|
| ||||
| ||||
|
epigonů zakladatelů reformy Liszta a Witta tím, že nepostačí mu jenom správnost liturgického textu, nýbrž že k němu komponuje hodnotnou hudbu, avšak i zde v duchu národním. Z nich největší popularity došly: dvojsbor „Svatý, svatý, zpíváme”, „Pašije”, fříhlasé ,Pequiem" a shor se sólem „Pastýř ,a poutníci”. Nejlépe uctívá jméno Křížkovského v církevní hudbě prostý lid, který ve zbožném zanícení vroucně zpívá píseň „Ejhle, svatý Velehrad už září” na slova Soukopova r. 1863 k velehradským slavnostem.21
Pro prof. Orla jsou další dvě drahá jména, jimž pro vývoj naší hudby církevní připisuje význam stěžejní: Karel St,ecker a J. B. Foerster. Steckra si prof. Orel i jako skladatele vysoce vážil; Trpce snáší, že prof. Wiedermann v jednom ze svých koncertů, jenž měl podávati trochu přehledu ve varhanní literatuře (byl to koncert konaný 13. března 1,915 v Praze), vynechal právě sonátu K. Steckra.21 Sám píše o Karlu Steckrovi v „Cyrilu” výstižnou poznámku k jeho abrahamovinám; doceňuje ho jako skladatele, který razil nové cesty skladbě církevní („Te Deum", „Missa solemnis”, „Ave Maria”, „O salutaris"), objevil motefto „Qui eonfidunt in Domino”; vydal sbírku mofetf a českých koled. A J. B. Foerster? Miláček Orlův — hodně o něm psal, ale tyhle věty jsou zvlášf vý,, mluvné pro uznání vřelosti uměleckého zhodnocení církevní hudby Foersterovy: „A doba nová?. .. Navazuje v hudbě církevní na světskou. Smetana kom-ponuje právě tak svá offertoria jako ,Českou píseň”, a J. B. Foerster přenáší techniku své světské vokální sborové literatury na mešní skladbu „Hospodine, rozpomeň se země” k fexfu X. Dvořáka. Mám podati přiléhavý typus doby nejnovější? Máme jej? Ano. Je myšlen pro mešní liturgii, při níž kněz nezpívá a při níž jen pěvecký°sbor tlumočí náladu jednotlivých mešních částek. Je to skladba katolického Bacha, J. B. Foersfera, „Hospodine, rozpomeň se země...”, věštící nové směrnice duchovní skladby, zbarvené duchem českým; jež povznáší duši lidskou jako mystickou nevěstu ke Kristu na peruti nejmodernější harmnonie... 5 Prof. Orel zasahoval velmi často do posudků rvavější hudby církevní. Zasáhl druhdy do kritických sporů ,Velkopáfeční meditace” mého otce. — ;,Venkov" ji odsoudil, „Smetana” co do původnosti a českosti výrazu rovnal ji hudbě Smetanově; prof. Orel odmítl stavěti skladbu vedle hudebních geniů; „ale při-rovnávám ho (Sychru) k ostatním církevním skladatelům českým doby nyněj- ší; ~a tu jest říci, ~e ve,dGe Steckra Sychra má nejčistší ráz církev:nosti".21; Něja- kého soustavného vypracování, v němž by byl podán vývoj české církevní hudby novější, vylíčení průběhu vývoje jejího od doby reformy její podle obdoby z Německa, nám však prof. Orel nenapsal. Za mé návštěvy v Bratislavě, jak jsem se o ní nahoře zmínil, poukázal jsem prof. Orlovi na závažnou mezeru v literatuře naší církevní hudby, kterou jsem spatřoval v tom, že není právě foto údobí naší hudby řádně zachyceno; prof. Orel, vycházeje z mých pokusů'o podobizny našich největších skladatelů církevních (právě za jeho redaktorství v „Cyrilu” vyšla moje práce o Steckrově mši „solemnis”, „František Hruška”, ve „Smetanovi” jsou pojednání o ,Stabaf Mater” J. B. Foerstera, „Missa Jubilaei solemnis” od J. Foerstera a f. p.), uložil mi důrazně, abych v těchto pracech pokračoval; slíbil jsem mu to a snažil se příkaz vypinit. A když prof. Orel pře-sídlil z Bratislavy (v r. 1938) do Prahy, mohl jsem již pracovati na úkolu mně svěřeném přímo ve srozumění s ním. Přicházíval jsem k němu s vlastními náměty, z nichž o základních těžších otázkách jsem jednal ještě před vydáním svých věcí. Tak tomu bylo zejména v případu mého rozboru o pojednání „J. B. Faersfera hudba duchovní a církevní”, uveřejněném v „Cyrilu”, roč. 1939 a 1940," j,ež jsem mu celé přečetl (šlo tu zejména o sporné hledisko v pojetí Foersferovy hudby duchovní a církevní — v mém článku, odst. I. „Myslitel” (Člověk nadčasový); prof. Orel neměl tu nejmenších námitek. 23 „Věstník pěvecký a hudební”, roč. 1935, článek: „Odkaz Pavla Křížk,ovského českému pěvectvu”, str. 71. 24 Viz referát v „Cyrilu”, roč. 1915, str. 45. 25 Viz článek: „Liturgie a umění hudební”, v poznámce 12. citovaný. 26 „Cyril” roč. 1915, sír. 73• (Kritika provedení.) 27 „Cyril”, roč. 1939, str. 77-86, roč. 1940, str. 4-15. 56 | ||||
|