|
| ||||
| ||||
|
by konstitucí r. 1730, o skladateli Gaudentiovi Dettelbachovi, o péči františkánů o varhany, o jejich stavbě i opravách, jak doplňoval řád novými knihami liturgickými staré, již nepotrebné.
Obsahově souvislé je tu další dílo prof. Orla z jeho éry slovenské: „Hudební prameny na Slovensku-. Autor shledává prameny ke studiu jednotlivých úseků hudebního života na Slovensku (jemuž je jednotící myšlenkou chorál) v městských a rodinných archivech, na šlechtických zámcích, ve farních a řádových knihovnách, po kruchtách i v truhlách zbožného lidu. V pramenech těchto ob-ráží se v miniatuře celá historie vývojová; od nejstarší památky, kremnickéh.o fragmentu latinského officia z XII. stol. a dvou latinských officií knihovny presovské, přes řadu antifonářů, graduálů, sekvenciářů, chorálních kodexů, misálů a rituálů, mensurálních tisků a rukopisných fragmentů vícehlasých mší a motett věku XVI. zjištuje vzácné tabulatury varhanní a loutnové, notový materiál doby basso eontinuo, figurální a vokální hudby církevní, kancionály evangelické a českobratrské, funebrály, tisky J. A. Komenského, tištěné pašije, modlitební knihy s vevázanými zpěvníky, agendy, osvětlující liturgickou stránku 'církevních zpěvů, zpěvníky a zápisníky písní světských, až po sborníky písní a meladiatury a partitury hudebních anonymů z doby nepříliš dávné. Poukazuje na sbírku knihovny Mockovy a na knihovnu v Turčanském Sv. Martině, kde jsou pozoruhodné rukopisy a tisky, jako na důležitý pramen studia hudební kultury slovenské. Pobyt na Slovensku vedl prof. Orla k dalším pracím, a to dvěma velmi důležitým, v povaze monografickým. Je to dílo „Ján LerJOSlav Bella-5 2 a .,Ší~fdn Fajnor".53 Pojednání -o Bellovi je pro slovenské poměry velmi významné; tu z piné šířky zachycuje portrét nejvýznamnějšího představitele hudby slovenské, ve spisu o št. Fajnorovi zase prokresluje se podobizna jednoho z předních slovenských buditelů; právě tato buditelská podstaP, usilování o průnik hudby do slovenského národního života, má převahu nad uměleckým významem Fajnorovým. V obou pracích setkáváme se už s novým předmětem bádá-ní: není to už, jako dosud, chorál a duchovní píseň, hudba církevní, nýbrž hudba světská (církevní ustupuje zejména v případě Fajnorově do pozadí). Tak do vědecké práce prof. Orla vstupuje nový motiv, který se objevuje ještě v některých pracích dalších. V práci o Bellovi vypisuje nejprve zevnější osudy Bellovy (nar. v Lipt. Sv. Mikuláši, mládí prožil v Levoči, pak žil v Baňské Bystrici, Kremnici a v Sibini). Z období baňskobystrického pocházejí skladby ,Adoramus”, „Tu es Petrus”, ,Haec dres”. Z období kremnického, kde byl městským kapelníkem, ředitelem kůru a učitelem hudby na střední škole, je Lisztovi dedikované šestihlasé motetto ,Christus factus est". Odtud podniká cestu do Německa, kde se seznamuje s romantismem hudebním a novoromantiky a skládá mše ; po návratu do Kremnice skládá operu „Jaroslav a Laura” (kterou nedokončí, poněvadž shledá, že nemá dramatického spádu), uherské kvarteto, smyčcové kvinteto v d-moll, symfonickou báseň „Osud a ideál”. V Sibini po-kračuje 'v pokrokovém směru skladebném; navazuje na Bacha v duchovních kantátách, na německé texty skládaných; jeho orchestr svítí barvami lisztovskými, sbory navazují na vokální polyfonii doby klasické, sólové partie jsou rázu písní novoromantických — vše prolíná slovanská melodika a dramatický vzlet Bellův. Z té doby je opera ,Wieland der Schmied", na Wagnerův text komponovaná, a klavírní sonáta b-moll. Ze Sibině stěhuje se do Wienu. Z tohoto období jsou čtyři osmihlasé spory, kantáta „Svatba Jánošíka”, sólová kantáta „Credo”, sborová kantáta „Divný zbojník” (1933). Ve spisu o Fajnorovi po životopisných datech probírá prof. Orel jeho hudeb-ní skladby. Vycházel z klavíru, skládal písně s průvodem klavíru, mužské sbory, smíšené a ženské sbory, pak i větší skladby cyklické i na české texty. Byl horlivým sběratelem nápěvů lidové písně. Zachovaly se dvě sbírky jím notovaných lidových písní, prvá s 29 nápěvy, druhá se 130 nápěvy. Štefan Fajnor byl evangelíkem a patřil mezi neoficielní pěstitele duchovní písně evangelické. Stu- 62 ,Prúdy", roč. VIII., 1924, č. 9—10., str. 548-552. 63 Býv. Státní tiskárna v Praze 1935. 71 | ||||
|