecká čest a svědomí. Toto smýšlení kéž by měli všichnil 37 | ||||
|