|
| ||||
| ||||
|
Zvláštností starých varhanářů je, že své stroje poznamenali svou osobností, takže podle disposice a hlasu varhan můžete i bez nápisu uhodnouti jejich tvůrce. Tento individuelní rys u moderních varhan ponejvíce zmizel, protože málo-kdy jsou varhany výtvorem rukou varhanářových, nýbrž seriovým nebo typisovaným výrobkem továrním, jehož jednotlivé části dává nynější varhanář pauze dohromady, kdežto u starých varhan celé varhany od nejmenší části až k nejdůležitější, píšfale, prošly jeho rukama, je v nich zkrátka celá jeho duše. Vím, že vinu na tom má racionalisace moderní výroby a neblahá tendence zlevňovací, že dnes varhany, dodané různými firmami, mají všechny stejný tovární hlas, jenž oproti starým varhanám zůstává pozadu. Ten úsporný systém v materiálu, zpracování, a hlavně v me'nsurách, je jakýmsi dědičným hříchem, který tíží moderní varhany, a navždy je vyhošfuje z Božího království. Přijde pro ně nějaký vykupitel, jenž by se obětoval, a bez ohledu na výdělek by řekl: „Varhany, které jsem postavil tam a tam, jsou vzorné, stojí tolik a tolik, neslevil jsem panu faráři ani korunu, a budou stejně dobře hráti dvě stě let po mé smrti?” To by bylo osvobozující slovo, kterým by se mnohá kalná voda pračistila. Caveanf consulesl
Vojtěch Zapletal: Mysterium ffianctus Mariae". Pašijové a velikonoční hry byly ve středověku mezi lidem u velké oblibě. Konala je obyčejně skupina tří žen, za Marie přestrojených; smutně si počínajíce, dávaly se do zpěvu, obráceny v kostele tváří k lidu. Rukopis pražské knihovny z r. 1377 podává text lati nsko-český, často i notami opatřený. Rukopis sděluje, že scénu tří Marií u hrobu Páně předváděly jeptišky_ a že se hra konala,o vigilii Paschae, t. j. na Bílou sobotu. Po litanii ke všem svatým (po svěcení vody) za-čalo responsorium „Dum fransissef...”, načež abatyše pokročila, Marie Magdalská ji následovala, a za nimi šly tři Marie se sestrami. Po verši ,Et valde mane una sabbatorum..." fři Marie, zapěvše ,aromata", šly k masfičkáři nakoupit vonných mastí. Konvent zpíval, zatím co tyto odcházely ke hrobu Páně. Došedše ke hrobu, zapěly ,Quis revolvet?"; anděl jim odpovídá: ,Qu,em quaeritis?" Konala se tedy hra u hrobu Páně v kostele. Pak následoval verš „In resurrectione fua” a evangelium o Marii Magdalské. Vracejíce se, zpívaly verš „Christus resurgens...” Zpěv nesl se duchem elegickým a vyznačoval se až tragickým pathosem, jenž bolně dojímal přítomné. Prostory chrámové často nestačily pojmouti množství věřících; volena proto k provozování i místa prostrannější, náměstí, hřbitovy a pod. Též sbor účinkujících se množil přibíráním laiků. Tak se vloudily do mysterií i satyrické momenty světské, čímž ztratila myst-eria původní svůj ráz vzdělávací a byla proto úpině z chrámů vyloučena. Dr. Cyril) Sychra: Karel Stecker v hudbě církevní. (Část další.) Ryt 38 | ||||
|