|
| ||||
| ||||
|
Svým milým brafřím z České obce pěvecké píše Dr Orel ve „Věstníku pěveckém a hudebním” z r. 1940 článek „PhDr h. c. Vítězslav Novák”, kde uvádí po životopisu celou jeho uměleckou kariéru, jeho skladebný vývoj, který je založen na všestranné erudici i vrozených vlohách Novákových, na jeho neobyčejně vy-vinutém smyslu pro krásu a zejména pro přírodu. Zvláště se zmiňuje o jeho operách; v „Noci na Karlštejně” zasazuje chakteristiku Karla IV. a jeho okolí do starobylých tónin.
Odcházím od slovenských podnětů, jež udávaly předměty vědných prací prof. Orla at v hudbě duchovní a církevní či světské. Prof. Orel podal nám také jednou soustavný všeobecný přehled nové české hudby; stalo se tak pro ,Handbuch der Musikgeschichfe" (Verlag von Heinrich Keller) ve stati nadepsané ,Bóhmen". Musím předem podotknouti, že není to pojednání, jež bylo napsáno jako pouhý kompilační pokus, (ostatně už i v této způsobě byla by ta práce svědomitá, jak ukazuje dokonalý přehled použité literatury); v práci je pino samostatných myšlenek, af' už se jedná o hodnocení do by, či jednotlivých jejích zjevů. Tak hned Smetana, jímž tento přehled nové české hudby začíná, je předem vylíčen všestranně. Pokud se týče jeho vztahu k Richardu Wagnerovi, zastává tu prof. Orel stanovisko Sfeckerovo, nikoli Hostinského. Ántanr"na Dvořáka Orel pině doceňuje, poukazuje na spříznění s Beethovenem a Brahmsem, Wagnerem a Lisztem, Mozartem. Udivuje, že nebyl více vyzdvižen význam Dvořákův jako skladatele hudby duchovní a církevní. Zdenko Fíbich — ;ein Anhánger der Wagnerreform ... stellte sich schon mehr ausserhalb des Romantisch — Nafionalen und schlug ... eine andere Richfung ein, eine kosmopolitische..." O J. B. Fo,ersteroví: ,Sein Merkmal ist der Subjektivismus, in wel.chem der Kiinstler sich selbst zum Objekt wird. Auch im Drama dramafisiert Foerster sich selbsf.., er verneigf sich vor Golf, aber anders als Dvořák, (jak zajímavo — a řadí sem i — IV. symfonii, jistě správně), ... im Liede ahnelt er zumeist Hugo Wolf." Vítězslav Novák — Orlův učitel hudební theorie, jejž tolik měl rád. Sleduje jako vždy tohoto skladatele do podrobností — vyšetřuje Novákova východiska — Schubert, Liszt, Byron, Brahms, Dostojevskij — „Bouře” ho přímo zchvacuje v obdivu — „ein Werk van glánzender Kantafenform — als G,egensafz...stellf Novák „Pan” auf, ein Kunsfwerk von feinster Infimitat...” a o obou: ,Im Sfurm und Pan` gelangf Novák auf den Gipfelpunkt seiner impressionisfischen Kunst." A končí charakteristicky: filosof a nacionalista. Josef Suk „Hatte sich Novák von seinem Lehrer Dvořák entfernf, so sehen wir Suk nahe am Dvořák in der Br,eite der Melodik verbleibe~n. Suk will in Anschluss an Beethoven, Brahms und Dvořák zeigen, dass er ein Polyfoniker isf.” 'A zvlášf' jsem vděčen prof. Orlovi, že po zásluze vsunul do svého strohého, ale vyčerpávajícího přehledu i prof. K. Steckera jako učif~ele i jako skladatele, a jako jeho žáky že uvedl Čelanského, Křičku a Jaroslava Jeremiáše (na Sfeckera u nás stále zapomínáme?). Dále zabývá se prof. Orel hudbou nejnovější s pinou znalostí — pak hudbou z Moravy: „Leoš Janáček stehl in einem absoluten Konfrasfe mit der romantischen Schule mif deren Polyphonie und deren Leifmofiven ... seine Melodien sind keine Plagiate des Volksmundes, sondern sfilisierf.” Zdržel jsem se tu trochu déle — ale to proto, abych vyznačil, jak prof. Orel byl informován i o hudbě světské — dokonalý hudebník, hodnotný žák svého učitele. Pokus o výsfih vědeckého základu osobnosti prof. Orla napinil bych ještě jednou jeho úvahou, vysokou v hodnotě, mající význam pro duchovní a církevní hudbu, případně i hudbu světskou; j,e to pojednání „Filologie und Musikwissenschaft”, je tu řešen námět širokého základu, obvyklým zkratkovým výrazem spisovatelovým, s velmi důležitými badatelskými výsledky a s naléhavým přáním: „Es avare von Nutzen eine Musikpalaeografie fiir Musiker, Filologen und Historiker herauszugeben.” Je to nejvýš instruktivní práce, poučující o nutnosti, má-li bádání o starých památkách rukopisných vésti k spolupráci hudebního vědce s filologem. Nebot notace v těchto památkách má také filologický a historický význam. Původní hudební znaménka v 9.—12. stol. byla cheironomická a zpodobovala proto intervaly nepřesně. Byla to jakási hudební stenografie. Znaménka ta jsou různá, padle toho, pocházejí-li památky ze západu nebo z orientu. 73 | ||||
|