|
| ||||
| ||||
|
riál ničí, mačká, znečišfuje, trhá a v mnohých případech ani nevrací? Každý člen pěveckého sboru musí si uvědomiti, že noty jsou drahé a jakému účelu slouží? Zvláště rozepisovaný hudební materiál — který bývá pořizován tehdy, kdy skladba nebyla tiskem vydána — má velkou cenu: bud byl pořízen velkou obětavostí členů, kteří dobrovolně opisy pořídili, nebo velkým nákladem finančním, který musel zaplatiti spolek, aby potřebný notový materiál získal?
Toto jest jen stručný praktický návod, jak zabezpečiti hudební archiv; vyplynul z mnohaleté praxe a ze zkušeností, které někdy až v duši bolely, když jsem patřil na mnohaletou práci nadšeného jednotlivce, která netečností druhých po krátkém čase byla zcela znehodnocena. Jen ten, kdo sám pořizoval notový materiál pro svůj sbor, dovede oceniti velikost práce, námahy, obětavosti a toho času, kterého je k tomu třeba? Zvykněme si pro budoucno oceňovati práci druhých a buďme jisti, že pak i naše práce bude oceněna a budoucím zachována? Na mnohých kůrech a v mnohých archivech jsou uloženy namnoze skladby velké umělecké hodnoty, nebo i historického významu. Máte-li k nim přístup, víte-li o nich, pátrejte, jak jsou uchovány, zjistěte, jsou-li to originály rukopisů, či opisy, i ty je třeba (jsou-li staršího data) znovu opsati a původní opis v bezpečí uložiti. Jsou to zejména skladby z doby barokní, které nemůžeme jen tak hromadně odsuzovati, ale jest naší povinností tyto přezkoušeti, co dobré-ho vybrati a co snad méně cenného alespoň pietně do archivu uložiti, aby nezapadly v úpiné zapomnění, nebo nedošly úpiného zániku? Zvláště Cyrilským jednotám, naskýtá se zde velmi plodná práce. Obecná Jed-nota Cyrilská v Praze je ochotna býti každému nápomocna nejen radou, ale i skutky. Vyskytne-li se kde hodnotná skladba, jež by zasloužila, aby byla opsána, Obecná jednota Cyrilská se mileráda o to postará a opis pořídí, originál pak po potřebné konservaci uloží dó bezpečného archivu. V pochybnostech, v případech, kdy je potřebí odborné porady, o umělecké ceně nalezených skladeb, konservaci a pod. může Obecná jednota Cyrilská buď sama přímo neb na základě posudku odborných znalců býti každému nápomocna, a proto řiďte také přímo své dotazy a od ní žádejte potřebné informace. Otto Albert Tichý: Jaký má býti dirigent chrámového sboru? Odpověď byla by snadná: má absolvovati varhanickou školu. Odpověď správná v tom smyslu, že si má dirigent opafřiti co nejvíce technických vědomostí, ale nedostačující, jako nedostačuje k vytvoření básníka, naučí-li se českému pravopisu a základům naší metriky. Také je jisto, že v mnoha případech není nasnadě odborně školených sil, a přece je nutno, aby někdo dirigoval. Ostatně nelze popříti i ten fakt, že velký přirozený talent dokáže často více než sebeškolenější hudebník bez nadání. Naše varhanické školy konají svou povinnost svědomitě, ale trpí roztříštěností. Zatím co se fakový barokní skladatel učil svému umění bez knih, jen z ústního podání svého mistra, nemaje ani ponětí o Tolika fheorefických předmětech, jež musí studovati nynější čekatel varhanictví, naši ředitelé kůru vycházejí ze školy s velmi slušným obecným vzděláním, ale bez náležitého prohloubení ve svém speciálním oboru. Kdežto skladatel z 18. století realisuje bez potíží generální bas a hravě napíše chrámovou arii nebo mši i s orchestrálním doprovodem, dnešní varhaník sotvaže zharmonisuje z listu lidovou píseň a o skladbě nemá často ani potuchy. Jeho vzdělání je vědecké, ale vědecky těžkopádné, bez intuice, bez spontánnosti, jíž se právě vyznačuje umělecká tvorba, která má býti výrazem umělcovy lásky ke kráse a ke Zdroji krásy. Tvorbou pak se tu nerozumí jenom hudební skladba, nýbrž i interpretace hudebních děl, jejich podání v duchu ideálního umění. Než si pohovoříme o předpokladech vskutku uměleckého dirigování, zmiňme se napřed o technickém vyzbrojení chrámového dirigenta. Jsou to věci, 'o nichž 66 | ||||
|