|
| ||||
| ||||
|
kávalo jistě i po zvukové stránce mnohem více, než tyto vubec jsou s to poskytnouti. Dnes však již vůbec není omluvy pro toho, kdo by jednal proti zvukové-mu ideálu chrámových varhan, a sahá-li kdo na varhany památkové hiodnofy, musí si býti úzkostlivě vědom dosahu svého počínání; může zdokonalovat a doplňovat, však nesmí je přestavovat a zvětšovat tak, ,aby smazal jejich původní zvukové obrysy. Smutný případ varhan u sv. Jakuba v Praze I. z r. 1941 je pro takové jednání výstražným příkladem a bolestnou připomínkou; miodernisaoe byla zde provedena bezohledně a bez napojení na zvukovou stránku starých varhan a pudl jí za oběf jeden z posledních překrásných barokních pražských strojů. Nebylo dbáno varovného hlasu pisatelova, nedošel spinění cenný obnovovací návrh Rudolfa Quoiky ze Saazu. Proto j,e nutno obrátiti se na varhaníky samé. Každý chrámový varhaník má se zabývati dějinami varhan a otázkami stavby varhan se týkajícími, aby nabýval znenáhla širšího rozhledu a dovedl zasaditi varhany sobě svěřené do širokého proudu dějinného vývoje, aby mu byla jasna jejich povaha zvuková i technické uspořádání tak, ,aby spolu se správou kostela byl také sám na místě jako nejbližší ochránce „svých” varhan, a jsou-li nástrojem z doby rozkvětu varhanního tónu, musí postupovati v návrzích na jejich zdokonalování a doplňování vždy jen podle směrnic v této studii naznačených.
Pisatel je také připraven pomoci podrobnějšími návrhy těm, kdo by se ve věci úpravy varhan redakce tohoto časopisu dotazovali, zvláště v případech starých varhan v důsledku reformních snah ze sklonku stol. XIX. rozmanitě zvukově poškozených. Jaroslav Dušek: Pečujte o hudební archivy! Podmínkou zdárné činnosti každého pěveckého tělesa jest řádný hudební archiv. Nejen obsahově, ale také ve svém uspořádání. Tím více týká se foto sborů Farních jednot Cyrilských a chrámových sborů vůbec. Žádný pěvecký sbor ne-má každoročně tak bohatý reportoir, jako chrámový sbor. Kolik nedělí a svátků, tolik veřejného vystoupení pěveckého sboru. Téměř na každou neděli a svátek připadají zvláštní skladby Craduale a Offiertorium, které se během roku ne-opakují. Dále počet mší, které dotyčný kůr zpívá, byf se i jednou — dvakráte do roka opakovaly, přece i těch jest značný počet. Jest proto třeba, aby každý takový archiv byl řádně uspořádán, v náležitém pořádku udržován a nově přibylé hudebniny aby byly stejně vzorně přiřazovány a v inventáři zapisovány. Na mnohých kůrech jest četný materiál hudební i v rukopisech, af v originálech, či jejich opisech. Tento materiál má, ne-li věfší, tedy jistě takovou hod-notu jako materiál tištěný. Sám vím z praxe, kolik na př. rukopisů mistra Říhovského jest roztroušeno po chrámových kůrech Čech i Moravy. Tak tomu i u jiných skladatelů. Komponovali na přímou žádost duchovního neb ředitele kůru, věnovali své skladby té či oné farnosti — jest však otázkou, zda držifejé těchto rukopisů uvědomují si cenu jejich a podle toho je uchovávají, či slouží-li jim jen jako hudební materiál při posvátné liturgii. Je nutno nad tím se zamysliti. Namnoze držitel těchto rukopisů jest si vědom jejich ceny, s pečlivostí je uchovává a střeží, ale co v takových případech — kdy zemře, neb je přeložen na jiné místo — kam potom se piodějí fyfo jednotlivé skladby? Dovedou pozůstalí, neb jeho nástupci na kůru chrámovém oceniti (ne peněžní, ale ideovou) hodnotu fěchfo rukopisů? Budou míti pro ně ten význam, jaký měly pro jejich dosavadního majitele? Nejsou řídké případy, kdy po letech se nalezly ve skříních, ba mnohdy i na půdách kostelních neb farních originály rukopisů ve stavu zaprášeném a často již zeflelém. Proto bylo by dobře originály rukopisů opsati, již také proto, že častým po-užíváním jejich papír se opiotřebuje, znečistí, promastí dotekem rukou a pod., a používati pak jen opisů těchto rukopisných originálů. Ty pak bud dobře ucho,-vati proti zkáze, zejména v bezpečí proti ohni, neb je darovati Obecné Jednotě 64 | ||||
|