|
| ||||
| ||||
|
- 11 -
jen jednou s prodloužením. Jen na několika místech ukazuju podložený test, že každá z těch not má pro sebe se zpívati, np. u začátku slova ,semper", na konci slov „Maria, inter- cede, dominem.” Nápěv verše měl by končití se tonem f; závěreční e u slova „Christum” bud omylem napsáno, aneb snad za příčinou následujícího Alleluja, které začíná tonem e. Al - le - ln-ja V nynějším ofiieielním Graduále ten verš se už nenalezá. Prohlídněme blíže oba nápěvy chorálů čís. 14. a 15, v rorátech. Patrně jest č. 15. jen šiře rozvedený nápěv č. 14.; zakončení mají obě čísla totéž, jak snadno jest viděti v čísle 14, od slov ,také Syna jeho," v čísle 15. a pak od slov „a potom zase navráceni jeho” až ku konci. — Také začátek čísla 15. shoduje se úpině a začátkem čísla 14., jen vynechávaje první notu c. Počátek čísla 15. objevuje se též častěji v officíelním Graduálu v jiné poloze (Ton. VII.), na př. pag. 394. začátek Alleluja in feato Annuntiationis Beatae Mariae Virginis, též v Alleluja votivní mše de Beata a Purificatione usque ad Pascha pag. [93]. Na obou místech zní nápěv: Al-le- lu Nad to ukazuje nápěv Alleluja s veršem následujícím na neděli pátou po sv. Duchu (tou. VI.) příbuznost s oběma našimi nápěvy. Nápěv na slova „jest vyjití Pána Ježíše Krista” (str. 11. v Rorátech) najdou čtenáři také v Introitu mše za zemřelé na slova „Dona eis llomine” (v of. Gradualu pag. 46"). Melodie následující f g a g a f (na slova „a až do nejnižší” na str. 11.) jest tatáž jako nápěv šestého žalmového tónu. Tyto příklady dost patrně tuším ukazují souvislost rozličných odvětví chorálu. De Sancta Mariu. V Rorátech melismata prvotního nápěvu téměř docela zmizela, každé notě skoro pod-ložena zvláštní slabika; zpěv místo melismatického jest syllabický, v čemž zračí se určitá doba dějin chorálu, jak o tom později šfře promluvíme. 0 stáří nápěvů čís. 14. a 15, jsme shledali následující věci: Boden sv. Havelský Alleluja a verše svrchu uvedeného nemá; týž verš nenalezli jsme v starém rukopisném missále (kodex in IVto v kapitolním archivu), ač jest tam (pag. 170.) dosti velký počet veršů Marianských. Kdežto v rukopise z r. 1551 následuje verš náš „Sancta Dei Genitrig” po verši „Virga Jesse floruit”, následuje v tomto missále rukopisném po slovech „Virga Jesse atd.” hned verš ,Imperatria egregia Jesu mater et filia atd." Nalezá se však zmíněný verš v obou Pražských missálech z počátku 16. věku, o nichž svrchu zmínka se stala. Tak i missale Olomucense vytištěné 1499. v Norimberce (nalezá se v knihovně Křest. Akademie) vykazuje na listu 285. (pod obecným nadpisem : Per circulum anni de Domina) týž verš, ovšem bez not. Však nápěv Alleluja a verše „Sancta Dei Genitrix etc.” jest daleko starší, jak z následnjieích důvodů vysvitnu. Z jedenáctého sto-letí pochází Mariánská sekvence Ave praeclara maris stella3) etc.," jejiž první verš zni takto : A • ve praeclara marie stel-la in lucem genti-um Ma-ri- a di - vi- ni-tus or- ta. 4) ') Od některých za skladatele udává se Hermann Contractus (t, j. chromý, dnou sklíčený), mnich Švýcarského kláštera Reichenau (zemřel 24. září 1054.), od něhož více sekvencí pochází, jakož také Mariánská antiphona „Alma Redemptoris Mater”. Schubiger však jmenuje původcem naši sekvence AAve praeclara" jakéhosi Jindřicha, mnicha kláštera neznámého v jižním Německa rovněž z li. stol. 'j Nápěv vyňali jsme z pergamenového rukopisu in folio z roku 1363., jenž nalezá se v archivu nejd. metr. kap. a obsahuje značný počet sekvencí snápěvy. Sekvence Ave praeclara" nalezá se tam na listu 239. Na deštce foliantu z venčí jest nápis „Sequencie per circulum anni.” Uvnitř na deštce jest táž zpráva jako v Gradualu o době sepsání rukopisu, kterou v prvním článku jsme uveřejnili: „Anno Do-mini 1363 Dominus Arnestus, Pragenais Ecclesiae primus Archiepiscopus, fecit scribere hunc librum etc " — Mone v díle svém „Lateinische Hymnen des Mittelalters” (II. Band pag. 357.) uvádí několik rukopisů této sekvence; mezi nimi jeden ve Stuttgartě z 12. atoletí a neumami, druhý pak ve Wiirzburgu též a ueumami z 11. stelett, | ||||
|