|
| ||||
| ||||
|
smlouvanosti víry hluboké a bez nejmenších pochyb, nebo o hovory s Ním už konkrefnějšího rázu, ve způsobách, jak je zavedla velká Církev v jejím vnějším i vnitřním pojetí. A při tom: skladatel potřebuje hudební řeč svrchovaně únosnou, vzrušenou, barvitou, citlivou, jemnou a někdy až směle křehkou, nebo silnou — vypůjčuji si pro tento výsfih obsahu katolické hudby církevní místo z essaye „Mystika a poesie”, jak je napsal Arrigo Levasti;1" blízko tomuto literárnímu výstihu stojí Lisztův praktický výraz:... úbervolles religióses Verfiefen, Versenken, Aufgehen, Verkláren, Llmschatten, Beleuchfen, Beschwingen."109 Za-tím jsme však jenom u toho, že určujeme nadsmyslnost, mystičnost hudby; jde nám však dále o bližší určení její mystičnosti, o církevnost, jak ji vyvolává nejdříve slovní podklad a nad ním účel a místo, dva důležité estetické prvky, které i pro výstih slova hudbou mají důležitý význam. (Pokračování.)
ios „pád”, revue pro kulturu a život, VII. roč., str. 469 (překlad Jos. Kostohryze). ios Franz LiszYs Briefe, Band I. Hans Herbeck. Dopis pp. ředitelům kůru. Milí kolegové! Onehdy stěžoval si člen jistého kostelního kůru na nervosřtu jejich sbormistra ve zkouškách: „Chodíme všichni rádi do zkoušky a máme celkem dobrou vůli, ale při nejmenší příčřně je tu výbuch a na naše hlavy se sesype hrozné hromobití. Když se pak zase vyjasní, zmřzela často chuč k dalšímu zpívání. Mřl,~ páš part sbormřstr nemyslí na to, že věčšřnou přicházíme do zkoušky unaveni celode-mí prací. Mnozí z nás jsou též hudebně méně chápaví, avšak s troškou vlídnosti a trpělivosti by se jístě lekcí lépe naučilř než s rámus,em!” Milí kolegové, víte jak jsem tu stál? Jako muž ve veselohře, jenž obdrz"í dopis jemu nepatřící, jehož obsah se však na něj výborně hodí! Položil jsem ruku na srdce a v duchu slíbřl polepšení. By1 jsř také někdy takový, myslil jsem si! Mezi inámi řecono. Žalobník má zcela pravdu. Jsme mnohdy ve zkoušce podráz"děnř a nabití látk,amř výbušnýmř a často nás přřuede pouhá maličkost z míry. Vypadáme pak jako zuřřvci, vlasy nám stávají na hlavě, naše dlouhé ruce, jimřž se jako dirigenti lišíme od obyčejných lidí, stávají se ještě delšími a šosy našeho kabátu zdají se provozovati moderní tanec — ó, měli bychom se v takových okamžicích víděti v zrcadle! Ano, jako by takové dupání, křičoní a mávání rukama bylo k něčemu dobré! Neposlouží ani nám, ani těm druhým. — Ovšem, někdy je velmi obEřžno za-chovati klíd, hlavně, ntitci-lř ke spěchu čas a látka, již jsme si umínili nacvičiti, nebo nechce-lř přestati žvanění a povídání a nedostavuje-li se nutná pozornost. V takových okamžicích je klidná rozhodnost, přívětivé upozornění nejvhodnějším prosčředkem k tomu, aby byla zkouška užitečná a aby se do ní rádo chodilo. Co však vyžaduje sebeovládání, jež f e nutno ponenáhlu cvikem získati, a k to-mu dávají právě zkoušky nejlepší příležitost. Pevné předsevzetí a malá, myšlen-kově přesně určená pravidla i pečlívá příprava dovrší všechno ostatní. Meza~-pomenu žertovného výjevu, kdy jeden učitel, upadnuv při cvičení slavnostního sboru k jubileu p, řídícího učitele do zlostí, vyfel si na celou třídu v hodině zpěvu ostrou palbou, „Darebáci, budete-1ř ještě jednou tak mizerně řvát, uvidíte, co vám provedu! Á ted ještě jednou píseň od počátku, ale dobře a pěkně, nebo ...” Žáci stáli vyjeveni a zpívali fřeso,ucímř se hlasy a s ustrašen~ tvářemi píseň: „Jak je nám blaze, že vlídného máme .učitele!” Milí kolegové! Zlčřňme pevné předsevzetí v tomto směru. Zkoušková místnost není kasárenský dvůr. Zedy klid, přívětivost a dobrosrdečnost — tak se o to s Boží pomocí pokousejte. Jistě se pak dočkáte nenadálého zázraku! Pozdravuje vás klidný* * Chápeme, je na pensi! Vojtěch Říhovský. 41 | ||||
|