|
| ||||
| ||||
|
— v piné práci při návštěvě v čertnnu 1938; byl mi vysvětlen i význam žákovských hudebních produkcí, jako předtím vyznačena podrobná technická průprava adeptů vědy ve všech směrech; byla mi vyznačena i cílevědomá organisace práce na venkově, zejména ve směru zachycování národních písní).
V těchto všech předpokladech pro vědeckou práci, jež od svých začátků znamenaly nejvážnější postoj ve vědě, mohl Dr Orel vytvářeti díla vědecky vysokých hodnot, zejména když byla u něho podivuhodná vloha a nelká láska k věci, jíž byl prodchnut celý jeho nejvýš plodný život. Aada jeho prací je překvapivá v počtu, dokonalá v jakosti, podivuhodná v obsahové šířce, kterou zabírá věky. Každý z nás vybral by jako nejvýznačnější Orlovy práce jistě jeho „Franusův kancionál” a „Hudební prvky svatováclavské”, díla již rozsahem vedle vnitřních svých hlubokých hodnot vyžadující si piné pozornosti, má-li býti prof. Orel vystižen v tom, co ho k dějinám hudebního našeho vývoje výrazně představuje a co znamená význačné soustředění. Rak už se ve volbě děl zvlášť významných můžeme rozcházeti — vždyť vědní motiv byl u prof. Orla pravidelně velmi šťastně volen a s podivuhodnou obratností probírán. Ve vědeckém prozkumu byla jeho ruka neobyčejně šťastna; strhoval ustavičnou svěžestí i ve výrazu vnějším, z níž vyzařovala pravidelně a zřejmě ušlechtilá dikce spisovatelská (na rozdíl od strohé řeči vědecké). Nuže, pro mne by byla jako další díla, jež by určovala ze šíře vědeckou podstať Orlovu: „Základní rysy o historii hudby chrámové, zvláště chorálu od prvních dob křesťanských až po dobu dnešní”, pak „Počátky umělého víoehlasu v Čechách” a „Český kancionál” a hlavně „Církevní zpěv”. „Kancionál Franusův” —začat byl v ročníIw XLI. roku 1915 našeho listu a do-končen v ročníku 1921; prvá obsáhlá Orlova práce zajímá hned metodou práce a vlastně ještě dříve: volbou tématu. Kancionál by měl vzhledem k obsahu nésti spíše jméno „(Graduál”; jeho autor není znám; není to rozhodně Franus, kališník, zaměstnáním soukeník a také purkmistr města Hradce Králové — Franus dal svým nákladem kancionál napsati.11 Způsob práce vnutil se prof. Orlovi samým obsahem díla a zajisté i současným stavem historického bádání hudebního u nás. A tak musil prof. Orel v tomto svém velkém díle probírati rozličné způsoby notace, zejména také bílou notaci mensurální i pinou. Rozebírá podrobně chorál z počátku 16. století; probírá latin skou i českou duchovní píseň. A ve svém díle koná vlastně dvojí práci: vysoce jemnou práci ediční, převáděje obsáhlé dílo do moderní dnešní notace; vedle toho paralelně podává poutavé rozborné výklady, jež už svým obsahem nejlépe dokládají, jak ovládal všechny podmínky stylu starého chorálu, jak se s ním sžil; resultáty jeho analysy vyznívaly navě a na-prosto přesvědčivě ; komparační metoda byla mu zde zvlášť vhodnou badatelskou pomůckou. Obsah Franusova ka:ncionálu, pokud od jednohlasu přechází ve více~ Mas, je zvlášť vděčným předmětem úvah autorových, neboť tu jeho předchozí znalosti, spojené s hlubokou intuicí badatelskou, mohly se rozvinouti do piných hloubek. Na konec několik autorových vysvětlujících vět ze závěru velkého díla: „V monografii,o kancionálu Franusově odráží se tedy hudební život literátských bratřin ve východních Čechách na počátku století XVI. Aby byl zachycen tento život v piném proudu jeho, bylo nutno hlavně při notaci písní jednohlasých i vícehlasých míti zření vedle Kancionálu Franusova i ke zmíněným dvěma sborníkům mladším, poněvadž Kancionál Franusův někde nápěvy jen cituje a jich nedokončuje. Rovněž při textech písní dbal jsem spíše celkového obrazu než kritického jejich rozboru. Studie,o Kancionálu Franusově má ráz bibliografický. V úvodu vysvětlen je význam černé notace mensurální ve století XV., která má v hudební paleografii české význačné místo. Pak podán je ucelený obraz duchovní písně kališné a vícehlasého moteftu s různými texty při jednotlivých hlasech ze století XV. Hudební podklady Kancionálu Franusova pocházejí z různých dob; setkáváme se v něm sice s některými, které obsahují oba kancionály Jistebnické a sborník Vyšehradský, ale pro mnohou píseň a motetE je Kancionál Franusův pramenem jedinečným, z něhož lze čerpati poznatky o vícehlasém umění starém (ars antiqua).” is ,Cyrill", roč. 1915, str. 28. 53 | ||||
|