|
| ||||
| ||||
|
stižný hlas velkého znalce naší církevní ,a duchovní hudby, mistra J. B. Foerstcra, jenž ,napsal:-10 „... stvrzuji, že nejen výběr písní, ale i způsob notace jsou výborné. Co do výběru položena hlavní váha právě na písně doby staré a na písně zlidovělé v českých zemích. Vybrány typické písně různých period; že nebyla po-minuta doba baroka, je chvályhodno, jelikož přijaty ve sbírku i zde ukázky pině vyhovující požadavkům vkusu a důstojnosti chrámové hudby. Co do nápěvu dbáno všady jejich ryzosti, původního, pozdější dobou a navyklostmi neovlivněného znění, zničeno roztrhávání v části, jež nejednou rušily ve strofické písni, a kde nebylo lze,obejíti změn zdomácnělých, podáno i znění původní i dnes,obvyklé, takže jest umožněno nejen srovnání obou melodických linií, ale i návrat k ryzí původní notaci.”
Zakončuji tento strohý referát o „Českém kancionálu” posudkem Msgre Jana Boháče:11 „... Prof. Dr Orel stal se duší veškeré práce... Český kancionál` je chloubou naší doby, skvělým dokladem píle, uměleckého nadšení a lásky českých učenců a katolických kněží, je mohutným holdem české písni duchovní a důležitým elementem pro konsolidaci poměrů náboženských i národních.” Spolupracovníci prof. Orla — profesoři Hornof a Vosyka (slovo a harmonisace) — velmi dobře práci Orlovu zapodpořili. Původní vydání „Českého kancionálu” bylo dopiněno o vánocích roku 1922 zkráceným vydáním pod názvem „Malý kancionál”. Probral jsem se zatím nejobsáhlejšími praxemi prof. Orla, jež obsahově vykazují určitou spřízněnost — spájí je velká vědecká Orlova láska k starému chorálu a písni duchovní; je mezi nimi dána souvislost v plánu; jde vesměs,o širší základnu, kterou dává bud velký časový dějinný záběr („Základní rysy o historii hudby chrámové", „Počátky vícehlasu v Čechách”, „Český kancionál” nebo „Počátky umělého vícehlasu v Čechách”, „Církevní zpěv”, i fragment ,Kancionál církevního zpěvu"), nebo hluboká závažnost thematu („Franusův kancionál", „Hudební prvky svatováclavské"). Jdu-li dále po stopách vědeckých prací prof. Orla, vybírám z nich (jde mi o to, abych je trochu srovnal co do obsahu a učinil je přehlednými) ony, jež jsou m~o,nografíckého rázu a znamenají bud doplňky k rozsáhlejším Orlovým pracím („Hospodine, studnice dobroty”, ,Hospodine, všech věcí Pane", „Narodil se Kristus Pán”, ,Dies esf laefitiae", ,Vstalt jest této chvíle"), nebo zase jsou výňatky z větších prací Orlových („Náš milý svatý Václave", „Hospodine, pomiluj ny”, z „Prvků svatováclavských”; „Vznik písně Svatý Václave"', jenž je přímým otiskem z citovaných „Prvků"). Aspoň stručný výtah z prací prof. Orla, nejprve uvedených, strhujících thematem a vyjadřovaných prostou zkratkou, která však dokonale vysvětluje a pa-učuje. „Hospladírne, studnice dobroty` 12 je trop, je to Kyri~e, a náleží svou melodií mezi starší chorální zpěvy církve katolické; nejstarší zápis v Čechách je v rukopisu ,Vcrsus super offertoria” z r. 1235 (ale nelze tvrdit, že zmínený ru,-kopis je původu českého), pak v ,Slavětínském kodexu”, původu českého. ,Slavětínský kodex” se intervalově shoduje s tiskem edice vatikánské, úchylky pra-nepatrné jsou ve vazbě ligatur. Jen texty v českých památkách jsou od jinde užívaných poněkud odlišné; podle toho byla česká hudba sice podle tehdejších náhledů církevních, ale šla svou vlastní nestou. Charakteristický cantus firmus hodil se i umělým skladatelům k vícehlasému zpracování. I u nás ve Speciální-ku královéhradeckém je trojhlasá skladba tohoto Kyrie; utrakvisté přeložili text do češtiny a dána i do českobratrských kancionálů a určena pro dobu vánoční. Tyto české kancionály liší se od chorálu římského v tomtéž jako Slavětínský kodex. Specificky česky'm zjevem je, že se v mnohých kancianálech vy-skytuje dvojnásobná interpolace. Toto Kyrie má velkou cenu melodickou i historickou. „Hospodí:ne, všech věcí Pane-13 j,e Kyrie z liturgie katolické, jež byla interpolováno latinským textem. Ale zpíván byl jeho nápěv i na text český. V památkách z Čech je původní neinterpolované toto Kyrie v rukopisu ze XIV. století 40 Do schvalovacího prohlášení „Českého kancionálu”. 41 „Cyril”, roč. 1921, sír. 35. 42 „Cyril”, roč. 1907, str. 2—11- 43 „Cyril”, roč. 1907, str. 2—11- 60 | ||||
|