|
| ||||
| ||||
|
mešní kancionálek", „Cyrilský kancionálek Dr Franfiška Kolíska”, „Plesy duchovní” od Holaina, „ iIpiný kancionál arcidiecése olomoucké”, Geisslerovy „Zvuky nebeské”, Brynychův „Oltář”, na němž prof. Orel spolupracoval, „Cesta k věčné spáse”, v brněnské diecési zavedená) .s A stále pracuje na přípravách pro kancionál, jenž měl míti platnost všeobecnou; referuje v „Cyrilu"13 o zásadách, stanovených zvláštní komisí, která pracovala od roku 1907 na novém kancionále. Tyto zásady obsažně shrnul a uveřejnil prof. Orel v pojednání „Nápěvy v novém zpěvníku pražské diecése"3I ve větu: „Zpěvník obsahuje písně všech sice slohů, ale ve výběru přísně uměleckém”; a v roce 19181” ve stati „Český kancionál” doprovází věc podrobným výkladem lifurgicko-historickým. A na konec musil prof. Dr Orel doznati sám:' „Poněvadž však bylo nesnadno mnohotvárnou prací několikačlenné komise dosíci hudebně i textově souhlas-ně jednotného výsledku, byl úkol ten svěřen po stránce textové prof. Vladimíru Hornofovi, a po stránce hudební podepsanému.” A hned také doznává potí-že práce: „Není souborného vydání písní a jejich variantů textových i hudebních na podkladu historicko-kritickém, jakému se těší jiní národové kulturní... podepsaný jal se katalogisovati rukopisné sborníky po českých archivech a museích, sbíral na kruchtách a u milovníkůceské písně notový materiál, sledoval
u každé písně její hudební i textový vývoj a přijal pak do ,Českého kancionállu” bud' znění původní, jak vyšlo z dílny umělcovy, nebo snažil se zachytiti vrcholný bod vývojové linie, když nebylo možno dopátrati se melodie původní. Bylo třeba vzíti zřetel k písni všech vyznání, v době nejstarší hlavně k písni husitské a českobratrské, ze všech nejbohatší. By10 však třeba podati obraz písňové literatury dob všech, tedy i doby barokní. I z ní vybrány byly písně relativně nejcennější.” A prof. Orel vybral i novější písně umělé a včlenil je do svého kancionálu; i tento výběr je velmi zajímavý. Zastoupeni jsou: Douša, Foerster, Gregora, Holain, Křížkovský, Kubát, Macan, Musil, Omáčka, Říhovský, Suchý, Sychra a — sám prof. Orel. Od něho jsou tu: modlitby „Anděl Páně” a ,Pod ochranu tvou" a dále „Litanie o sv. patronech” (podle písní „Svatý Václave” a „Hospodine, p-om,iluj ny"), pak „Nešpory mariánské” a úprava „Nešpor o Nejsvětější svátosti”. „Český kancionál” prof. Orla čestně se dnes řadí k velkým kancionálům z dob minulých — je to práce přísně vědecká, která praktický cíl sleduje také (a dělá to správně) v úpravě textů, jež přibližuje dnešní době. Krásně zdůraznil prof. Orel svoje zásadní stanovisko, podle něhož vložil do svého. kancionálu naše duchovní písně všech dob; vylučoval možnost zveřejniti v něm jenom nápěvy žijících skladatelů: „Ale tento odvážný krok bylo lze učiniti tenkrát, až národ odloučí se i v jiném umiění od své minulosti a zapomene na svou historii. A toho bohdá nebude nikdy."3' „Českým kancionálem” prof. Orel zapsal se v dějiny duchovní písně nejvýš záslužně — zvlášt znatelé jeho díla neopomíjeli poukazovati na stěžejní význam této práce pro lidovou píseň duchovní (Msgre Boháč, prof. Miiller, Dr Stříž). Prof. Múller napsal:38 „V kancionále samém ovšem není viděti, co vykonáno práce při každé písni, co úvah a poradí stálo stanovení definitivního znění jediné písně — bylo by si přáti, aby na tomto poli bylo pracováno dále...” A Dr Stříž:39 „Z mnohaletých hlubokých a vytrvalých studií se zrodilo Orlovo dílo pro národ nejvýznamnější, Český kancionál`; v něm jsou sebrány lidové písně duchovní podle původního znění a v úpravě textu, jež si vyžádal vývoj jazyka i poetiky. Nejmilejší odměnou Dobroslavu Orlovi za jeho poctivou práci bude, stane-li se Český kancionál majetkem národa a budou-li jeho ryzí a hodnotné písně hlaholiti ve všech našich chrámech.” Vedle jiných, vesměs nejuznalejších posudků ,Českého kancionálu” je tu vý- 32 Srov. „Cyril”, roč. 1888, str. 88, pak předmluvu k ČJeskému kancionálu Orlovu. 33 „Cyril”, roč. 1917, str. 83—86, pak 100—102. 31 Uveřejněno v „Časopisu katolického duchovenstva”, roč. 1917. 35 V časopisu našem na str. 65—71 a 89—92. 36 V předmluvě k ,Českému kancionálu”, str. VIII. 37 Tamtéž, str. XIII. 38 „Cyril”, roč. 1921, str. 81. 33 ,Cyr11% roč. 1940, str. 99. 59 | ||||
|