|
| ||||
| ||||
|
rály")5 a j. v. Nebylo vždycky a všude přísného postupu vědeckého -- ostatně vždyf v tehdejších dobách se hudební věda jako samostatné odvětví vědecké teprve začala vyvíjet. A hned v začátcích vyvstával i u nás dvojí směr: jeden, jenž se obíral všeobecnými thematy hudební vědy, druhý, který téměř výlučně měl historickou její podstatu za předmět. Vytvářel se tak dvojí proud v estetice hudby; to bylo prakticky naplňování pojmu hudební vědy, jak její konstrukci správ-ně zachytil ve vědním oboru konkrefní logiky vynikající německý badatel Wilhelm Wundt ve svém obsáhlém spisu „Logik”: „... ist die Sonderung dieser Wissenschaft in etrne historische und eArne ásthetische Seite, wie sie bel der bildenden Kunst eben ersf zum Ausdruck zu kommen anfángt, zwingend erfordert .. "I
LI nás přimykali se uvedení i jiní pracovníci ve valné většině k onomu druhu hudební vědy, jež se nezabývala výlučně hudebními pojmy, nýbrž technickými předpoklady pro studium její historie. Prof. Dr Dobroslav Orel hned, jak začal se obírati hudbou, nalezl si předmět, jemuž se věnoval pak celý svůj život; byl to chorál; je zajímavo, že v prvé své zveřejněné zmínce o biskupském semináři v Hradci Králové' už upozorňuje bohoslovec IV. roku a správce sboru v Hradci Králové na chorál, jak ho v sobě má ,Ordinarium Missae", ,Graduale Romanum”, „Vesperale Romanum”. Prozkum chorálu hned v počátcích u Dr Orla byl veden přísně vědecky. A jsme-li u této věci: hudební vědě, a to její historii zůstal Dr Orel věren zrovna jako chorálu — po celý svůj plodný život. Ony specifické části hudební vědy třeba v té způsobě, jak je zavedl Wiliam Wolf8 ve své „Musik-Aesthetik”, nebo Hugo Riemann v ,,Die Elemente der musikalischen Aesthetik",' ty ho v jeho pracech nijak zvlášf nezaujaly, třebaže znalost speciálních hudebních disciplin byla u něho jedinečná a pomáhala mu právě v přesnosti jeho úsudků. Z našich estetiků zvlášf vážil si Dr Orel prof. O. Hostinského a prof. Karla Steckiera. LI prvnějšího nikdy nebyl zvlášf váben jeho estefikou směru Herbartova a Volkmannova, zrovna jako se z hloubky nezabýval vědeckými poznatky třeba z díla Maxe Dessoira či Lippse nebo Taina, Guyaua a Benedefta Croce. Ne že by pro tyto a jiné estetické systémy neměl zájmu (sám mi při návštěvě u něho vicervnu 1938 v Bratislavi uváděl k mým dotazům, že ne ve svých přednáškách, ale v semináři se zabýval všeobecnou estetikou a některými autory z ní), ale celý jeho bohatý, tvořivý život ho ve styk s těmito vědními,obory přímo ne-nutil. A přece k Hostinskému (i ke Steckerovi) svůj vztah měl. K Hostinskému mohla ho vésti přirozeně miethoda práce (třeba se o tom sám nevyslovil). Estetický formalismus v zásadě Dr Orla k sobě nestrhoval; byl mu jistě příliš abstraktním; zato empiričnost Hosti..7ského, tato pracovní methoda, podle níž prvým zdrojem badatelského usilování je žřuotní zkušenost, byla oběma badatelům v některých směrech společnou a vedla oba k vědeckým pracern o jednotlivinách; tu prof. Orel mohl co nejpříměji, bezprostředně navazovati na prof. Hostinského, a to vzhledem k dvěma Hostinského dílům, jimiž jsou: „Jan Blah~o.-slav a Jean Josquin” a „36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. sfolefí”. Prvé dílo bylo blízké Orlovi do všech podrobností, předmětem, dobou, způsobem práce, — druhé aspoň v závažných jednoflivostech (prolínání světské písně chorálem a opačně a pod.), a Dr Orel sám na tyto vzájemné vztahy ukázal ve svém článku „K šedesátým narozeninám univ. prof. Dr Hostinského, uver"elněném v našem časopisu.i° Článek je zajímavý i tím, že Dr Orel v něm zdůrazňuje, že v díle Hostinského: „Die Lehre von den musikalischen Kl2ngen” je obsažena zásadu, že logika skladby plyne nejenom z vazeb harmonických, nýbrž i melodických —Pato kausálnost že má určitý vztah i k církevní hudbě. A ještě jed- 5 Cyrill r. 1888. c Ve spise „Logik — eine LIntersuchung der Prinzipien der Erkenntnis und der Methoden wissenschaftlicher Forschung — III. Band — „Logik der Geisteswissenschaften” str. 349. — ten-to druh logiky podle Gomtea (i u nás) je jako k o n k r e f n í l o g i k a uváděn. 7 Viz Cyrill r. 1894, str. 52—53- 8 Musik-Aesthefik in kurzer und gemeinfasslicher Darstellung — Stuttgart, Carl Griiningen 1895. ~' Berlin a Stuttgart — W. Spemann 1900. 10 Cyril, roč. 1907, str. 20—22. 50 | ||||
|