|
| ||||
| ||||
|
že s pevnou důvěrou v pomoc Boží a s předsevzetím vystříhati se všeliké marnivosti docílíme toho, co by se při křehkosti lidské povahy zdálo nedosažitelným. Začátkem moudrosti je bázeň Boží a jejím vrcholem může nám býti jen po-znání a milování Pána našeho Ježíše Krista.
Cinnost cyrilská Arcidiecése Pražská: FJC u P. Marie Sněžené v Praze II, konala dne 19. února 1942 XIX. řádnou valnou hromadu za účasti 17 členů. Předseda zahájil modlitbou, uvítav přítomné a dal čísti zápis o poslední valné hromadě, který byl schválen. Jednota čítá 111 členů, z nichž je 52 činných, 48 přispívajících a 11 zakládajících. Do archivu přibylo 15 sklad;eb od Tichého, Wintra, Treglera, J. E. Zelinky, Ziegelmeiera, atd. Cvičení konáno 88 řádných a 2 mimořádná s průměrnou účastí 18 členů. CIčinkováno při všech liturgických i mimolituróických pobožnostech. Autorů provedených skladeb bylo 35. Mše sv. se společným sv. přijdmáním sloužena byla 18. května. Zádušní mše svaté byly slou- Nekrolog ředitele kůru Vojtěcha Smolíka. Dne 15. července zemřel p. Vojtěch Smolík, ředitel kůru u Nejsv. Srdce Páně na Král. Vinohradech. Narodil se dne 8. prosince 1873 v Praze z rodiny hudební. Jeho otec Otomar Smolík působil po Cyril, Praha. Archiv Cyrila. Vojtech Smolík. dlouhá léta jako ředitel kůru u sv. Štěpána v Praze a byl znám jakožto výtečný Ymprovisátor na varhany a církevní hudební skladatel. Po absolvování pražské konservatoře a varhanické školy působil zesnulý Vojtěch Smolík zprvu jako varhaník augustiniánského kláštera sv. Tomáše ženy: za kardinála Karla Kašpara, přispívající členku pí Antonii Novákovou, choti našeho pana předsedy a za příznivce jednoty Dr Františka Khodla. Zvolený výbor: Předseda Antonín Novák, místopředseda Dr Václav Vičánek, sbor-mistr Jan Štikar, jednatelka Karla Chalupecká, pokladník Fr. Kubát, archivářka Ludmila Pavlíková, revisoři účtů: Anna Kolínská, Václav Mařík a členové výboru: Šfrasber5crová Františka, Horková Marie, Bendová Ludmila, Čermáková Božena a josef Procházka. Vzpomínám vděč-ně všech, kdož obětavě praoovali pro naši milou Jednotu, zvláště děkuji neúnavnému sbor-mistru, předsedovi, dirigentu jar. Čejkovi a všem členům i příznivcům. Další činnosti žehnej Pán Bůh? — Karla Chalupecká, jednatelka. Hlídka stavovská v Praze, kde se na kůře seznámil se svou pozdější ušlechtilou chotí a odvedl si ji od oltáře dne 2. července 1900. Od r. 1900 pak působil až do své smrti na pražském patronátě, a to po 19 let jako varhaník u sv. Štěpána, pak po 4 roky jako ředitel kůru u sv. Petra Na Poříčí a od r. 1923 jako ředitel kůru na II. vinohradské farnosti, nejdříve ve farní kapli sv. Aloise, po vysvěcení nového chrámu Nejsv. Srdce Páně v Tomto kos-tele. Zde nabyl široké pole působnosti jako varhaník i jako sbormistr. Na své povolání hleděl vždy nejen jako na prostředek obživy, ale ze-jména jako na projev úcty a oslavy Nejvyššího, jsa hluboce věřícím katolíkem a přiiímaje často sv. svátosti. Na svém kůru dbal vždy přísně lifuróických předpisů a důstojnosti chrámové hudby at při zpívání či při tiché mši sv. Těžce se loučil se svými varhanami, když v sobotu dne 22. Ledna f. r. musil býti po těžkém srdečním záchvatu přímo s kůru odnesen. Jeho stav zdravotní se zhoršil, když také jeho milovaná chof vážně ochuravěla a své nemoci dne 14. dubna t, r. podlehla. Nemohl se ani zúčastniti jejího pohřbu a teprve za týden byv propuštěn z nemoc-nice, odebral se na odpočinek k svému synovi do Vršovic u Loun. Ale záludná srdeční choroba podlamovala kdysi téměř nezdolné tělo, až v noci li, července klidně ve spánku odešel za svou milovanou chotí, na niž po celé fři měsíce neustále vzpomínal. Veliká účast duchovenstva, zpěváků i věřících na pohřbu svědčila, jaké oblibě sa zesnulý ředitel kůru na osadě těšil. Jeho činnost pak po zásluze ocenil nad rakví kanovník a farář František Škarda. Zesnulý pan Vojtěch Smolík by1 též po celý život vyhledávaným klavírním učitelem. Existenční starosti a s nimi spojená rozsáhlá činnost pedagogická nedovolovaly mu věnovati se horlivěji činnosti skladatelské. Zanechal po sobě pouze menší počet drobných skladeb, napsaných věfšinou ad hoc pro okamžitou potřebu chrámového sboru, a jednu latinskou mši pro dvojhlasý ženský a mužský sbor. Requiescat in pace? 68 | ||||
|