|
| ||||
| ||||
|
bu beethovenovskou, hledí zafřídit právě se zřetelem na povahu chorálu i sfaroklasické hudby církevní. Tato Orlova práce hísčorická promítá se už v dne-šek a zkušeně analysuj.e i hudbu z Regensburgu reformovanou, i z ní vycházející naši reformovanou hudbu českou. Bud' mi dovoleno, abych aspoň věty, v nichž prorážejí výsledné pravdy této práce Orlovy, zde uvedl; především jeho stanovisko k římskému chorálu a polyfonii starých: „Po výtce církev-ním zpěvem je římský, čili gregoriánský chorál, a kromě něho váží si Církev zvlášf polyfonie; každý z těchto druhů zpěvu může býti provázen hrou na var-hany nebo na nástroje; tento instrumieníální doprovod Církev, připouští, ale ní~ kdy nezavádí, kds ho nebylo.”
Zabývá se dobou úpadkovou; „W. A. Mozart, josef Haydn, L. Beethoven, Cherubini, Vitásek a J. D. Zelenka tvoří čestnou výjimku; jejich skladby jsou cenné aspoň po strá.`zce hudební, ale hodí se spíše pro koncertní síně než pro úkoly liturgické; mají na sobě ráz doby a pravidel liturgických nezachovávají. Ano i některé skladby Horákovy a Fůhrerovy jsou hudebně cenné v!r mohlo by se jich užíti, kdyby byly spráuné t liturgicky.” ° Nejdůležitější pro nás je závěr této vysoce významné práce Orlovy, kde se jmenují z našich lidé, kteří se o chorál a polyfonii nejvíce zasloužili: J. Foerster, F. Z. Skuherský (kteří zahájili u nás reformu) — pak J. Cainer, Fr. Chlum, J. E. Zelinka, Ot. Sm,olík, J. A. Starý, univ. prof. Dr J. Pachta, P. Emilián Paukner, Fr. Hruška, J. C. Sychra„ spirituál F. Endler, P. J. Molifor, P. Karel Konrád, biskup Ed. Brynych, Dr Mrštík, J. Wiinsch v Čechách; na Moravě P. Křížkovský, J. Nešvera a Fr. Musil Škoda, že prof. Orel — asi pro souměrnost v rozboru — nevčlenil nám v foto své dílo jednotlivé skladatele; jsem nucen hledati dovětek k této významné práci de. Tak třeba k Beethovenově hudbě církevní; kritisoval jednou provedení Beethovenovy mše ,solemnis" v Praze21 — o jejím významu reprodukoval místo rozboru, vydaného „Hlaholem”, který mši zpíval: „Ve mši Bachově vyjádřen jest názor křestana, jdoucího oddaně za Kristem, kdežto u Beethovena ztlum-očen názor člověka, probivšího se k Bohu peřejemi pochyb a vnitřních rozporů.” Citace bez poznámek; prof. Orel tu s vysloveným stanoviskem patrně souhlasil. Ještě bude tu upoutávati stanovisko prof. Orla o nejužším vztahu naší církevní hudby k reformované hudbě z Německa, a to ve směru, jak jej udával Regensburg. Profesor Orel byl z přesvědčení vyznavačem tohoto učení a bojoval za jeho pravdu celý svůj život. Tento zásadní vědecký postoj k věci může nám dolíčiti vlastní vvjádřéní Orlovo třeba z úvodu k jeho práci „Z korespondence Pavla Křížkovského":”" V letech sedmdesátých minulého století zasáhl mocný proud reformy církevní hudby Čechy a Moravu. Proud ten přišel z K,é~ mecka, kde proti instrumentálnímu slohu epigonů Haydnových a Mozartových začal neúprosný boj dr. Witt, pokračoval v něm dr. Haberl. Witt byl přítelem a stoupencem Liszfovým, od něhož se naučil vokální technice sborové; Haberl ponořil se jako hudební historik do starých památek 15. a 16. věku, mnohé z nich vydal, a vedle chorálu polyfonii doby Palesfrinovy učinil základem re-formy církevní hudby po stránce vědecké, komposiční i propagační. Snahy a úspěchy Wittovy a Haberlovy i jiných v Německu povzbudily celou řadu vynikajících mužů v Čechách a na Moravě, aby vrátili chrámové hudbě čistotu vokálního slohu školy římské a zbavili ji nevkusů barokních výstřelků instrumentálních. Včelo těchto reformátorů se postavil Ferdinand Lehner. Na Moravě pro diecési olomouckou a brněnskou zvolen byl Pavel Křížkovský v Brně." P. Pavla Křížkovského vůbec si prof. Orel vysoce vážil. V tomto místě bych upozornil na posudek Křížkovského práce v oboru hudby církevní; prof. Orel vyzdvihuje tu nejen skladatelskou a dirigentskou zásluhu Křížkovského, nýbrž i jeho usilování propagační (memorandum arcibiskupu olomouckému Fúrstenbergovi). A zhodnocení Křížkovského jako skladatele: ,, ... v rámci tehdejších reforem komponuje četné duchovní a liturgické skladby. Odlišuje se však od 20 „Cyril”, týž nočník, str. 59. 21 „Cyril”, roč. 1907, str. 48. 22 „Sborník filozofickej fakulty university Konyenskéh,o v Brafislave% str. 3. 55 | ||||
|