|
| ||||
| ||||
|
hudbu možno zde posuzovali s ryzího stanoviska hudebního. Prakticky tuto
svou zásadu prováděl prof. Orel zcela důsledně — všimněme si třeba oné po-známky o církevní hudbě W. A. Mozarta, J. Haydna atd. ve spisu: Základní rysy o historii hudby chrámové, zvlášf chorálu, od prvních let křesfanských až na dobu naši,11 kde dobře rozlišuje ryzí hudební hodnotu církevní hudby jmenovaných skladatelů a jako zvláštní přikládá na posuzování církevních skladeb měřidlo !f, turgicko-,estetické. Je zajímavá tato klasifikace církevní hudby; především proto, že je přiznána církevní hudbě samostatnost. — Naši přední badatelé uznávali tuto její povahu — myslím na F. Z. Skuherského, který ve svých „Formách hudebních” právě na církevní hudbu položil zcela zvláštní důraz, a zrovna tak činil prof. Karel Stecker af v „Dějepisu hudby”, či ve „Formách hudebních”, nebo ve svých pracech monografických. Stavění církevní hudby pod zorný úhel idey krásna (podle Hostinského) je dnes už nečasové, zato však zjiščován,í historického pozadí 'e velmi důležité pro povahu vědecké pracovní metody. Do všeobecných hledis v pra-cech Orlových patří zajímavé rozřešení poměru mezi hudebním uměním a liturgikou. Pravidelně se tento vztah řeší tak, že se liturgie uvažufe se stanovíska theologického, !nikoliv estetického (a podle toho jako do závěru se dořešuje i stanovisko podstatných pajrnových náležitostí hudby duchovní a církevní); sám jsem se o podobné řešení pokusil ve svém „Karlu Steckerovi v jeho hudbě círke~mí".11 Prof. Orel v uvedeném článku „Liturgie a umění hudební” se zdarem vylíčil nám pojmové náležitosti liturgie: „Liturgií se stanovíska,uměleckého rozumím souhrn úkonů a slov, jež se k sobě váží na základě estetických zákonů — umění hudební jest k liturgii v poměru podřadném právě tak jako umění mimetické. Umění hudební jest ve službách liturgie jako rov,nocen;ná část s uméními ostaAními, to jest řečnickým a mimetickým.” Tuším, že v tomto nalezeném spoji dvou estetických podstat prof. Orel šfastně zjišfuje dva typické znaky: je tu především jednolítost v rámci mešní líturgíe, již vyžaduje pro liturgii a církevní hudbu; pak je tu zkušenost, že je to křesčanská líturgíe, která propůjčuje hudbě ráz,náboženský — ,hellenské prvky prosycují se náboženským zanícením”, vytvářejí se samostatné písně lidu, následují umělecké projevy kleriků, u sv. Řehoře se konsoliduje chorál, vytváří se hudby polyfonní, instrumentální, pak barok —ale po něm... prostory chrámové touží opět... po lidském zpěvu — liturgie jest zkrášlena polyfonií snovým harmonickým rouchem, vlitým do vícehlasu Palesfrinova. Tak velela reformní církevní hudba v polovině 19. věku." Konkretnosf v hudební vědě u Dr Orla kryje se ve svém praktickém základu s oním pracovním směrem, v němž se projevoval i prof. Karel Stecker, snahám Orlovým velmi blízký; u prof. Steckera padá tu hlavně jeho „Dějepis hudby” v úvahu, pak názor na samostatnost církevní hudby. Nejšířeji a nejbezprostředněji zapůsobila na prof. Dr Orla universdtní škola rvienská. Jeho doktorát, jehož dosáhl při promoci ve Wienu 22. červenc; 1914, naprosto nebyl formalitou. Už jeho doktorská rozprava to dokládá: „O mensurální hudbě a notovém písmu v Cechách do r. 1540.” Jsem přesvědčen, že svou dosavadní metodu vědecké práce na wienské universitě Dr Orel jen víc utvrdil a prohloubil; a vliv Dr Proske, Dr Wifta, Dr Kornmúllera,15 Dr Karla Weinmanna, Dr Hab-erla, Petra Wagnera, E. Stehle, P. Criesbach~era (k nejpodrobnějšímu studiu právě tohoto badatele mne Dr Orel víckrát nabádal) a m. j. z Německa stejně vydatně působil. Tak Dr Orel se vypracovával vědecky stále výš, až v listopadu 1919 byl jmenován řádným profesorem hudební vědy na universitě Komenského v Bratislavě. Tam mohl všechny dosavadní výsledky své práce uložit jednak do svých přednášek, do zřízení svého semináře, do organisace hudebně vědecké práce na Slovensku, do vytvoření svých vědeckých děl největších. Jeho přednášky pohybovaly se přesně v rámci hudební vědy, onoho hístoricky usměrněného oboru hudební vědy. Jeho seminář byl dokonalý (by1 jsem proveden jeho zařízením, byla mi ukázána vzorná knihovna, zastihl jsem účastníky semináře i staršího člena 13 Cyril 1898, str. 86. 14 Cyril 1939, str. 58-59. 15 Viz o něm Orlův nekrolog v „Cyrillu” roč. 1907, str. 32. 52 | ||||
|