|
| ||||
| ||||
|
Velmi se zajímal o Dvořákovu hudbu duchovní a církevní. Nesl velmi Těžce, že ani v našem listu v jubilejními roce nikdo se o této hudbě nerozepsal; bylo mi to podnětem, že jsem se,o to — vzdor nedostatku času — pokusil sám; ústně jsem mu podal svůj plán aspoň v náznaku; schválil mi jej a pro otázku průkazu Dvořákovy katolicřty upozornil mne na skutečnost, že Dvořák skládal také hymnus „Tu Trinitatis unitas” na Text, ejž mu mohl k disposici poskytnout katolický kněz z modliteb v breviáři. Když pak vyšlo moje pojednání ,Dvořákova hudba duchovní ,a církevní",28 vyslovil mi s obsahem piné uspokojení. Pozor-ně sledoval moje posudky :a články v našem listě, zejména pak úvahy o naších církevních skladatelích, v nich souhlasil zásadně vždycky. Mohu tedy s bezpeč-
ností tvrdítí, že moje názory na vývoj naší novější církevní hudby ve zpraco- vání třeba jednoduchém, ale ve snaze uplatniti naši novou církevní hudbu podle jejího významu a uchovati tak posudek jednoho z generace, který se s duchovní a církevní naší hudbou snažil podle možnosti sžíti, jsou v piném souladu s tím, co by byl psal z nás všech nejzkuše;nější a nejschopnější; lítost, že tak nemohl již učiniti právě on, předem pro Tento úkol povolaný a vyvolený celou svou životní průpravou i zkušenosfí, ovšem zůstává. A jedná se zatím jenom-o podobízny jedinců — zbývá úkol dopsat aspoň nejvýznamnější. Děj:lnné vylíčení vývoje naší nové hudby duchovní a církevní, tolik důležité pro dějiny naší nové hudby vůbec, stává se rovněž naléhavostí dneška; naléhavostí proto, že v posledních dvaceti letech dovedli jsme zanedbat (nejen ve vědě, ale i v umění) tento obor hudby až hříšně; hřivna velké vlohy národní byla v této době nezužitkována a dík prof. Orlovi, že byl z ,oněch několika, kteří porozuměli a Trpělivě pracovali tam, kde byli,od mnohých i zneuznáváni, opomíjeni; právě památce prof. Orla jsme povinni, abychom dopinili také tento úsek práce. Sem by patřila i stat „Církevní zpěv”, uveřejněná v „Českém bohovědném slovníku” (pořádá Dr Ant. Podlaha). Je to ryze vědecká práce, jež nesel v sobě zásadní znaky vědeckého usilování Orlova: podivuhodná zkratka s obsahem (jen jeho úsudky, kolikrát jedinou větou nadhazované, jak jsou důležité?), jenž by v podrobném rozboru snesl podrobné vydání knižní. Je to pro nás dosud rnej- hodnotnější věc, která byla v oboru církevní hudby vydána. Dějiny církevního zpěvu podány jsou vyčerpávajícím přehledem od nejstarších dob až po dobu dnešní. Zajímavé jsou některé názory; na příklad tvrzený vliv Lisztových kom-posic (ryze vokálních) na Fr. Witta (námět, který by si vyžádal velmi podrobného rozboru — sám bych byl téměř opačného názoru); velmi sympatickým je mi postoj prof. Orla k Ant. Brucknerovi; jsem tu Téhož mínění a podepsal bych větu: „V Rakousku nedoceněného dosud významu” je A. B.; u nás na necírkev+-nost hudby Brucknerovy kdysi upozorňoval K. Stecker („Dějepis hudby"). Zel, že souměrnost při koncepci tohoto pojednání bránila autorovi, aby u naší novější církevní hudby se spokojil výčfern jmen. Tento „Církevní zpěv” a ony „Základní rysy o historii hudby chrámové” jsou věci sauvíslé, až na to, že ,církevní zpěv zabývá se povšechně šřrším tématem a že pracuje přísnější védeckou metodou (což vidno i z připojené použité literatury). V pozůstalosti profesora Orla nachází se ještě speciálník královéhradecký; na povinnosti v tomto směru správně upozornil profesor Gracián Černušák ve svém nekrologu o profesoru Orlovi v Lidových novinách. Výstižně zhodnotil přepisovací činnost profesora Orla jeho žák, profesor Bohumil Špidra: „Je třeba si uvědomiti, že vědeckým zhodnocením a prakfickými přepisy do moderní notace navrátil (prof. Orel) národu nepřeberné bohatství hudební kultury, která byla po dobu několika století přervána a upadala téměř v zapomenutí."29 Budeme-li piniti uvedené a další souvislé povinnosti, budou aspoň částečně napiněny vsechny krásné výsledky Orlových prací, zejména i spisu: „Základní rysy o historii hudby chrámové, zvlášť chorálu, od prvních dob křestanských až po dobu dnešní”, jež jsou zkratkou, která ve svém obsahu mohla lehce být vyčerpána knihou. Detailní prací většího rozsahu, jež se dobře pojí k předmětu právě uvedenému, „Cyril”, roč. 1941. Viz „Věstník pěvecký a hudební”, roč. 1940, str. 196. 57 | ||||
|