|
| ||||
| ||||
|
prázdnotu většiny těchto náhražek a s bolestí chápeme, že odstraněné a překotně obětované varhany a jiné památky nedají se již shledati, třebas bychom je rádi opět postavili na místo reformních náhrad. Vzpomenu-li osudu jen těch pražských varhan, kterými jsem svrchu doložil úpadek porozumění pro eminentní hudební funkci positivu v zábradlí kruchty, musím dodati o varhanách jako celku, že u sv. Štěpána byl Tehdy odstraněn barokní nástroj o 22 rejsfřících, který ještě v polovici stol. XIX. byl počítán k nejznamenitějším z varhan pražského patronátu, že skončil v dílně Eisenhutově, kam se dostal jako pouhý materiál za 119 zl. a tak učinil místo reformním varhanám o 25 rejsfřících, postaveným za sjednanou cenu 6400 fl. r. m.,.~e rak~okové varhany s 15 rejstříky od sv. Petra mu-sely ustoupiti :novým v tónu ekválním se 20 rejstříky za 4978 zl. rak. čís., při čemž vzaly za své v dílnách Petrových, kam se dostaly dokonce jen za 65 zl., že
u Nejsv. Trojice na Spálené ulici nastoupil reformní stroj s 15 rejstříky na místo starého 0 17 rejsfřících, kde nový stál 3090 z1. a starý převzala firma Rejna & Gerný za 50 zl. r. m. s tím, že jej odstraní na vlastní účet, že krásné barokní var-hany se 22 rejstříky v kostele sv. Jindřicha nahradil stroj o 25 rejstřících, se-stavených v duchu reformy a v ceně 6225 zl., a staré varhany převzal Petr za 150 zl., a že u sv. Ignáce byl odstraněn starý píštalový stroj, nový že byl vestavěn do skříně po bývalých barakových varhanách, že byla ponechána i skříň positivu v zábradlí kruchty, ale jen pro ozdobu tak, že positiv, zbavený píštal, oněměl. Ve všech uvedených případech zvítězily pouhé Technické vymoženosti nad svrchovanými zájmy krásného varhanního tónu. Však to vše je již hodně dávno, i celé půlstoletí a ještě více za námi. Tehdejší pokažený vkus zpečetil osud mnohých krásných varhan v Praze i mimo ni a umlčel je, nebo na rozkvetlé výstavbě jejich disposic více či méně kazil, protože se ještě nechápal obsah toho, co všechno se ztrácí, a že bludná světélka technických vynálezů a pokroků ruku v ruce se snahami po ekválním tónu varhan v duchu reformy zavádějí stavbu varhan na zvukové scestí. Věřilo se sice jistě i tehdy, že umění má ideály absolutní a ne archaistické, ale zapomnělo se při tom, že jsou také jisté a neměnné pravdy, kterými se umělecká a dokonalá stavba varhan vždy musí dát vésti. Archaismus zásuvkové vzdušnice, dodnes akusticky nepřekonané, byl zdůrazňován poukazy na těžkopádnost rejstříková-ní, a z toho vzniklý odpor vyvolal rovnoběžná myšlenková hnutí také proti zvukové stránce starých varhan. Však v tom právě byl osudový omyl; varhany ze sklonku stol. XIX. a novější honosily se sice pokročilou výstavbou technickou, měly však především tvrdý a suchý tón a polyfonní skladba rozlévala se na nich ve zmatené vinění, v němž doslovně tonul přehled po jednotlivých hlasech. Právě po zvukové stránce nové varhany vůbec neuspokojovaly. Poznání toto při-šlo však :namnoze již pozdě, když již staré varhany krásného zvuku byly ne-návratně ztraceny. A byl to opět Schweifzer, který spolu s jinými postavil do popředí zájmu o varhany jejich zvukovou stránku a technická řešení i zdokonalování odkázal teprve do druhé řady (Internationales Regulafiv fiir Orgelbau, Wien — Leipzig — 1909). Odtud jsou ideálem po zvukové stránce opět varhany stol. XVIII., zdokonalené ve směru, který ve Francii zahájil Cavaillé-Coll. Padle toho nebyly také klasické varhany pražského disposičního typu úpiné; měly sice pedál, hlavní stroj a positiv ve vlastní skříni, však neměly stroje v žaluziích, uloženého ve velkém varhanním tělese. Ale také nové pražské varhany nejsou úpiné, třebas mají žaluziový stroj, mnoho hlasů a více mianuálů, protože jim chybí positiv v zábradlí kruchty. Teprve syntetickým uspořádáním nových varhan se starými vznikne žádoucí úpiná trojice zvukových individualit. A k tomu stačí vždy fři manuály, individuelně místně i zvukově vyznačené. Jen v právě naznačených směrech jest hledati ideál chrámových varhan. Při-pomněl jsem již, jak varhanní stavba od osmdesátých let minulého století do ú-svitu nového věku hřešila v Praze proti uskutečňování tohoto ideálu již tím, že překotně bourala staré varhany, místo aby je zdokonalovala a doplňovala, a omlouval jsem počínání to poblouze,ním, které od Technických vymožeností oče- 63 | ||||
|