|
| ||||
| ||||
|
„Hudební prvky Svatováclavské”, — dílo Orlovo největší v jakosti i rozloze, upoutává již svým způsobem pojetí. Pracovním tématem jsou dva naše základní chorály „Svatý Václave” a ,Hospodine, pomiluj ny", tedy je tu thema pro první část rozlehlého díla poměrně velmi úzké. Prof. Orel pracuje tu zase se svou analytickou metodou zrovna virtuosně, ale tentokrát dospívá i k nejvýš duchaplným závěrum synthese, vycházeje tu z hledisk neobyčejné šíře, zejména z historického ovzduší —Pato symbiosa dvou výlučných pracovních metod, vyvolaná thematem a přizpůsobená jeho povaze, nejprve uchvacuje při rozboru díla jeho prvé části. A další se tu v Témž rozborném výkladu souvisle přidružuje, af je už to výklad mešního formuláře svatováclavského, nazíraného jak s hlediska uměleckého či s hlediska liturgie; neméně poutavý je rozbor svatováclavského Officia a rozbor pramenů. Strhující silou upoutává způsob, jakým určil prof. Orel vznik písně „Hospodine, pomiluj ny” a vznik písně „Svatý Václave”. Tím doplnil skvěle autory historické a jazykozpytné (úvahy prof. Chaloupeckého, Weingarta a Jakobsona) a vyvrátil mylná stanoviska, jež ohledně těchto dvou chorálů předcházela. Význam tohoto šfasfného badatelského kroku vstoupí do jasnější-ho světla, když si uvědomíme, že jmenované písně jsou vlastně přesvědčujícím výrazem jednak slovesné, jednak hudební mohoucnosti národa a že tak v bohatém toku duševní zdatnosti národní v tomto oboru získává se celé století v časovém průběhu pro dohodnocení jistě nejprůraznější schopnosti duše národa; správně na to poukázal josef Veselka v článku „K sedmdesátinám Dr prof. Orla” .1' Kniha poctěna národní cenou a cenou „Duchovní akademie”; ve vědecké i širší veřejnosti získala si cele zasloužené přízně a jméno autorovo už jen pro ni bylo by povýšeno mezi význačná jména v dění národa.
Z posudku stěžejního díla prof. Orla aspoň několik vět prof. Dr R. Jakobsona:ls „Jemná musikologická rozprava Orlova výmluvně potvrzuje a prohlubuje závěry filologického bádání z poslední doby. Srovnávacím rozborem písní „Suatý Václave” a „Hospodine, pomiluj ny” dospívá k závěru o jejich dobové blízkosti a slohové příbuznosti: „Jejich společnou matkou je slovanská liturgie a oťeem recitativ Kyrie elejson. Obě se zrodily v ovzduší románského umění.” „Z hojného mladšího materiálu, pečlivě zpracovaného a namnoze nově objeveného Orlem, zaznamenávám aspoň dvě sekvence Čecha dominikána Domaslaua, představitele české školy skladatelské z posledních let vlády Přemyslovců, hudebního skladatele a básníka: ,Dulce melos”, zbásněnou legendu svatováclavskou a latinskou sekvenci o Božím Cěle, která je pod vlivem skladby Tomáše Aquinského „Lauda Sion” a musí být prozkoumána ve svém vztahu k tak zvané Kunhutině písni, soudobému ohlasu sekvence Tomášovy, psanému česky. At se zjistí jakkoliv příbuzenský poměr, je pozoruhodné, jak rychle reagovalo české klášterní prostředí dvěma skladbami na dílo sv. Tomáše z r. 1264. V poučné konfrontaci latinských liturgických textů svatováclavských a jejich husitských překladů do češfiny zvláště upoutává sklon některých překladů, který postřehl Orel, přesunouti text do oblasti sylabického zpěvu, takže někdy skoro každé slabice odpovídá slabika českého textu, jenž je delší a rozvláčnější latinského originálu. Po této práci jedinečné erudice a obdívuhodné píle, ba sebeobětauostí lze jen přá- ti autorovi, aby dovršil co nejdříve další dva díly své trilogie — díly věnované hudebním prvkům svatovojtěšským a svatoprokopským.” Přicházím k další Orlově práci, jíž jsou „Základní rysy o historii hudby chrámové, zvlášč chorálu, od prvních let křesčanských až po dobu dnešní-.1I Pro mne je tato práce proto tak významnou, že má myšlenkovou základnu pomyslitelně nejširší, jak může býti; vždyf je to vlastně historie vývoje katolické hudby od jejích začátků do dneška; předmět, který předpokládá úporné studium v celých letech, úpiný prožitek stylu katolické hudby církevní — ve stručných, jenom letmo nadhazovaných větách jsou myšlenkové výsledky, které to jasně do-kládají; a nejvýznamnějším jsou právě závěry v zakončení díla, které už novou církevní hudbu, hudbu reformovanou, a před ní hudbu baroka i rokoka ,a hud- 17 ,Ak,ord”, roč. 1941, str. 175- 18 „Slovo a slovesnost”, list pražského 1in~uistického kroužku, roč. 1938, str. 41-43. 19 „Cyril”, ročník 1898. 51 | ||||
|